Máte pod víčkem nádrže „XTL“? Pak můžete tankovat nový druh nafty

Například všechny vozy Škoda od modelového roku 2022 – tedy vyrobené od 25. týdne kalendářního roku 2021, mají pod víčkem nádrže znak s písmeny „XTL“. Podobně je na tom i zbytek koncernu Volkswagen a mnoho dalších značek. Tyto vozy smí podle výrobce tankovat syntetické palivo HVO (u čerpacích stanic HVO100 podle 100% podílu), vyrobené z odpadních rostlinných olejů. Zajímavostí je i fakt, že právě HVO dostanou všechny nové vozy Škoda do nádrže jako vůbec první palivo hned v továrně.

Tím, že se HVO (hydrotreated vegetable oil neboli hydrogenovaný rostlinný olej), vyrábí z odpadních produktů z rostlin, má oproti klasické naftě minimální celkové emise CO2, uváděna je úspora až 90 %. Jde o to, že se na tyto emise nahlíží od chvíle, kdy rostlina roste, fotosyntézou absorbuje CO2, až po její využití v rostlinném oleji, přeměnu na HVO v rafinerii, a nakonec spálení v dieselovém motoru.

I pohledem lokálních emisí – tedy těch, co jdou z výfuku – je však HVO výhodnější. Motor běžící na HVO produkuje přibližně o 30 % méně pevných částic, což znamená nižší četnost regenerací DPF filtru. Je však otázkou, nakolik to bude mít vliv na jeho životnost, neboť DPF je konstruován tak, aby všechny částice vzniklé při spalování nafty spálil při regeneraci. Nenávratně se zanáší pouze nespalitelným popílkem.

Vedle toho nabízí HVO také nižší degradaci vůči klasické naftě s biosložkou – v nádrži by s neměnnými vlastnostmi měla vydržet i 10 let, a to zejména proto, že neabsorbuje vzdušnou vlhkost. Má i vyšší cetanové číslo, takže se spaluje čistěji a efektivněji, a podle společnosti Eurowag, která cituje testování na kamionech, může i lehce snížit spotřebu. Velkou otázkou je však její nižší mazivost oproti klasické naftě. To by mohl být potenciální problém pro čerpadlo a další části palivového systému vozu, na druhou stranu použití umožňují sami výrobci motorů a již dnes existují aditiva, která mazivost HVO zlepšují.

Když se mluví o klasické naftě, máme na mysli tu, která je na klasických čerpacích stanicích označena jako B7 – tedy motorová nafta, v níž je přimícháno až 7 % bionafty. Právě termín bionafta se stal v uplynulých letech přímo nenáviděným, ovšem s HVO, potažmo palivy označenými jako XTL, nemá moc společného.

Zatímco bionafta je takzvaně „MEŘO“ – metylester řepkového oleje, HVO patří do kategorie parafinických naft, splňujících normu EN 15940. Nalezneme zde více paliv, ovšem HVO je neznámější. Parafinické nafty obecně se pak obecně označují písmeny XTL – tato zkratka znamená „X-to-Liquid“ a na kapalnou naftu se dá vedle biomasy (jako v případě HVO), přeměnit také zemní plyn či bioplyn, případně zachycené CO2 (tak vzniká syntetické palivo e-diesel).

Jenže zatímco e-diesel je v tuto chvíli spíše experimentální záležitostí, HVO se pomalu stává široce dostupným. Aktuálně je v České republice přibližně 20 čerpacích stanic, na kterých můžete palivo HVO100 zakoupit. Zda jej můžete do nádrže svého vozu nalít, se dozvíte právě pod víčkem nádrže, kde hledejte písmena XTL. Pokud zde nejsou, můžete se zeptat v autorizovaném servisu – XTL je vhodné pro použití i v některých starších dieselových motorech.

Problém je nicméně cena… Přestože popularita i dostupnost HVO roste, cena za litr stále ještě překonává standardní prémiové nafty – počítejte s tím, že oproti standardní naftě si připlatíte kolem 10 korun na litru.

Při jakékoliv zmínce o „čistších“ syntetických palivech samozřejmě vyvstává otázka, zda právě tato paliva mohou zachránit budoucnost vznětových motorů, které jsou stále náročnějšími emisními požadavky odsouzeny k zániku. Jenže i když je HVO po stránce udržitelnosti rozhodně krokem vpřed, stále neřeší klíčový problém – u aut se posuzují ty emise, které jdou z jeho výfuku. HVO má sice výrazně nižší emise za celý „životní cyklus“, ale emise samotného vozu nesnižuje zdaleka tolik. Takže dokud budeme nahlížet na emise jako na zplodiny ze samotných aut, žádné syntetické palivo spalovacím motorům výrazněji neuleví.