Auta Jawa začala vznikat před 90 lety. Stejně jako motorky podle německého vzoru

V současné době se v bývalém areálu Zbrojovky Františka Janečka v Kvasinách vyrábějí například Škody Kodiaq. Před devíti desetiletími tu ale začala vznikat auta s logem Jawa. Nejprve licenční produkt s označením Jawa 700, později typ Minor. Ty existovaly dokonce dva, ale druhý už logo známé značky založené podnikatelem Františkem Janečkem na kapotu nedostal.  Když chcete být v něčem dobří, musíte se učit od mistrů. Takovým krédem se zřejmě ve svém životě řídil český podnikatel František Janeček, zakladatel firmy Jawa.

Když v roce 1929 začal vyrábět motocykly, domluvil se nejprve na licenční výrobě stroje německé značky Wanderer. Počáteční dvě písmena se pak také propsala do názvu jeho strojů, když na počátku byla pochopitelně ta, jimiž začínalo příjmení českého továrníka.

Stejně postupoval o pět let později ve spolupráci se svým synem Františkem Karlem. Součástí poměrně rozsáhlého rodinného majetku byly v té době také objekty velkostatku, cihelny a pily v Kvasinách ve východních Čechách. A právě tam se měl realizovat plán mladého muže na založení automobilky.

Na snímky vozů Jawa se podívejte do naší fotogalerie:

Rozhodování o tom, jaké vozy budou nabízet, nebylo složité, neboť i v případě motocyklů se jim osvědčilo zaměření na levnější lidové stroje. A tak, jak se uvádí v publikaci Z Kvasin do celého světa popisující historii kvasinské továrny společnosti Škoda Auto, 20. července 1933 podepsali licenční smlouvu na výrobu vozu DKW Meisterklasse. Přišlo je to v první fázi na 400 tisíc československých korun a dále měli německé firmě odvádět stokorunu z každého vyrobeného automobilu.

DKW Meisterklasse byl malý vůz poháněný dvouválcovým dvoudobým motorem. Nejprve měl zdvihový objem 0,6, později 0,7 litru. Agregát roztáčel přední kola vozu a byl mu schopen udělit rychlost až 85 kilometrů v hodině.

Představení dochovaného exempláře vozu Jawa Minor můžete vidět v následujícím videu.Právě kubický objem motoru 700 se pak objevil i v obchodním označením auta. Vznikla tedy Jawa 700. Vůz měl dřevěnou karosérii typu sedan se stahovací střechou a s jedním párem bočních dveří. Jawa 700 měla v počátcích výrobu karosérii zvnějšku potaženou umělou kůží, později již plechem. Prvních šest prototypů smontovali už v lednu 1934, oficiální premiéra se konala v dubnu na pražském autosalonu. Cena byla stanovena na 22 900 Kčs.

Nebyl to ale zdaleka nejlevnější vůz na tehdejším trhu. Levnější modely měly jak značky Aero, tak i Praga a třeba i brněnská Zbrojovka.

Jawa reagovala nabídkou více karosářských verzí. Už na podzim si zákazníci mohli koupit dvoumístnou Jawu 700 roadster, později přibyl čtyřsedadlový kabriolet, později třeba také pick-up, dodávka nebo vojenský automobil.

Stoupající odbyt byl důvodem k rozšíření výrobních prostor. V roce 1936 se dokončila nová montážní hala, ve které pracovalo 96 dělníků. Auta se při výrobě posouvala k jednotlivým montážním operacím na dřevěných ližinách. Vlastně se jednalo o jakýsi prvopočátek pásové výroby.

Plechové díly na karosérii, které nahradily původní koženku, se samozřejmě musely barvit. Speciální lakovna, kde si barvy vyráběly, dostala jméno Jalak. Jak vidno, jméno Janeček nesmělo chybět nikde....

K propagaci svého produktu chtěla Jawa použít, stejně jako konkurence, také automobilové závody. Právě v roce 1933 se poprvé jel i závod 1000 mil československých. Jawy se na start postavily až při druhého ročníku, tedy jen pár měsíců po premiéře sériové verze vozu. Jeden speciál, který se závodu zúčastnil, měl speciální karosérii s dlouhou a aerodynamickou ploutví uprostřed předělenou zádí, druhý byl dvoumístný roadster.

Do motorového prostoru byl namontovaný upravený dvoudobý dvouválec se zdvihovým objemem zvětšeným ze 700 na 750 cm3. Výkon pak stoupl na 27 koňských sil. Rychlost závodního vozu stoupla na 110 kilometrů v hodině, u roadsteru to údajně mělo být až 130 kilometrů v hodině.

Dobové materiály uvádějí, že právě roadster se na bod otočky (jelo se na trase Praha-Brno-Bratislava a zpět) dostal jako první s rekordní průměrnou rychlostí. Ovšem do Prahy zpět nedojel kvůli poruše motoru. To kupé cíl spatřilo a bylo odmáváno ve své kategorii na druhém místě.

Třetího a posledního ročníku se v roce 1935 zúčastnilo šest továrních vozů Jawa. Tři s karosérií kupé a tři roadstery. Celkem čtyři absolvovaly úspěšně celou trasu a Jawa tak kromě tak získala i pohár prezidenta republiky pro nejúspěšnější tým.

Jawa 700 byla postupně modernizována, ale už od poloviny třicátých let pracovali konstruktéři v Jawě na zcela vlastním autě. Vyvíjel se i unikátní motor s koncepcí, kterou o řadu desetiletí později proslavil Alec Issigonis v modelu Morris Mini. Nakonec ale dostalo přednost jiné řešení.

Zbrusu nová Jawa Minor se ukázala veřejnosti opět na pražském autosalonu v říjnu roku 1937. Auto dostalo vskutku lidovou cenovku 16 950 Kčs a bylo už skutečně nejdostupnějším novým autem nabízeným na našem území.

Techniku tvořil páteřový rám s čtvercovým průřezem, který se vpředu rozděloval do tvaru vidlí. V tom místě bylo uložený kapalinou chlazený dvouválec se zdvihovým objemem 615 cm3 a výkonem 19,5 koňské síly. Hlava motoru byla hliníková, převodovka třírychlostní.

S minorem se dalo jet rychlostí až 95 kilometrů v hodině, spotřeba se udávala v rozmezí 6,5-7,5 litru. V nabídce verzí se objevil opět dvoudveřový čtyřmístný sedan, kabriolet s uspořádáním 2+2 a roadster. Součástí sériové výbavy byl například i elektrický stěrač, elektrické směrovky, ale třeba nárazník byl zdarma dodáván jen k otevřeným vozům, zájemci o sedan si za něj museli připlatit.

Za den se v roce 1938 zvládlo vyrobit 6-7 vozů. Jenže to už se blížila Mnichovská dohoda a následná okupace Československa, která zvrátila nadějný vývoj automobilky Jawa.

O tom, co se dělo v Kvasinách během druhé světové války a jaký byl osud tajně vyvíjeného Minoru II, bude další článek.