Dorchester: Obrněný mamut britské armády, jenž fascinoval i maršála Rommela

• Měly se vyrábět čtyři varianty
  
• Poprvé vůz vyjel na bojiště v roce 1941
  
• Tři velitelské vozy padly do rukou Afrika Korpsu
  
• Dvojici používal Rommel – Liška pouště
  
• Dorchestery a Čechoslováci

Jak už bylo v úvodu řečeno, Dorchester je obrněné velitelské vozidlo, anglicky Armoured Comand Vehicle (ACV), které bylo sériově vyráběné britskou společností Associated Equipment Company (AEC) v průběhu II. světové války.

Velká Británie byla právě v období II. světové války jedinou zemí, která vyvinula, vyráběla a široce používala účelová obrněná velitelská vozidla. Jak uvádí portál wikipedia, byly to v podstatě obrněné autobusy založené na podvozku nákladních automobilů.

Nejběžnějším obrněným velitelským vozem britské armády byl ACV AEC 4x4. Vozidlo bylo založené na podvozku vozu AEC Matador. Jeho výroba byla zahájena v roce 1941, když už v předchozím roce se objevilo několik konstrukcí. Celkem bylo vyrobeno asi 415 kusů.

Autor Jan Hyrman v článku na portálu Naše noviny uvádí, že jich bylo vyrobeno o jeden kus více. „416 z nich bylo postaveno pro britskou armádu a síly Commonwealthu, sedm jich používala 1. australská obrněná divize,“ píše web Naše noviny.

Australané vozidla vojensky využívali až do roku 1955. Britská armáda používala Dorchestery po celou dobu války a některé kusy zřejmě až do 50. let minulého století.

Původně bylo naplánováno vyrábět vůz ve čtyřech variantách. V článku v časopisu Modelář číslo 3 z roku 2012 autor podepsaný zkratkou -al píše, že se měly vyrábět modely velitelské, ženijní, pro přepravu mužstva a speciální pro kladení min. Do finální výroby se ale dostala jen základní verze ACV AEC 4x4 Mk I.



Dvanáct a půl tuny vážící kolo se nakonec vyráběl ve dvou variantách, které se lišily použitými radiostanicemi. Verze High-Power, zkráceně HP, měla výkonnější vysílačku pro spojení v síti nadřízeného, tedy na velké vzdálenosti. Varianta Low-Power, používala se zkratka LP, byla používána na kratší vzdálenosti a v síti podřízených útvarů.

Vozidlo bylo poprvé naostro použito při bojích v severní Africe a používalo se zde až do konce války. Velitelský obrněný vůz byl velký a velice pohodlný. Od vojáků dostal přezdívku. Začali mu říkat Dorchester, podle luxusního hotelu v Londýně.

Při bojích v severní Africe hned tři velitelské vozy tohoto typu padly při ústupu britských sil do rukou německému Afrika Korpsu. Pro své obrovské rozměry Němci nazvali britské velitelské obrněné vozidlo Mammoth – Mamut.



Dva z nich obdržely od německých vojáků jména, a to Max a Moritz. Oba dva určitou dobu používal věhlasný německý generál – polní maršál Erwin Rommel, přezdívaný Liška pouště. Po porážce německých vojsk na severu Afriky se oba jimi používané Dorchestery, byť poškozené, znovu vrátily do rukou spojencům.

Britská armáda poskytla několik kusů obrněných velitelských vozidel také svým spojenců, tady zahraničním vojskům jednotlivých států. Používala je polská zahraniční armáda, především její 1. obrněná divize.

S vozidlem se seznámili také Čechoslováci, kteří sloužili v Československé samostatné obrněné brigádě ve Velké Británii.

Československá jednotka ve Velké Británii měla obdržet dva kusy těchto velitelských obrněných vozů někdy na jaře roku 1944. Dorchestery s policejními čísly F89114 a F280414 byly přiděleny do stavu spojovací roty.

Autor Ivan Procházka v knize Dunkerque – Válečný deník Československé samostatné obrněné brigády (říjen 1944 – květen 1945) (Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2006) píše, že typ High-Power používaný československými vojáky měl prodlouženou přední část kvůli generátoru.

Obě vozidla se u jednotky podílela na plnění úkolů při zajištění spojení, a to jak s nadřízeným velitelstvím, tak s jednotlivými útvary brigády. Obrněnce toho ale u naší jednotky mnoho nenajezdily. Jedním z důvodů mohla být také skutečnost, že velitel Československé samostatné obrněné brigády generál Alois Liška využití Dorchesteru jako svého velitelského vozu zásadně odmítl.

Bojové nasazení i naší zahraniční armády velitelské vozy přežily bez újmy a dokonce se s brigádou na konci května 1945 vrátily do osvobozeného Československa.



Mohutnost Dorchesterů mohli obdivovat i Pražané při vojenské přehlídce, která se zde konala 30. května 1945. Kromě těchto vozů zde byl k vidění ještě další Brity vyráběný obrněný velitelský vůz, třínápravový ACV AEC, kolos na podvozku 6x6, který příslušníci brigády převzali 7. května 1945 od 161 Vehicle Parku v Saint Nicolas u belgického města Antverpy.

Tento vůz byl postaven v roce 1944. Velké a těžké obrněné velitelské vozidlo se montovalo na podvozek nákladního automobilu AEC 0857. Trup byl svařen z válcované oceli o tloušťce 9 milimetrů. Hmotnost vozidla dosáhla 17 tun. Bylo vyrobeno 150 těchto vozů.

Osud obrněných velitelských vozidel Dorchester je dosud nezmapovaný, ale vzhledem k politickému vývoji v poválečném Československu se dá předpokládat, že byl neslavný. Nejspíše se dočkali brzkého odstavení z provozu.

Podle některých informací se měly někdy v 50. letech nacházet ve vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích. Později měly být s dalšími vyřazenými vozidly přemístěny mezi polorozbořené domy osady Jablonec jako cíle pro taktický výcvik v tankové střelnici. Následně měly být zakopány, aby byly využity jako velitelské stanoviště nebo úkryt pro pozorovatele cílové plochy letecké střelnice.

V polovině roku 2012 získal spolek Rota Nazdar z Bakova nad Jizerou podvozek britského středního dělostřeleckého tahače AEC Matador. Podvozek byl dovezen z Norska a poměrně hodně kompletní, včetně části kabiny.

Jelikož tento typ automobilu Československá samostatná obrněná brigáda nepoužívala, rozhodli se členové spolku vojenské historie vytvořit projekt jeho přestavby na obrněné velitelské vozidlo ACV AEC Dorchester, protože přesně na tento podvozek byly velitelské vozy montovány.

„Postavením jednoho z používaných vozů chceme připomenout roli našich vojáků na západním bojišti a ukázat tuto zvláštní konstrukci v pojízdném stavu se vším vnitřním vybavením včetně radiostanic na akcích našeho spolku,“ píše se na webu Roty Nazdar. Bohužel se projekt nepodařilo dotáhnout do zdárného konce.

„Poslední aktualita je taková, že vůz byl v roce 2015 prodán našemu kamarádovi zde v Čechách. Odvážný projekt Dorchester je tedy nejistý a možná zůstane u původního AEC Matador,“ uvádí web spolku vojenské historie.

Navíc, jak podotkl prezident klubu Vilém Fencl, spolku se i přes veškerou snahu nepodařilo pro tak rozsáhlý projekt sehnat ani dokumentaci a podklady. „Zkoušet stavět něco bez pořádných plánů jsme ani nechtěli, takže jsme projekt nakonec odpískali,“ řekl Fencl.

Do dnešních dní se z celkového počtu vyrobených vozidel dochovalo pouze několik málo exemplářů. Dvě vozidla jsou vystavena v britských muzeích. Jedno zrestaurované vozidlo je v majetku soukromého sběratele a dva vraky Dorchesterů by se měly nacházet v stavu neschopného restaurování.