Obrněná Tatra 613: Další marný pokus o záchranu osobáků v Kopřivnici

Pokud nepočítáme typ 700, který byl ale fakticky jen velkým faceliftem, byla Tatra 613 posledním osobním vozem automobilky Tatra, který se vyráběl ve větších sériích. Kolem poloviny devadesátých let už ale zákazníci o zastarávající model nejevili příliš velký zájem.

A tak se zodpovědní lidé v Tatře i různí obchodníci snažili nalézt mezery na trh a připravit specializované verze této limuzíny. O řadě z nich jsme již na našem webu publikovali. Třeba o modelu Mobicom nebo Prezident .

V případě Tatry 613 Armoured se sešel zájem automobilky oslovit opět vrcholné státní instituce a soukromé společnosti SVOS Přelouč. Ta si zase chtěla ověřit, zda dokáže vestavět ochranu proti účinkům vojenských pěchotních zbraní do klasického osobního automobilu.

Na to, jak nakonec tato Tatra 613 vypadala, se můžete podívat do naší fotogalerie

V té době již měla za sebou výrobu obrněného Volkswagenu Transporter pro přepravu cenin. „Nebyl to jednoduchý proces, využili jsme však skutečnosti, že většina zúčastněných inženýrů a techniků měla zkušenosti s vojenskou a speciální technikou z vojenské firmy AOZ Přelouč, kde před vznikem SVOS téměř všichni pracovali. To nám tehdy hodně pomohlo jak z hlediska výběru materiálů, tak i třeba různých technologických postupů,“ vzpomínal již před lety na tento projekt generální ředitel společnosti Jaroslav Černý.

Auto Tatra hodlala přednostně nabízet vládním činitelům. Tedy v zásadě mělo jít o podobný typ vozu, jakým byla již v osmdesátých letech Tatra 613 special. Ta měla světla z Mercedesu a uvnitř třeba minibar.

Do vozu, který dostal speciální označení Tatra 613-40A-M1-SP instalovali pláty z balistické oceli, které zamezovaly proniknutí střel z dlouhých palných zbraní do interiéru. Takto zesíleny byly střecha, přední část za palubní deskou i v prostoru pedálů, dále zadní stěna za sedačkami a samozřejmě dveře. Ty navíc dostaly speciální pancéřované lemy, které umí zastavit projektil, pokud by se střelec trefil do spáry zavřených dveří.

Podlaha je dvojitá a je schopna odolat výbuchům protipěchotních min či granátů. Okna jsou samozřejmě vrstvená s tloušťkou zhruba čtyři centimetry. Zajímavostí je, že jak zadní, tak i přední sklo dostalo vyhřívání.



Rovněž standardní výbavu obohatili v Přelouči o řadu prvků. Konkrétně třeba o dvoutónovou sirénu, telefon, vysílačku, dorozumívacím zařízením či hasicím přístrojem.

Do pneumatik výrobce instaloval speciální ocelové obruče. Díky nim bylo i po průstřelu možno pokračovat v jízdě několik desítek kilometrů.

Motor zůstal sériový. V té době už měl místo karburátoru vícebodové elektronické vstřikování paliva, díky čemuž výkon vzrostl z původních 167 na 200 koňských sil. To bylo samozřejmě žádoucí, protože hmotnost pancéřované Tatry 613 narostla oproti běžné verzi o 690 kilogramů na výsledných 2360 kilogramů.

To se na druhé straně logicky zase projevilo na dynamice. Hodnota maximální rychlosti tak klesla z 230 na 190 kilometrů v hodině.

K sériové výrobě nikdy nedošlo. "Zřejmě byly luxusní vozy zahraničních automobilek nabízeny výhodněji nebo neprovokovaly vzpomínkami na auto komunistických funkcionářů. Ani pancéřovaná auta nikdo z našich státních představitelů nepostrádal," uzavírají svoji stať o tomto voze autoři knihy Automobily Tatra Hubert Procházka a Jan Martof.