Formule z Kopřivnice Tatra 607: zrozená pro vítězství, odsouzená k izolaci

Po úspěšné účasti na Velké ceně Československa v roce 1949 se sportovním vozem Tatra 602 Tatraplan Sport bylo v Kopřivnici rozhodnuto postavit čistokrevný závodní automobil. Vznikl tak speciál s označením Tatra 607. Ten byl poprvé představen 17. září 1950 na Ostravském okruhu, kde s ním tovární jezdec Bruno Sojka odjel dvě propagační kola. Oficiální start nového vozu se pak konal o týden později, 24. září 1950 na Masarykově okruhu.

Do historie se Tatra 607 zapsala národním rychlostním rekordem, ustanoveném na Dni rekordů 4. října 1953 v Praze na strakonické výpadovce pod Barrandovem. Zde jezdec Adolf Veřmiřovský s Tatrou 607 a Václav Bobek na Škodě Supersport tehdy dosáhli shodné rychlosti 197,7 kilometrů v hodině, čímž překonali dosavadní nejvyšší dosaženou rychlost vozu Walter Super 6B.

V Tatře se ale nedokázali smířit s výsledkem, když poukazovali na to, že rozjezdová dráha pod Barrandovem byla pro jejich vůz krátká. Byl proto vyvolán nový pokus, který se uskutečnil 16. října 1953 na široké a rovné silnici Valašské Meziříčí–Hranice. Téměř osmikilometrový rovný úsek v mírném klesání daly Veřmiřovskému daleko více místa pro rozjezd i brzdění a umožnily mu ustanovit nový národní rychlostní rekord, jehož hodnota byla 207,972 kilometru v hodině.

Při neoficiálním měření 31. července 1955 v Ostravě pak jeden z vozů dokonce dosáhl rychlosti 215 kilometrů v hodině, coby průměru ze dvou jízd.

Vítězství a zisk cenných vavřínů dosáhli jezdci za volantem Tatry 607 velké množství. Vozy československým kruhům doslova kralovaly, což bylo později příčinou toho, že kde se na startu objevily, motorističtí fanoušci už dopředu věděli, že to bude divácká nuda s triumfem tater.



Na starém Masarykově okruhu v Brně si 24. září 1950 při mezinárodní Velké ceně Československa dojel Bruno Sojka s Tatrou 607 pro druhé místo, když vyhrál Hovorka s vozem Maserati 6 CM.

Při rychlostním závodě na vrchařském okruhu Ecce Homo 1. října 1950 ve Šternberku, kde byl vytvořen rychlostní okruh o délce 9 850 metrů, už Sojka s Tatrou 607 zvítězil a navíc ještě ustanovil i nový traťový rekord na 1 kolo časem 6 minut a 21 sekund.

Posledním vítězným závodem Bruna Sojky s T 607 byl, jak uvádí portál wikipedia, závod na okruhu v Mladé Boleslavi 20. května 1951. Zahynul totiž následkem nehody 30. června 1951, při tréninku na Ecce Homo 1951 s vozem Tatra 602. Je nutné připomenout, že Sojka zahynul za podivných okolností.

Incident nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen, protože Tatraplan Sport T-602 opustil asfalt podezřelým způsobem.  U místa tragédie byl postaven kamenný pomník se vzpomínkou na závodníka, jehož jménem byla nazvána jedna z nejnáročnějších zatáček.

Na mistrovském závodě na okruhu v Ostravě v roce 1951 zvítězil Jaroslav Pavelka a zahájil tak dlouhou řadu svých vítězných závodů s Tatrou 607. V roce 1952 vyhrál závody ve Šternberku, v Piešťanech a opět v Ostravě. Na okruhu Ecce Homo zvítězil celkem třikrát. S monopostem T 607 v červenci 1952 a s monopostem T 607-2 v letech 1953 a 1954.

Významného vítězství Pavelka dosáhl 28. září 1952 v mezinárodním Závodě družby národů na Masarykově okruhu, kde porazil favorizovaného Němce Edgara Bartha na BMW 2000. Barth později emigroval do západního Německa, kde jezdil příležitostně F1 a F2, ale hlavně vytrvalostní podniky a vrchy na vozech Porsche.

Pavelka před 150 000 diváky závod bezpečně vyhrál, když dosáhl průměrné rychlosti 123,1 kilometrů v hodině. Vítězství v Brně si s monopostem T 607 zopakoval o dva roky později 29. srpna 1954, před 200 000 diváky.

Na starší Tatře 607 14. června 1953 ovládl Adolf Veřmiřovský Liberecký okruh před Pavelkou s novější T 607-2.

Na Sachsenring-Rennen 6. září 1953 Jaroslav Pavelka obsadil čtvrté místo za Barthem (EMW), Rudolfem Krausem (BMW-Greifzu) a legendárním Hansem Stuckem (AFM 4 s vidlicovým osmiválcem Küchen). Závod je veden jako nemistrovský podnik F2 a je jediným podnikem Grand Prix, na kterém kdy Tatra T 607-2 jela. O startu na nějaké mistrovské Grand Prix F1, jejíž FIA regule motor Tatry 607 – 2 bezpochyby splňoval, si mohli její jezdci nechat jenom zdát.



Na Mladoboleslavského okruhu 30. května 1954 zvítězil Pavelka s Tatrou 607-2, před Veřmiřovským s Tatrou 607. a Jaroslav Pavelka s Tatrou 607-2. Pavelka vyhrál i Ecce Homo, v Jičíně a v Brně. Na závěr sezony 10. října 1954 vyhrál ještě poslední mistrovský závod v Litomyšli. Vyhrál tedy všech 5 závodů seriálu mistrovství republiky a stal se přeborníkem ČSR v automobilových závodech v letech 1952, 1953 a 1954. V roce 1955 mu byl udělen titul Mistra sportu.

Nejrychlejším závodem v roce 1955 byl silniční okruh v Lounech. Ten byl známý jako Lounský triangl. Trať vedla z Loun přes Cítoliby a Chlumčany zpět do Loun. Tady s monopostem T 607-2 Veřmiřovským zvítězil průměrnou rychlosti 132,8 kilometrů v hodině s tím, že nejrychlejší kolo zajel průměrem 141 kilometrů v hodině.

V tomto roce se také stal přeborníkem republiky. Pavelka připojil vítězství v nemistrovských závodech v Ostravě a v Uherském Hradišti. Veřmiřovský zvítězil i v roce 1956 v Ostravě. V září 1957 pak v Ostravě-Vítkovicích obsadily monoposty T 607 kompletně stupně vítězů, pilotovali je tehdy Adolf Veřmiřovský, Alois Mark a Metoděj Přikryl.

Adolf Veřmiřovský navázal v roce 1957 na 26 let staré vítězství v závodě automobilů do vrchu svého otce Josefa Veřmiřovského z roku 1921, když s Tatrou 607 zajel nejrychlejší kolo v čase 5 minut a 58 sekund a zvítězil. I poslední ročník okruhového závodu Ecce Homo 1958 opanovaly vozy Tatra. Druhé vítězství si připsal Veřmiřovský, opět s Tatrou 607.

Kromě zmíněných pilotů s monopostem Tatra T 607 závodili také Zdeněk Treybal a Josef Chovanec, v závěru kariéry vozu T 607 pak navíc Jiří Valchař a Miroslav Berkman.

Vůz byl poháněn atmosférickým, čtyřdobým, zážehovým, vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcem OHV, typu T 603, jehož upravená verze T 603A byla montována do sériových limuzín Tatra 87-603 a Tatra 603.

Původní typ T 607 z roku 1950 měl motor o zdvihovém objemu 1 985 cm3 a odpovídal kategorii Formule 2 do 2 000 kubických centimetrů. Hmotnost motoru s olejem byla 160 kilogramů. Měl dva dvojité karburátory Solex 32 IFF, magnetoelektrické zapalování Scintilla-Vertex a svíčky PAL 14-320.

Mazání bylo tlakové oběžné, olejový chladič se nacházel za přední maskou. Chladicí vzduch k motoru přiváděly dva axiální ventilátory, poháněné klínovými řemeny od řemenic na klikovém hřídeli.

Později vznikla verze o objemu 2 350 cm3 a v roce 1953 verze o objemu 2 545 kubických centimetrů. U těchto verzí motoru výrobce zkušebně osadil ejektorové chlazení, využívající energie výfukových plynů. Novější verze motorů také byly osazeny čtveřicí dvojitých karburátorů Weber 40 DCL.

Modernizovaný typ T 607-2 v roce 1954 měl zdvihový objem motoru definitivně snížený na 2 472 cm3, podle pravidel platných pro vozy Formule 1. Ventilátorové chlazení bylo zcela nahrazeno ejektorovým.

Ejektory s typickou dvojicí obřích koncovek na zádi přiváděly výfukové plyny zpět k válcům, výfukové potrubí ústilo do chladicích kanálů, jimiž proudil motorem ohřátý vzduch a vytvořený podtlak zároveň podporoval nasávání čerstvého vzduchu z blízkého okolí. Toto uspořádání se stalo zcela unikátním v oboru vzduchového chlazení automobilových spalovacích motorů.

Jednokotoučová spojka Mecano ze sériových vozů Tatra byla vylepšena, čtyřstupňová, dvouhřídelová převodovka bez přímého záběru byla sériové konstrukce, pouze bylo upraveno odstupňování převodových poměrů a uložení ozubených kol na jehlách.

Monoposty Tatra jezdily nejčastěji na palivovou směs 70,5 procent metylalkoholu, 15 procent leteckého benzínu, 12 procent benzolu s malým přídavkem acetonu a ricinu. Nádrž paliva se z původních 95 llitrů u modelu T 607 zvětšila objem na 105 litrů pro model T 607-2.

Karoserie byla proudnicová, doutníkového tvaru s volnými koly. Vůz T 607 byl opláštěný plechy z lehkých slitin, modernější T 607-2 už měl částečně laminátovou karoserii. Původní T 607 měla na přídi žebrovanou mřížku, evoluční T 607-2 oválnou štěrbinu.

Celkem vzniklo v letech 1950 až 1958 pět vozů Tatra 607. Dva z první generace, dva z generace druhé a nakonec ještě poslední vůz, který byl zkompletován z náhradních dílů. O třech je známo, že se u nás dočkaly dnešní dní. Dva jsou v rukách soukromých sběratelů, jeden se nachází v Tatra muzeu v Kopřivnici.

V 90. letech minulého století byl jeden z monopostů T 607 zachycen při setkání historických vozidel na Autodromu Most. V roce 2017 se dva vozy představily na okruhu v Brně a v roce 2022 dokonce přijely všechny tři na Veteránské jarní Sosnění na okruh do Sosnové na Českolipsku.