Jsem Terrot, motocyklový zázrak z Dijonu. A v srdcích sběratelů žiju dál

Dnes už je značka Terrot historií a o tom, že po desetiletí vyráběla celou řadu motocyklů pod tímto označením už prakticky snad vědí jen historikové nebo sběratelé veteránů.

Jak již bylo zmíněno historie továrny na motocykly značky Terrot se začala psát v roce 1962 v Německu. Továrna na stroje, kterou založili Charles Terrot a Wilhelm Stücklen, zřídila svou pobočku v roce 1867 ve francouzském Dijonu, kde rozšířila svou nabídku o jízdní kola.

VIDEO/O motocyklech Terrot:

Podle webu Motomagazín firma dokonale rozpoznala nový trend a již pod vedením syna zakladatele se v roce 1890 v její nabídce objevila první jízdní kola. „Poptávka překonala očekávání,“ lze se dočíst na webu Motomagazín.

V roce 1902, jak uvádí portál wikipedia, dijonská továrna vyrobila svůj první motocykl. „Stroj poháněl motor o výkonu 2 koní, dodaný švýcarskou společností Zédel,“ píše se na wikipedii.

Poté Terrot vyráběl motocykly s motory od 173 kubických centimetrů do 498 kubických centimetrů od vlastních dodavatelů motorů, včetně švýcarských výrobců MAG a Dufeaux, anglických výrobců Chater-Lea a JAP, ale také motory Givaudan z francouzského Lyonu.

Svůj první dvouválcový model společnost Terrot vyrobila před 120 lety, tedy v roce 1905.



V roce 1914 byla nabídka strojů značky Terrot opravdu pestrá. Zákazník si mohl vybírat mezi jedno nebo dvouválcovými stroji různých variant. Motocykly se neprodávaly jen na francouzském trhu, ale byly vyváženy nejen do kolonií Francie, ale i do Španělska, Belgie, Ruska nebo Japonska.

V období I. světové války, přesněji od roku 1915 dodávala motocykly o objemu 500 kubických centimetrů francouzské armádě. Válka měla také pode textu na webu Motomagazín na svědomí i to, že vedení firmy bylo předáno armádě. Důvodem byla skutečnost, že zeť syna zakladatele Charlese Terrota, Guillaume Duttlinger, byl německého původu.

V roce 1920 založil Monsieur Alfred Vurpillot, energický a impulsivní legionář, společnost pro výrobu kol, motocyklů a šicích strojů Societe Lyonnaise. Pod tuto akciovou firmu přešlo dědictví firmy Terrot a částečně vlastnictví výrobce kol a motocyklů v Grenoblu, firmy Magnat Debon.

Od té doby v podstatě Terrot a Magnat Debon vyráběly stejné typy motocyklu lišící se pouze v lakování, emblemu a ve výbavě. Po různých reskruktualizacích se Terrot stal předním výrobcem motocyklů ve Francii.

V roce 1921 uvedla společnost na trh nové dvoutaktní modely, kterými byly stroje Model L o objemu 175 ccm a model E o objemu 267 ccm. Čtyři roky na to, v roce 1925 byl z druhého jmenovaného modelu vyvinut model F o objemu 250 ccm.

Už od roku 1923 Terrot vyráběl také čtyřtaktní modely. Nejprve s motorem JAP o objemu 350 kubických centimetrů. V roce 1926 začala výroba vlastních čtyřtaktních motorů. Od roku 1927 se dostal na trh motocykl s motorem o objemu 500 ccm.

V roce 1929 byl pro společnost Terrot rokem oslav, protože vyrobila svůj 100 000. motocykl. Rekordním byl také rok 1932, kdy bránu továrny opustilo 27 tisíc nových motocyklů.

Po Velké hospodářské krizi byla představena nová třída vozidel, kterými se stala motorizovaná jízdní kola.

V roce 1932 se společnost Terrot zapojila do motocyklových závodů a získala trojitý titul mistra Francie, když vyhrála třídy 250 ccm, 350 ccm a 500 ccm.

Ve třídě do 250 ccm si připsal vítězství jezdec Coulon, ve třistapadesátkách to byl Boetsch 350ccm a mezi závodníky na motocyklech do 500 ccm Gillot. Ve Velké ceně Francie zase kraloval Bergello, to ve třídě do 175 kubických centimetrů.

V roce 1934 se k Terrotu jako jezdec připojil Edmond Padovani, rodák z Korsiky, žijící v Marseille, který se později stal jeho nejslavnějším konstruktérem.

Padovani výborně jezdil a závodil na dvěstěpadesátce Moto Guzzi, kterou si sám upravil k obrazu svému. Proto ho firma angažovala do svého týmu. V následujících letech se postaral spolu s týmovými kolegy o četná vítězství na francouzských okruzích. Padovani pracoval i na zavodní douválcové pětistovce, která bez problemů dosahovala rychlosti přes 125km/h. Jeho prototyp v roce 1937 byl schopný jet dokonce téměř 180 kilometrů v hodině!



Také v průběhu II. světové války firma Terrot dodávala motocykly francouzské armádě. Byly to modely GT od 350 ccm do 750 ccm a modely DT od 500 ccm do 750 ccm s postranními vozíky. Ovšem výroba pro francouzskou armádu trvala jen krátce. Podle portálu Cybermotorcycle v roce 1940 byla továrna obsazena Němci a namísto motocyklů se přeorientovala na výrobu generátorů pro firmu Zündapp.

V roce 1941 Padovani navrhl prototyp o objemu 100 ccm (MTRC), který se stal základem pro budoucí motor o objemu 125 ccm. V letech 1940 až 1944 byly některé neoficiální stroje sestaveny ze stávajících zásob.

Po válce se firma vrhla na inovaci výroby a v roce 1951 představila svůj první motorový skútr s názvem VMS. Poté se společnost zaměřila na trh s mopedy a lehkými motocykly.

Přišly však horší časy a Terrotu se přestalo dařit. Po několika neúspěšných experimentálních modelech se sice v nabídce objevil pro zákazníka zajímavý skútr s motory 99,5 kubických centimetrů a 125 kubických centimetrů, kterých bylo do konce roku 1953 prodáno kolem 27 tisíc. Ovšem i přes tento úspěch nebyla firma schopna odolat nastupujícímu automobilovému průmyslu.

Poptávka byla po skútrech a lehkých motocyklech, kde kralovaly firmy Motobecane a Peugeot, postupně klesala, až v květnu 1958 firmu převzal Peugeot. Výroba probíhala ještě pár let, aby byla v roce 1961 v bývalé továrně Terrot definitivně ukončena. Peugeot totiž výrobu mopedů a motocyklů přemístil do dřívější fabriky Automoto v Saint Etiennu a pak už stroje nesly jen emblém Peugeot.

Značku Terrot dnes připomínají hlavně kluby sběratelů historických motocyklů. Jedním z nic je Terrot Club de France, založený v roce 2004, který vydává od roku 2016 svou revue a připomíná nejen motocykly značky Terrot, ale i Magnat-Debon, protože to byly v podstatě stejné stroje až na pár detailů. Dalším pak je Terrot Club Pyrenees.