Přihlášení
Uživatelské jméno / e-mail
Heslo
Registrace
Napsat recenzi na můj vůz  +Vložit inzerát

S Kachnou Dakar dojedu, i kdybych tam měla nechat duši, říká Bára Holická

Žena za volantem
Viola Procházková | 29.07.2023
další 3 fotky
foto: se svolením Báry Holické
Spoustu let závodí s Citroëny, proto si pro nejtěžší rally světa vybrala rovněž Citroën - ikonu 2CV, zvanou Kachna. Co obnáší přípravy přes čtyřicet let starého auta, kolik peněz účast stojí a kde se vůbec nápad vzal, nám Bára prozradila v rozhovoru.
Na start 46. ročníku Dakaru Classic, závodu historických vozidel, se postaví historicky první česká dámská posádka. Bára Holická, která si jako navigátorku vybrala Lucii Engovou, je zkušená závodnice a na kontě má desítky startů v Mistrovství ČR v rallye, Cenu Elišky Junkové i dvanáct vítězství v Dámském poháru v rallye. Dakar, kterého se zúčastní jako součást týmu Czech Samurais Ollie Roučkové, však představuje úplně novou výzvu. Kromě spousty organizování a shánění sponzorů totiž obnáší i tisíce kilometrů v čtyřiačtyřicetiletém Citroënu 2CV, přezdívaném Kachna. Jistě si ho pamatujete z divoké filmové honičky v Četníkovi ze Saint Tropez.

Proč zrovna Kachna? Jedná se o dávné sympatie, nebo jen o náhodu?

Náhoda to rozhodně není. Jsem hobby závodnice v rally a vždycky jsem jezdila s Citroënem. Na začátku jsem si pořídila Citroën DS3 a pak ještě Saxo na vrchy. Pořád tedy držím liniii Citroënu. Hezká náhoda je, že Kachna se začala vyrábět v roce 1948, takže jí letos bude 75 let.

Co vás vůbec přivedlo k závodění?

V rodině jsme nikdy nic podobného neměli, ale to prostředí mě vždycky lákalo. Tehdy jsem pracovala pro francouzskou firmu a zajišťovali jsme na závodech catering právě pro Citroën. Potkala jsem se tam s Tomášem Pletkou, který měl na starosti závodní divizi, a když jsme měli po pracovní schůzce, zeptala jsem se ho, jak se člověk stane závodníkem. A Tomáš mi řekl, že si prostě udělám licenci a pronajmu si závodní auto. Začínala jsem tedy úplně od píky.

Měla jste podobné zájmy už dřív?

Já jsem vždycky byla trochu kluk. Jezdila jsem s kamarády na kole a pak i na srazy aut, kde jsem na ně dorážela, aby mě naučili driftovat. (smích)

Takže jste si udělala licenci a půjčila auto?

Auto jsem si pořídila na úvěr a přihlásila se do projektu Czech Women Talent, který pořádal taky Citroën. Čekal mě slalom a já jsem vůbec neměla tušení, jak se takový slalom jezdí. Neznala jsem nic než mimoňské války. Vždycky se ale našel někdo, kdo znal někoho, kdo mi pomohl, a postupně jsem se dostávala dál.

Teď máte před sebou metu všech rally jezdců. Kde se vzal nápad usilovat o Dakar?

Zrodil se na veteránských závodech, které pomáhám pořádat. Loni na podzim tam testovala auta Ollie Roučková se svým týmem. Celý víkend jsem se odhodlávala, že se jí zeptám stejně jako tehdy Tomáše, jak se člověk dostane na Dakar. Klidně bych jela jen jako pomocná síla, všechno si zaplatila a třeba jen myla okna na autech (smích). Odvahu jsem sebrala až na poslední chvíli.

A Ollie?

Trochu mi o Dakaru povyprávěla a při další schůzce mě pozvala, ať se přijedu podívat do Saúdské Arábie na start. Dvacátého prosince jsem kupovala letenky, abych se podívala do základního tábora, a pak už jsem jen přemýšlela, jak to celé zaplatím, kdybych chtěla příští rok jet. Ollie byla ochotná mě vzít mě do týmu a pomoci mi, což pro mě znamenalo obrovskou šanci.

V týmu Czech Samurais loni startovala dvě auta. Letos tedy pojedou tři?

Pojedeme dvě auta - já s navigátorkou a Kachnou a Ollie s Ondrou v Toyotě. Ollie mi nabízela Samuraie, ale já jsem chtěla konzistentní linii - pro svoje fanoušky a třeba i pro sponzory. Odjakživa jezdím s Citroënem a měla bych s ním pokračovat, i když to není právě nejjednodušší varianta.

Jak padla volba právě na Kachnu?

Dakar Classic má vypsaný seznam aut, která mohou jet, z toho jsem musela vybírat. A Kachna je prostě ikona - když už Citroën, tak jedině Kachna. Kontaktovala jsem kluky, co s nimi jezdili na závodech veteránů, a ti mě utvrdili v přesvědčení, že je to super nápad.

Takže jste koupila starou Kachnu…

… koupila jsem starou Kachnu od pana Nováka v Praze. Do jara jsem s ní jezdila, abych se s ní sžila, proběhlo i pár závodů. Teď je na dílně, rozebraná do posledního šroubku. Ale nebudeme z ní stavět žádné monstrum. Jen se maličko zvětší motor, aby byl silnější, a všechno se musí zrepasovat. Ještě jsme dali nové šasi, protože bylo úplně zrezlé, vyztužíme ramena, maličko auto zvedneme na tlumičích, ale vypadat bude v zásadě stejně.

Má Kachna na Dakaru šanci?

O ni se nebojím. Když pojedeme hlavou, auto dojede, a to je náš cíl. Samozřejmě nepomýšlím na první příčky, člověk musí mít pokoru. A já taky dojedu, i kdybych tam měla nechat duši. Jediné, čeho se bojím, jsou finance. Shánět sponzory a říkat si o peníze je pro mě dost těžké. Ale mám stabilní zaměstnání, tak věřím, že i případný úvěr dokážu splatit.

Když nepočítám auto, které musíte připravit, jaké jsou zhruba náklady na dakarskou účast?

Minimálně milion dvě stě, a to je úplně spartánská verze. K tomu půl milionu za auto, které jsem si taky nevybrala zrovna nejlevnější. Ale mě by asi nebavilo sednout jen tak do nějakého auta a jet, nedávalo by mi to smysl.

Jaká příprava čeká vás jako pilotku?

Začala jsem běhat, každé ráno chci dát aspoň čtyři kilometry. Od jara chodím s kamarádkou na jumping, běhám po horách, zkrátka se snažím nahnat kondici.

Takhle to bude vypadat až do prosince?

Přesně tak. K tomu odpoledne po práci na dílnu, pracovat na autě. Kdykoliv to jde, dívám se klukům pod ruce, abych věděla, co kde a jak, abych si auto uměla opravit. Onehdy jsem rozebírala bubnové brzdy, včera jsem zase něco natírala. Večer pak přijedu domů, vyřizuju maily a dělám prezentace, abych o sobě dala vědět.

Osobní život jde asi stranou...

Totálně. Ale se závoděním to bylo podobné, takže jsem zvyklá. Teď se jen přidalo ještě natáčení videí, stříhání a obstarávání sociálních sítí. O víkendu žádné vyspávání, něco jako televizi vůbec neznám.

Na videu se podívejte, jak Bára představila svůj dakarský „speciál“:

Navigátorku vám bude dělat Lucie Engová. Jak jste se potkaly?

S Luckou se známe ze závodů už delší dobu. Párkrát mě napadlo, že se na ni obrátím, protože na Dakaru vedle sebe musíte mít někoho, s kým se nezabijete. Navíc má Lucka vztah ke starým autům a nepřekvapí ji, že musí spát ve stanu, občas se namočí a podobně. Takže když jsme se na jaře potkaly na Legendách, zeptala jsem se jí, co dělá v lednu (smích). Okamžitě ji to zaujalo. Daly jsme si kafe, a bylo jasno.

Co plánujete v nejbližší době?

Můj kalendář je hotový blázinec. Za chvilku jedu na kachní sraz do Bíliny, další týden jsme na autoslalomu v Týnci, Bedrčská husa u Benešova, veletrh Sběratel, Speed festival v České Lípě, roadshow s Citroenem a tak dále… Chtěla jsem domluvit prezentaci na mé oblíbené Barum rally, ale to nejspíš nestihneme. K tomu budu oslovovat partnery a ještě mi běží sbírka na Donio.cz, kde veřejnost může přispět na renovaci kachny a za příspěvek si vybrat dáreček.

Myslím, že projekt, jako je ten váš, musí lidi zaujmout.

Však to i kvůli tomu dělám. Chci, aby Kachna lidi bavila, proto do ní dávám srdce. Přespříští víkend jedeme s Luckou na světový sraz kachen do Švýcarska, bude jich tam přes tisíc. Dokonce dostaneme patnáct minut na hlavním pódiu, kde můžeme projekt odprezentovat ostatním kachnařům. To je další perfektní šance získat podporu od těch, kteří Citroënům propadli. A to vše mi dává sílu dotáhnout naše plány do konce.
Hodnocení článku
4.8 z 5 (96%)
Hodnoceno: 4x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Diskuze
u článku není zatím žádná diskuze
vložit příspěvek do této diskuze
Nejčtenější články předchozích 7 dnů