Dvanáct válců pro elitní auto: Walter Royal jako klenot první republiky

Není pravdou, že by ve 30. letech minulého století vyráběly luxusní automobily pouze firmy ze Spojených států. Elegantní vozy se silnými motory vyráběly také evropské automobilky, i když jich nebylo tolik. A dokonce se některé z nich zrodily i u nás, tedy v tehdejším Československu.

Do této elitní skupiny, kam patřily z evropských značek pouze Rolls-Royce, Daimler, Hispano-Suiza, Horch nebo Maybach, se v roce 1931 zařadily také československé automobily Tatra 80 a Walter Royal.

Představení automobilu široké veřejnosti s všeříkajícím označením Walter Royal proběhlo na podzimním pražském autosalonu v říjnu 1931, kde pochopitelně vévodil tovární expozici. Byl to již XXIII. ročník autosalonu a uskutečnil se ve dnech 22. až 28. října.

Model Walter Royal nepomýšlel na převratná technická řešení, sázel spíše na konvenční postupy, ovšem vyniknout měl spíše dokonalou spolehlivostí, rychlostí a špičkovým komfortem.

Jednalo se, jak již bylo výše psáno, o jeden z posledních vozů vlastní konstrukce vyráběných v Jinonicích a byl přirozeným završením typů „šlechtické“ hierarchie Princ (1932), Lord (1932) a Regent (1932).

Jednalo se o nejdražší, největší a zároveň nejvýkonnější československý osobní automobil. Portál wikipedia uvádí, že jeho dvanáctiválcový motor byl poněkud úspěšnější v prodeji než samotný vůz.

„Mimo vlastního automobilu Royal, jejichž počet můžeme spočítat na prstech jedné ruky, bylo vyrobeno 13-15 motorů 12V, které byly po zvýšení objemu na 7 354 kubických centimetrů použity v dálkových autobusech Walter D-Bus a také do rychlého hasičského automobilu Walter W-12. Psal o tom magazín Auto v listopadu 1931 v článku s názvem Stand továrny Walter.

Minimální počet vyrobených automobilů však nemění nic na skutečnosti, že Walter Royal se stal jedním z klenotů československého automobilního průmyslu.

Projekt Walter Royal vedli inženýři František Barvitus, který byl technickým ředitelem a hlavním konstruktérem, a konstruktér automobilů a leteckých motorů Jan Šusta. Centrem vozu se stalo mohutné dvanáctiválcové srdce, jež v detailech nezapřelo zkušenosti obou pánů v konstrukci velkých leteckých motorů.



Redaktor Národních listů Vilém Heinz-Henry popsal premiéru na autosalonu. „Mohutný dvanáctiválec Royal, krásný, elegantní, živelný výraz síly, neúnavné rychlosti, impulsivní akcelerace a pružnosti. Mohutné chassis budí obdiv originelním a do nejmenších detailů propracovaným technickým provedením. Dlouhodobá praxe v leteckých motorech vyznívá z čistých linií motoru, v němž jest uzavřen vysoký výkon 120 k.s. A přece pracuje tiše a bez otřesů. Je to skutečně velké eso velké továrny,“ informovaly Národní listy v pátek 23. října 1931 na straně 5, která byla skoro celá věnovaná výhradně pražskému autosalonu.

Při představení vozu Walter Royal na podzimním autosalonu v roce 1931 v podstatě šlo o jasnou reakci na rok před tím představený dvanáctiválec Tatra 80.

Walter Royal se tak spolu s Tatrou 80 staly jedinými dvěma československými osobní automobily, které byly vybaveny dvanáctiválcovými motory. Bohužel ale pro jinonický skvělý vůz, přišel Walter Royal do naprosto nevhodné doby. Právě vyrcholila světová hospodářská krize, a přesto, že se jednalo o úžasný automobil, stal se neprodejným.

Zřejmě poslední „vystoupení“ tohoto vozu na veřejnosti se odehrálo 7. června 1936 při příležitosti II. armádního leteckého dne na pražském letišti. V černém kabrioletu Walter Royal na přehlídku československého letectva dorazili tehdejší ministerský předseda Milan Hodža a ministr národní obrany František Kachník.

Automobil Walter Royal poháněl zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec V12, tvořený dvěma šestiválcovými bloky uspořádanými v úhlu 60 stupňů do V. Každá z řad válců měla samostatné zapalování Scintilla Vertex MN-IZ BN12d, což lze označit za novinku převzatou z letecké výroby, a samostatný karburátor. Motor byl umístěn vpředu. Objem válců činil úctyhodných 5 879 kubických centimetrů.

Kliková skříň byla odlita z hliníkové slitiny. Hliníkové byly i písty Bohnalite (s invarovými vložkami). Kliková hřídel, šestkrát zalomená, s tlumičem torzních kmitů byla staticky a dynamicky vyvážena a uložena v sedmi ložiscích. Byla vyroben z oceli Poldi Vitrix Cr-Ni-Mo (W), která se v tom období standardně používala na klikové, zalomené a drážkované hřídele Walter.



Ojnice byly v profilu H zhotoveny z chromniklové oceli. Vodní chlazení bylo s nuceným oběhem a s automatickou regulací teploty chlazení pomocí žaluzií před chladičem. Mazání motoru bylo tlakové, oběžné s filtrem oleje. Motor byl vybaven bezhlučnou čtyřstupňová převodovkou Aphon G45 nebo Maybach. Transport paliva ke dvěma horizontálním karburátorům Solex, případně ke dvěma spádovým karburátorům Stromberg Downdraft zajišťovalo elektromagnetické čerpadlo Autopuls.

Obě nápravy byly tuhé, zadní typu „Banjo“. Podvozek byl vpředu i vzadu odpružen měkkým pérováním s hydraulickými tlumiči kmitů. Rám se vyznačoval nízkou stavbou, zdárně přispívající k dobrým jízdním vlastnostem. Hmotnost samotného podvozku byla 1 600 kilogramů. Samotný podvozek pro další karosářské kreace se dal pořídit za 150 000 korun.

Řízení bylo šnekové, samosvorné a umístěné vpravo. Dvacetipalcová drátěná kola Hering nebo Rudge-Whitworth byla brzděna kapalinovými, dvouokruhovými brzdami ATE-Lockheed s posilovačem Bosch Dewandre se samostatnými okruhy pro přední a zadní kola. Podle textu na webu Automobil Revue kola nesla pneumatiky značky Goodyear.

Bubny brzd byly mohutně žebrovány ke zlepšení účinnosti chlazení. Ruční, mechanická brzda působila na zadní kola. Objem palivové nádrže 90 litrů a průměrná spotřeba se pohybovala kolem 25 litrů na 100 kilometrů. Vůz dosahoval maximální rychlosti 145-150 kilometrů v hodině.

Automobil Walter Royal byl nabízen ve dvou provedeních, a to jako čtyřdveřový pětimístný kabriolet a čtyřdveřová 6-7místná limuzína s karoserií Pullmann. Podle některých pramenů byly postaveny jen tři vozy, z toho dvě limuzíny Pulman a jeden kabriolet Petera. Lze se o tom dočíst v knize Jana Tučka Auta první republiky 1918-1938 (Grada Publishing, 2017). Podle dalšího zdroje, kterým může být kniha Automobil v srdci Evropy (NADAS, 1986) od autora Adolfa Kuby, jich mohl být asi šest.

Bílý čtyřdveřový kabriolet s karosérií firmy Ignác Theodor Petera z Vrchlabí byl nabízen za 208 000 korun a a stal se tak nejdražším československým vozem.

Je dobré poznamenat, že tato karosárna již v roce 1932 nabízela kabriolety s elektrickým sklápěním střechy. Uvádí to Velký obrazový atlas automobilů (ARTIA, 1985) autorů Grahama Macbetha a Milan Josífa. Černá limuzína měla cenovku 198 000 korun.

Je také nutné poznamenat, že ve skutečnosti vyrobené vozy Walter Royal sloužily spíše vedení automobilky než zákazníkům. Generální ředitel Antonín „Teny“ Kumpera jezdil kabrioletem. S limuzínou jezdil později obchodní ředitel Vítězslav Kumpera, Antonínův mladší bratr.



Stejně, jako další automobilky té doby, i společnost Walter si zakládala na sportovních úspěších svých vozů. V této oblasti se musel také ukázat Walter Royal. Nebylo proto divu, že ihned po skončení pražského autosalonu usedl závodník Jindřich Knapp za volant prvního vyrobeného vozu Walter Royal, kterým byla černá limuzína s karoserií Pullman, aby se vydal takzvaně na otočku na propagačně-sportovní jízdu do Paříže. Spolujezdce mu tehdy dělal generální ředitel Antonín „Teny“ Kumpera.

Vyrazili 5. listopadu 1931 od klubovního domu Autoklubu Republiky Československé (AKRČs) v tehdejší Lützowově ulici, dnes Opletalova, a cesta Praha – Paříž – Praha jim trvala pouhých 18 hodin.

Jízdě, při níž Knapp v některých úsecích dosahoval rychlosti přes 140 kilometrů v hodině, odpovídala i průměrná spotřeba benzínu, která činila 25,5 litru na 100 kilometrů a 0,6 litru oleje na 100 kilometrů. Během celé cesty, která se uskutečnila za krajně nepříznivých podmínek, se nevyskytl jediný defekt.

„Celá trať byla projeta na přímý záběr, mezi Štrasburkem a Paříží byla na špatném terénu měřena rychlost 140 kilometrů za hodinu,“ psal tehdy časopis Auto, což byl měsíčník Autoklubu Republiky Československé - AKRČS, který jízdě samozřejmě věnoval mimořádnou pozornost.

Černá limuzína Walter Royal při své zastávce u Vítězného oblouku na Champs-Élysées a u dnes již zbořeného Palais de Trocadéro sklidila obdiv a byla středem pozornosti mnoha Pařížanů.

Vzhledem ke konstrukci a hlavně určení vozu Walter Royal bylo více než jasné, že se nikdy neobjeví na závodních tratích a okruzích.

Nicméně zúčastňoval se soutěží elegance jako byla například na Concours d'Elegance v Brně 8. května 1932, a o týden později na Concours d'Elegance 16. května 1932 ve slovenských Piešťanech.

V Brně byl automobil ve skupině uzavřených vozů (IV. kategorie) oceněn První cenou Vítězslav Kumpera s limuzínou a ve skupině speciálních vozů (V. kategorie) Antonín Kumpera s kabrioletem. Informovaly o tom tehdejší Lidové noviny 10. května 1032 na straně 8. Zlatou stuhou byli v Piešťanech oceněni Vítězslav Kumpera s limuzínou a Antonín Krumpera s kabrioletem. O soutěži psaly Národní listy 19. května 1932 na straně šest.



Po skončení II. světové války podle portálu Garáž emigrovali Kumperové do Jižní Ameriky. Společnost Walter byla znárodněna a následně přejmenována na Motorlet, kde úspěšně pokračovala výroba leteckých motorů. Továrna v Jinonicích byla později zbořena včetně Kumperovy vily, aby na jejím místě v roce 2012 vyrostl kancelářský komplex, nazvaný příznačně Waltrovka. Do dnešních dnů přežily historické motory a automobily Walter v různých sbírkách a vůz Walter Royal zrenovovaný společností Hicar.