Nelegální pouliční závody ho málem zničily. Pak Král driftu ovládl Le Mans
Edvard D. Beneš
-
04. 05. 2025
+ 7
Drift je specifické odvětví automobilového sportu, při kterém se využívá řízený přetáčivý smyk. Wikimedia Commons, Rowan Harrison, CC BY-SA 2.0
Naše téma
Keiichi Tsuchiya je po celém světe známý jako Král driftu. Byl to právě on, kdo proměnil driftování v umění a stal se ikonou japonské automobilové kultury. Před 30 lety také dosáhl na významný závodní úspěch, když zvítězil ve třídě GT2 na prestižním závodě 24 hodin Le Mans. Tento triumf nejenže upevnil jeho postavení v motoristickém světě, ale také přispěl k ještě větší popularizaci driftování jako sportovní disciplíny.
Ve světě je známý jako Král driftu - Drift King. V Japonsku je nejčastěji oslovován přezdívkou Dorikin. To je ikona japonské automobilové kultury a muž, který proměnil drift v umění. Před 30 lety Keiichi Tsuchiya dosáhl svého největšího evropského úspěchu, když si při prestižním závodě 24 hodin Le Mans dojel pro vítězství ve třídě GT2.
Psal se rok 1995, když Keiichi Tsuchiya dosáhl svého prvního velkého evropského úspěchu v podobě vítězství ve třídě GT2 při 24 hodin Le Mans. Za volantem vozu Honda NSX se střídal se dvěma dalšími parťáky, a sice s Kunimitsu Takahashim, bývalým motocyklovým závodníkem a v jednom případě také jezdcem stáje F1 Tyrrell při Grand Prix Japonska, a Akirou Iidou v barvách soukromého týmu Kunimitsu Honda.
Po okruhu Circuit de la Sarthe tehdy ujeli 275 kol. V celkovém pořadí, kterému vévodila stáj Kokusai Kaihatsu Racing s jezdci Yannickem Dalmasem, Masanori Sekiyaou a JJ Lehtem, jim patřila skvělá osmá příčka.
VIDEO / Keiichi Tsuchiya ve snímku Pluspy:
Keiichi Tsuchiya, dnes již japonský profesionální automobilový závodník na penzi, se narodil 30. ledna 1956. Je známý jako Král driftu - Drift King nebo Dorikin. Pojmenování se mu dostalo pro jeho netradiční způsob jízdy či-li driftování v běžných automobilových závodech a za jeho roli při popularizaci driftování jako jedné z odnoží motoristického sportu.
Do světa profesionálních závodů vstoupil v japonském šampionátu Formule 3 a v japonském šampionátu cestovních vozů (JTCC). Sérii cestovních vozů jezdil nejdříve s vozem Cosmo Oil Sierra Cosworth a později v týmu Taisan s Nissanem Skyline GT-R, skupiny A. Následně přestoupil do Supertouringu, kde startoval s vozem Honda Civic.
Auta Keiichiho bavila už od útlého dětství, a to ho přivedlo na myšlenku k hledání svého vlastního stylu jízdy. Někdy v 70. letech minulého století se podle portálu Drive Zone navzdory nepříliš dobré finanční situaci nechal strhnout k jízdám na Touge, což byly ilegální pouliční závody.
„Právě zde se začal formovat jeho jedinečný driftingový styl, tedy úmyslné přetáčení vozu v zatáčkách tak, aby si udržel co největší rychlost. Zatímco většina lidí považovala driftování za neefektivní způsob řízení, Tsuchiya v něm viděl umění a výhodu. Našla se také skupina pouličních závodníků takzvaní hashiriya, které Keiichi zaujal,“ píše se na Drive Zone.
Video se podle textu na webu Temple of Speed stalo hitem a inspirací pro závodníky i fanoušky po celém světě. Díky tomu si driftování postupem času získávalo více a více příznivců a v roce 1988 se konal první drift event v Japonsku.
V roce 1999 vznikl oficiální japonský šampionát v driftu jménem D1GP. První soutěž tohoto typu mimo Japonsko pak byla zaznamenána v roce 1996 v Kalifornii na okruhu Willow Springs, nad kterou měl záštitou magazínu o autech Option. V dalších letech se driftování rozšířilo i do Austrálie a do zbytku světa včetně Evropy a nabylo podoby, jakou má dnes.
Ve filmové sérii Shuto Kousoku Trial potom Keiichi Tsuchiya radil pouličním závodníkům, aby opustili ilegální závodní scénu, pokud se chtějí zapojit do profesionálního závodění.
Během poslední hodiny, kdy Katayama nabíral tempo, aby se dotáhl na vedoucí BMW V12 LMR (Winkelhock, Martini a Dalmas), kvůli chybě závodníka jedoucího na soukromém BMW LMR, skončil v trávě a praskla mu pneumatika. Musel tak do boxů, a přesto, že při dohánění ztráty zaznamenala posádka nejrychlejší kolo, musela spokojit s konečným druhým místem. Celkem japonské trio odjelo 364 okruhů.
Ještě doplňme, že Keiichi Tsuchiya startoval ve 24 hodin Le Mans celkem sedmkrát, a to od roku 1994 do roku 2000. Pouze jednou jeho posádka závod nedokončila. V jednom případě si dojela pro třetí místo ve třídě GT2 a šestnácté celkově. V ostatních případech Tsuchiya se spolujezdci skončil v první nebo v druhé desítce celkového pořadí a v první desítce ve třídě.
Po odchodu do závodnického důchodu byl Keiichi Tsuchiya jeden rok ředitelem týmu GT500 a třídy GT300 týmu ARTA JGTC, dokud tým na konci sezony 2005 nezrušil provoz GT300. Vlastnil také aftermarketovou společnost Kei Office. Podnik na konci roku 2005 prodal a vytvořil společnost DG-5. V lednu 2011 spoluzaložil amatérský driftovací seriál Drift Muscle, kde také působil jako rozhodčí.
Jeho svou charakteristickou barvu má nefritovou zelenou, která se objevovala na jeho kombinéze a helmě. Byla to také barva D1 Grand Prix Kei Office a DG-5 S15 jezdce Yasuyuki Kazama, který také nosí kombinézu podobného vzoru.
Tsuchiya také patří mezi tvůrce videomagazínu Best Motoring, zaměřeného na testy nových japonských vozů včetně speciální sekce nazvané Hot Version, která se zaměřuje na vozy s upraveným výkonem. Objevil se i jako hostující moderátor ve Video Option spolu se svými závodními jezdci Manabu Orido a Nobuteru Taniguchi, což je měsíčník podobný Hot Version. Pravidelně informuje o D1GP a sesterském video magazínu Drift Tengoku, který se zabývá čistě jenom driftováním.
Také se objevil po boku Jeremyho Clarksona z Top Gearu ve speciální soutěži Motorworld v Japonsku v polovině 90. let. Po roce 1995 se občas objevil jako komentátor Formule 1, kam se jako jezdec nikdy nepodíval, v japonské Fuji TV.
V roce 2006 se představil jako postava rybáře ve filmu Rychle a zběsile: Tokijská jízda, kde byl koordinátorem kaskadérů a sám se jako kaskadér na vzniku snímku podílel.
V roce 2014 byl spoluzakladatelem podniku King of Europe Drift ProSeries s cílem vytvořit soutěž King of Asia ProSeries. Působil také jako jeden z hlavních rozhodčích několika důležitých závodů v King of Europe ProSeries, kam byl potom v průběhu let povolán jako hostující zástupce.
Postupně se k tomu přidávaly rallye techniky, aby šlo zatáčky projet bez zbytečné ztráty času a aby se zároveň dosáhlo co nejlepšího efektu. Po mnoho let využívali závodníci v motorsportu přetáčivý smyk například na ploché dráze, v autokrosu, nebo při rallye.
První závodníci Grand Prix, jako Tazio Nuvolari, používali styl na hraně řízení four-wheel drift (čtyřkolový smyk). Své uplatnění našel drift také při jízdách zručnosti a v jiných předváděcích jízdách. Podle portálu wikipedia začal být moderní drifting populární jako závodní technika v závodech All Japan Touring Car Championship.
Psal se rok 1995, když Keiichi Tsuchiya dosáhl svého prvního velkého evropského úspěchu v podobě vítězství ve třídě GT2 při 24 hodin Le Mans. Za volantem vozu Honda NSX se střídal se dvěma dalšími parťáky, a sice s Kunimitsu Takahashim, bývalým motocyklovým závodníkem a v jednom případě také jezdcem stáje F1 Tyrrell při Grand Prix Japonska, a Akirou Iidou v barvách soukromého týmu Kunimitsu Honda.
Po okruhu Circuit de la Sarthe tehdy ujeli 275 kol. V celkovém pořadí, kterému vévodila stáj Kokusai Kaihatsu Racing s jezdci Yannickem Dalmasem, Masanori Sekiyaou a JJ Lehtem, jim patřila skvělá osmá příčka.
VIDEO / Keiichi Tsuchiya ve snímku Pluspy:
Keiichi Tsuchiya, dnes již japonský profesionální automobilový závodník na penzi, se narodil 30. ledna 1956. Je známý jako Král driftu - Drift King nebo Dorikin. Pojmenování se mu dostalo pro jeho netradiční způsob jízdy či-li driftování v běžných automobilových závodech a za jeho roli při popularizaci driftování jako jedné z odnoží motoristického sportu.
Závodit začal v seriálu Fuji Freshman
Tsuchiya svou kariéru odstartoval, jak podotýká portál wikipedia, prostřednictvím série Fuji Freshman v roce 1977. Na rozdíl od jiných závodních jezdců, kteří pocházeli z bohatých rodin nebo z motoristického prostředí, zdokonaloval svou zručnost za volantem při pouličních závodech, takže se zanedlouho kvůli svému stylu stal velice známým a populárním na undergroundové scéně.Do světa profesionálních závodů vstoupil v japonském šampionátu Formule 3 a v japonském šampionátu cestovních vozů (JTCC). Sérii cestovních vozů jezdil nejdříve s vozem Cosmo Oil Sierra Cosworth a později v týmu Taisan s Nissanem Skyline GT-R, skupiny A. Následně přestoupil do Supertouringu, kde startoval s vozem Honda Civic.
Auta Keiichiho bavila už od útlého dětství, a to ho přivedlo na myšlenku k hledání svého vlastního stylu jízdy. Někdy v 70. letech minulého století se podle portálu Drive Zone navzdory nepříliš dobré finanční situaci nechal strhnout k jízdám na Touge, což byly ilegální pouliční závody.
„Právě zde se začal formovat jeho jedinečný driftingový styl, tedy úmyslné přetáčení vozu v zatáčkách tak, aby si udržel co největší rychlost. Zatímco většina lidí považovala driftování za neefektivní způsob řízení, Tsuchiya v něm viděl umění a výhodu. Našla se také skupina pouličních závodníků takzvaní hashiriya, které Keiichi zaujal,“ píše se na Drive Zone.
Kvůli videu málem dostal stopku
Když byl Tsuchiya nováčkem v závodech na okruzích, chystal se direktoriát šampionátu pozastavit jeho závodní licenci kvůli nelegálnímu závodění, které nahrával na video a vydal pod názvem Pluspy, v kterém Keiichi ukazoval své dovednosti.Video se podle textu na webu Temple of Speed stalo hitem a inspirací pro závodníky i fanoušky po celém světě. Díky tomu si driftování postupem času získávalo více a více příznivců a v roce 1988 se konal první drift event v Japonsku.
V roce 1999 vznikl oficiální japonský šampionát v driftu jménem D1GP. První soutěž tohoto typu mimo Japonsko pak byla zaznamenána v roce 1996 v Kalifornii na okruhu Willow Springs, nad kterou měl záštitou magazínu o autech Option. V dalších letech se driftování rozšířilo i do Austrálie a do zbytku světa včetně Evropy a nabylo podoby, jakou má dnes.
Ve filmové sérii Shuto Kousoku Trial potom Keiichi Tsuchiya radil pouličním závodníkům, aby opustili ilegální závodní scénu, pokud se chtějí zapojit do profesionálního závodění.
V Le Mans triumfoval i podruhé
Po úspěchu v roce 1995 si Tsuchiya svůj triumf na 24 hodin Le Mans zopakoval v roce 1999. Tentokrát jel s Toyotou GT-One ve tříde LMGTP a se spolujezdci, kterými byli Ukyo Katayama a Toshio Suzuki vyhráli třídu a celkově si dojeli pro druhé místo, a to přesto, že posádka měla ambice prestižní závod vyhrát. Tsuchiya v rozhovoru pro Toyota UK Magazine v roce 2012 se svěřil, že je na tento triumf patřičně hrdý. „Můj tým mě nechal jet tři stinty v noci, protože jsem za tmy byl hodně rychlý,“ prozradil. Keiichi Tsuchiya v kokpitu Toyoty GT-One při závodě 24 hodin Le Mans 1998., zdroj: Wikimedia Commons, Martin Lee, CC BY-SA 2.0
Během poslední hodiny, kdy Katayama nabíral tempo, aby se dotáhl na vedoucí BMW V12 LMR (Winkelhock, Martini a Dalmas), kvůli chybě závodníka jedoucího na soukromém BMW LMR, skončil v trávě a praskla mu pneumatika. Musel tak do boxů, a přesto, že při dohánění ztráty zaznamenala posádka nejrychlejší kolo, musela spokojit s konečným druhým místem. Celkem japonské trio odjelo 364 okruhů.
Ještě doplňme, že Keiichi Tsuchiya startoval ve 24 hodin Le Mans celkem sedmkrát, a to od roku 1994 do roku 2000. Pouze jednou jeho posádka závod nedokončila. V jednom případě si dojela pro třetí místo ve třídě GT2 a šestnácté celkově. V ostatních případech Tsuchiya se spolujezdci skončil v první nebo v druhé desítce celkového pořadí a v první desítce ve třídě.
V sérii exhibičních závodů NASCAR
Tsuchiya to zkoušel i v exhibičních závodech schválených NASCAR na okruhu Suzuka a na Twin Ring Motegi Superspeedway při výstavě v roce 1998, Také při závodech NASCAR Grand National Division 1999 a AutoZone West Series na okruhu, oba pojmenované jako Coca-Cola 500K.Po odchodu do závodnického důchodu byl Keiichi Tsuchiya jeden rok ředitelem týmu GT500 a třídy GT300 týmu ARTA JGTC, dokud tým na konci sezony 2005 nezrušil provoz GT300. Vlastnil také aftermarketovou společnost Kei Office. Podnik na konci roku 2005 prodal a vytvořil společnost DG-5. V lednu 2011 spoluzaložil amatérský driftovací seriál Drift Muscle, kde také působil jako rozhodčí.
Jeho svou charakteristickou barvu má nefritovou zelenou, která se objevovala na jeho kombinéze a helmě. Byla to také barva D1 Grand Prix Kei Office a DG-5 S15 jezdce Yasuyuki Kazama, který také nosí kombinézu podobného vzoru.
Tsuchiya také patří mezi tvůrce videomagazínu Best Motoring, zaměřeného na testy nových japonských vozů včetně speciální sekce nazvané Hot Version, která se zaměřuje na vozy s upraveným výkonem. Objevil se i jako hostující moderátor ve Video Option spolu se svými závodními jezdci Manabu Orido a Nobuteru Taniguchi, což je měsíčník podobný Hot Version. Pravidelně informuje o D1GP a sesterském video magazínu Drift Tengoku, který se zabývá čistě jenom driftováním.
V Top Gearu a komentátorem F1
Keiichi byl vedoucím redakce na televizních anime Initial D a Wangan Midnight. Objevil se také v polobiografickém filmu Shuto Kousoku Trial 2, 3, 4, 5 a 6 byl také uveden v show časopisu Super GT v Japonsku.Také se objevil po boku Jeremyho Clarksona z Top Gearu ve speciální soutěži Motorworld v Japonsku v polovině 90. let. Po roce 1995 se občas objevil jako komentátor Formule 1, kam se jako jezdec nikdy nepodíval, v japonské Fuji TV.
V roce 2006 se představil jako postava rybáře ve filmu Rychle a zběsile: Tokijská jízda, kde byl koordinátorem kaskadérů a sám se jako kaskadér na vzniku snímku podílel.
V roce 2014 byl spoluzakladatelem podniku King of Europe Drift ProSeries s cílem vytvořit soutěž King of Asia ProSeries. Působil také jako jeden z hlavních rozhodčích několika důležitých závodů v King of Europe ProSeries, kam byl potom v průběhu let povolán jako hostující zástupce.
K tématu: Co je to drifting?
Jedná se o specifické odvětví automobilového sportu, při kterém se využívá řízený přetáčivý smyk. Je jednou z nejmladších disciplín motoristického sportu. Vznikl v polovině 60. let v Japonsku na ilegálních závodech zvaných Touge odehrávajících se hlavně na spletitých horských silničkách. Šlo především o to projet stanovený úsek co nejrychleji, kdy drift sloužil k blokování oponenta.Postupně se k tomu přidávaly rallye techniky, aby šlo zatáčky projet bez zbytečné ztráty času a aby se zároveň dosáhlo co nejlepšího efektu. Po mnoho let využívali závodníci v motorsportu přetáčivý smyk například na ploché dráze, v autokrosu, nebo při rallye.
První závodníci Grand Prix, jako Tazio Nuvolari, používali styl na hraně řízení four-wheel drift (čtyřkolový smyk). Své uplatnění našel drift také při jízdách zručnosti a v jiných předváděcích jízdách. Podle portálu wikipedia začal být moderní drifting populární jako závodní technika v závodech All Japan Touring Car Championship.
