Známý bouřlivák a playboy F1: Rupert Keegan si užíval večírků víc než závodění

Odborníci jej označovali za velký talent motorsportu. Shodou okolností a také svým vlastním přičiněním se Rupert Keegan ale nedokázal v královské disciplíně, kterou bezesporu seriál mistrovství světa Formule 1 je, prosadit. Byl považován za playboye F1 a označován za druhého Jamese Hunta, co se týká bouřlivých večírků.

Požehnaný blonďatými loknami, narozený s příjmením nejslavnějšího anglického fotbalisty té doby a podporovaný otcovým bohatstvím, to byla podle webu Motorsport Magazine akreditace britského jezdce F1 Ruperta Keegana na to, aby se stal hvězdou motoristických závodů.

V kolotoči F1 se objevil celkem třikrát. Poprvé v letech 1977 až 1978, kdy nejdříve hájil barvy týmu Hesketh a pak stáje Surtees, v roce 1980 ve dvou týmech, a to RAM Williams a RAM Penthouse Rizla Racing, a v roce 1982 jako jezdec Rothmans March GP.

Mezi jezdci Formule 1 byl považován za playboye nejen kvůli již zmiňovaným bouřlivým večírkům, na kterých rozhodně nemohl chybět, ale také proto, že jeho závodnickou kariéru podporoval erotický časopis Penthouse a výrobce kondomů Durex. Podle některých tvrzení kolegů závodníků často pověstného bouřliváka Jamese Hunta, ve směru zájmu o fanynky F1, dokonce i předčil.

Emerson Fittipaldi na adresu Keegana řekl: „Pokud Rupert řekl, pojďte bude to skvělá párty, tak jste prostě museli jít.“ Na twitter sám Keegan už v pokročilém věku napsal, že je „znalcem života“.

V upoutávce na svůj nikdy nedokončený filmový projekt s názvem Made it Out Alive řekl: „Předpokládám, že jsem byl zlobivý chlapec, ale musím říct, že jsem byl rád jedním z těch chlapů, kteří se skvěle bavili.“

VIDEO / Ukázka nedokončeného filmu Made It Out Alive – Rupert Keegan:

Rupert Keegan se narodil 26. února 1955 v Westcliff – on - Sea v hrabství Essex jako syn bohatého šéfa aerolinek. Jeho otec Mike byl koncem 40. let součástí berlínské letecké přepravy jako dodavatel pro britské královské letectvo Royal Air Force. Následně provozoval British Air Ferries, takže byl podnikatelem v letecké nákladní dopravě po II. světové válce. Později koupil závodní automobilku Hawke a plně podporoval synovu kariéru.

Rupert Keegan začal závodit v roce 1973, aby o rok později vyhrával ve Formuli Ford, přestože začal mít v té době už pověst toho, kdo bývá viníkem častých nehod. V roce 1975 absolvoval Formuli 3, kde byl poprvé kvůli svému vzhledu a také díky bouračkám přirovnáván k Jamesi Huntovi. V roce 1976 se stal šampiónem F3, což mu otevřelo dveře do královské disciplíny – Formule 1.

Keegan ve Formuli 1 debutoval při Velké ceně Španělska, která se jela 8. května 1977 na okruhu Jarama. S monopostem Hesketh 308E si v kvalifikaci vyjezdil šestnáctou pozici na startovním roštu. Samotný závod pro něj ale skončil už ve 32. kole, kvůli havárii. Vítězem závodu se stal Mario Andretti na Lotusu.

Ve své premiérové sezoně v F1 startoval ve dvanácti velkých cenách, přičemž nejlepší umístění, kterého dosáhl bylo při Grand Prix Rakouska, kde skončil sedmý. V USA dojel osmý, v Itálii devátý, ve Francii desátý, v Monaku dvanáctý a ve Švédsku třináctý. Šest závodů sezony nedokončil.

Portál Autosport Keeganovu nováčkovskou sezonu v F1 označil za velice dobrou. „Kvalifikoval se do všech dvanácti závodů, do kterých nastoupil, v době, kdy několik jiných vozů kvalifikací neprošlo. Ale ukázalo se, že to byl vrchol ale zároveň i stop-start jeho kariéry v F1,“ uvádí Autosport.



Britský tým, nyní s lordem „Le Patronem“ Alexandrem Heskethem na „zadním sedadle“, byl stínem svého bývalého já.

„Opravdu jsme si mysleli, že Rupert má v F1 velkou budoucnost,“ vzpomínal po letech Dave „Beaky“ Sims, někdejší manažer týmu Hesketh v sezoně, kdy za něj jezdil Keegan.

„Byl velmi pozitivní a vždy se závodění naplno věnoval, ale musíme si uvědomit, že ten rok Hesketh nezačal jako nic víc, než průměrné auto. Bylo to v době, kdy se věci v F1 rychle měnily a u Hesketha, nedošlo k žádnému vývoji.“

Následně v roce 1978 jezdil za stáj Surtees. Závodil jak s TS19, tak i s TS20, ale nebylo to ono. Několikrát se nedostal přes kvalifikaci a když ano a závod jel, tak ho nedokončil. Většinou pro technické závady na monopostu nebo kvůli havárii. Jediným umístěním toho roku bylo jedenácté místo s vozem TS20 při Grand Prix Španělska na okruhu Jarama. Navíc, při Velké ceně Holandska se kvalifikoval na start, jenže při warm-upu havaroval a zranil se, takže do závodu nemohl nastoupit a vynechal i zbývající tři závody.

V roce 1979 Keegan nejezdil Grand Prix F1, nicméně za volant usedal, a to do kokpitu vozu Arrows A1-Ford Charlese Clowese v britské sérii Aurora F1. Ukázalo se to jako moudré rozhodnutí, protože zde vybojoval titul šampióna, když v posledním dějství seriálu doslova vyfoukl titul Davidu Kennedymu. V seriálu při patnácti závodech získal 65 bodů. Vítězstvím si zase trochu obnovil svou závodnickou pověst.

V další sezoně 1980 sedlal vůz Williams FW 07 týmu RAM. Se soukromým Williamsem se mu podařilo dojet si pro jedenácté místo při Velké cena Velké Británie. V druhé polovině sezony se tým přejmenoval na RAM Penthouse Rizla Racing a Keegan dokázal tři ze šesti závodů dokončit. Nejlépe dojel na devátém místě ve Velké ceně USA ve Watkins Glen.



V roce 1981 v seriálu mistrovství světa F1 nestartoval, ale vrátil se do něj pro rok 1982. Jenže March 821 týmu Rothmans March Grand Prix, kde Keegan nahradil Jochena Masse, nepatřil k těm, které by mohly konkurovat ostatním vozům. Keegan se tak musel spokojit s jediným úspěchem v podobě 12. místa z GP Ceasar Palace v Las Vegas. V dalších čtyřech závodech buď nestartoval nebo je nedokončil.

V seriálu mistrovství světa Formule 1 se zúčastnil 37 velkých cen, přičemž start si připsal ve 25 Grand Prix. Kariéru v F1 bohužel zakončil bez zisku jediného bodu.

V sezonách 1985 a 1986 to zkoušel v IndyCar. V první sezoně absolvoval pouhé tři starty v barvách týmu Machinist Union Racing, které mu paradoxně stačily na čtvrté místo v celkovém hodnocení seriálu. Druhá sezona, která byla v barvách stáje Gohr Racing, skončila naprostým fiaskem, při jednom jediném možném startu neprošel přes kvalifikaci na závod Indy 500, respektive nepokusil se kvalifikovat.

Po vyčerpání možností v seriálu Grand Prix F1 začal od roku 1982 Keegan jezdit vytrvalostní závody. Poprvé se také představil při prestižním závodě 24 hodin Le Mans. V posádce s Nickem Faure a Guyem Edwardsem ale závod nedokončil. Po sedmi hodinách jízdy a 72 kolech museli s vozem Lola T610 odstoupit pro poruchu motoru.

S Johnem Fitzpatrickem v jeho týmu a s vozem Porsche 956 se Rupert Keegan do prestižního závodu 24 hodin Le Mans vrátil v roce 1983, kde posádka skončila na skvělém pátém místě, když ji za volantem doplňoval sponzorský guru Guy Edwardsem. Tým odjezdil 359 okruhů. Vítězná trojice Schuppan – Haywood – Holbert s vozem Porsche 956 týmu Rothmans Porsche jich ujela 371.



Keegan během následující sezony 1984 skončil druhý v Mosport Parku a třetí v Silverstone a Brands Hatch. Portál Autosport uvádí, že Keegan startoval také v závodech Global Endurance GT Series za volantem vozu Porsche.

A následoval jeho třetí start v Le Mans. Ten ale nedopadl, protože se svými dvěma parťáky, kterými byli Brazilec Roberto Moreno a již několikrát zmiňovaný Guy Edwards, vypadl po šesti hodinách jízdy kvůli nehodě.

Následovala dlouhá závodnická pauza, po níž se Rupert Keegan vrátil v roce 1995 na trať 24 hodin Le Mans. Jel za tehdy se vracející značku Lister Storm, která byla uchazečem o třídu GT1. Původně měl řídit britské Lamborghini Jota, které ale bylo těsně před závodem z účasti staženo. Posádka jela ve složení Goeff Lees, Dominic Chapell, Rupert Keegan. Bohužel závod nedokončila, když odstoupila už ve 40. kole. Ve stejném roce ještě skončil pátý v závodě Monza FIA GT s Friesinger Porsche 911 Bi-turbo.

Po skončení závodní kariéry si Rupert Keegan užíval odpočinku a nepravidelně se objevoval v letech 2013 až 2019 jako jezdec historických formulí na Goodwood Revival festivalu. Zemřel ve svém sídle Portoferraio na ostrově Elba, po dlouhém boji s rakovinou 23. září 2024 ve věku 69 let. Přezdívce nový James Hunt, hlavně co se týče závodních úspěchů, nikdy nevyhověl.