Formule 1 vyjíždí na “velkých kolech”. Čeští designéři je prosazovali už dávno

Čtyři desítky let využívaly monoposty Formule 1 pneumatiky s velikostí třináct palců. Mnozí se nad tím podivovali. Už jen proto, že z estetického hlediska nebyly tyto “balony” zrovna pěkné. Na osmnáctipalcová kola královna motorsportu přechází až letos. Děje se tak dávno poté, co si tuto změnu přála řada odborníků. Mezi nimi třeba designéři Václav a Jiří Královi.

Na jejich dřívější práce se můžete podívat do naší fotogalerie.

“Změna průměru ráfků ze 13 na 18 palců by znamenala odstranění největšího anachronismu formulových vozů,” napsal již před deseti lety v článku Quo Vadis, aneb kam kráčíš Formule Jiří Král. Díky tomu by konečně bylo místo pro brzdy, které jsou adekvátní pro zpomalování z rychlostí kolem 300 kilometrů v hodině. “Tím by se současně dospělo ke zvýšení bezpečnosti,” dodával.

Právě zvýšení bezpečnosti závodních speciálů bylo velké téma už pro Jiřího otce Václava. Ten například už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v závislosti na počin designéra Pininfariny, který vytvořil takzvanou bezpenou formuli Sigma, navrhl vlastní řešení podoby formulových vozů. Kola byla v případě jeho návrhu zcela ukrytá pod karosérií a monopostu zcela chybělo jak přední tak rovněž zadní přítlačné křídlo.

Stejným způsobem Václav Král přistupoval k projektu formule KIN, což byla speciální aerodynamická studie postavená na podvozku MTX-1-04 formule Easter. K eliminaci vztlaku pod vozidlem sloužil ejektor. Ten využíval energii výfukových plynů motoru k odsávání mezní vrstvy vzduchu pod podlahou. Bohužel pokračování projektu tehdy zabránila změna technických předpisů v tomto odvětví motorsportu.

Jiří Král pak ideu “bezpečné” formule rozpracovával dále. Kromě zmíněných osmnáctipalcových ráfků navrhl takzvané pontony kolem kol, které by bránily najetí formulí na rotující pneumatiky. “Tak by se zabránilo nehodám, jako byla ta, při které během kvalifikace na Velkou cenu Belgie v roce 1982 zahynul Gilles Villeneuve,” uvádí Jiří Král.

Navíc ve svém návrhu přítlačné elementy zakomponoval do karosérie. To podle něho řeší hned několik problémů současné Formule 1. Například by se omezila možnost proříznutí pneumatik od karbonových úlomků, které odpadávají z vozů i při poměrně drobných kontaktech.

„Dnešní F1 neřeší příčinu, ale následek. Nevidíte principielní řešení problému jako u Colina Chapmana u Lotusu 25, 79 nebo 88, ale jen napravování, podle mne nesprávného, principu řadou wingletů a jiných plošek. Sport se změnil na obchod. Je to uzavřená soutěž díky astronomickým nákladům,“ říká Král.

Zásadní roli, vzhledem k pravidly omezenému využívání času v aerodynamických tunelech nyní hraje právě množství investovaných peněz.

Své myšlenky Jiří Král přetavil v reálné závodní auto naposledy v roce 2008, kdy společně se svým otcem, závodníkem Karlem Jílkem a konstruktérem Václavem Pauerem realizovali projekt Národní formule 1400 MX 1-11 Bohemia.

Vozidlo bylo postaveno podle regulí pro pohár Národní formule 1400, ovšem umožňovalo implementaci také objemnějšího pohonného agregátu. Zmíněná čtrnáctistovka měla výkon140 koní a maximální rychlost kolem 240 km/h.