Historie závodních aut Tatra: Přehled úspěšných sportovních speciálů

Společnost Tatra Truck bude i nadále pokračovat ve spolupráci s Buggyrou na vývoji závodních kamionů pro Rallye Dakar. Historie jejích závodních speciálů tak nekončí... Za tři roky tomu bude už sto let od doby, kdy kopřivnická automobilka Tatra postavila své první závodní speciály. Jak typ T, tak typ U si je možno prohlédnout v Technickém muzeu v Kopřivnici. První z nich poháněl čtyřválec se zdvihovým objemem válců 3,5 litru a výkonem 55 koní. Druhý pak dosahoval na tehdejší dobu mimořádné rychlosti 140 kilometrů v hodině i díky řadovému šestiválci s objemem 5,3. Ten poskytoval maximální výkon až 73 koní.

Za jejich volant usedal slavný závodník Joef Veřmiřovský a při závodě Ecce Homo ve Šternberku skončil s prvním ze zmiňovaných aut druhý.

Slavná éra závodních Tater začala v polovině dvacátých let. Tehdy vzniklo šest závodních speciálů. V roce 1925 závodníci Fritz Hückel a Karl Sponer skončili ve své kategorii na závodu Targa Florio první a druhé místo. Šlo o vozy odvozené ze slavného typu Tatra 11. Konstruktéři pro ně připravili odlehčenou karosérii postavenou na zkráceném rozvoru. Sedačky se posunuly až před zadní nápravu a palivová nádrž byla nekrytá a umístěna zcela vzadu. Motor dostal tři ventily na válec, upravené časování ventilového rozvodu a vyšší kompresní poměr (5,4). Válce byly odlity ze speciální legované litiny s vyšší tepelnou odolností. Výkon se díky tomu navýšil na 20 kW (27 koní). Bohužel do současnosti se tyto vozy nedochovaly.

Další zajímavá éra v historii sportovních vozů z Kopřivnice začala až po skončení druhé světové války. Prakticky ve stejné době vznikly okruhový speciál i závodní vůz Tatraplan T 601 Monte Carlo. Byl odvozen od sériového vozu Tatraplan T 600. Na rozdíl od něho měl však na bocích pouze jeden pár dveří, upravenou záď na povrchu byly místo ocelových hliníkové plechy. I když se nakonec slavné rallye v Monackém knížectví nezúčastnil, název se nezměnil. V roce 1949 na Mezinárodní alpské soutěži obsadily tyto soutěžní Tatraplany první čtyři místa v absolutní klasifikaci.

T 602 A 607

S tímto vozem se Tatra snažila uspět také na okruzích, ale moc se to nedařilo. Jinou "kávou" byl příběh okruhového speciálu T 602 ze stejné doby. Dnes je veřejnosti znám spíše jako Tatraplan Sport. Údajně ho konstruktéři Julius Mackerle a Josef Svoboda stihli postavit za necelé tři měsíce. Do trubkového rámu (prohlédnout si ho můžete v naší fotogalerii) umístili čtyřválec z Tatraplanu a jeho výkon navýšili na 80 koní. Délka auta s hliníkovými panely na povrchu byla necelé čtyři metry a hmotnost 750 kilogramů.

Vůz se v roce 1949 zúčastnil například i Velké ceny v Brně, kde v konkurenci formulových speciálů Maserati, Talbot, Ferrari, či Simca obsadil Bruno Sojka deváté místo. Bohužel o dva roky později, při tréninku na Ecce Homo, Bruno Sojka právě v tomto voze havaroval a zahynul.

Pozoruhodným počinem byla rovněž Tatra T 607. Monopost byl postavený podle tehdejších technických předpisů pro Formuli 1. Ovšem v tomto seriálu nikdy nestartoval. Údajně byl původně určen pro testování nových typů osmiválcových motorů, ovšem nakonec se zúčastnil mnoha závodů. Statistici zjistili, že v letech 1950 a 1954 vyhrála T 607 30 z 35 závodů, do kterých odstartovala.

Neví se, ani kolik těchto monopostů vlastně vzniklo. Údajně až 7, ale ve skutečnosti jich zřejmě bylo méně.

Na konci padesátých let byl vývoj závodních vozů v Tatře omezen. Přesto několik zajímavých projektů ještě vzniklo. Na přelomu páté a šesté dekády minulého století šlo například o Tatru 605 - okruhový speciál určený pro výchovu mladých jezdců a půvabné monoposty Delfín pro formuli Junior.

V roce 1967 se ještě připomněly pro třídu B5 upravené limuzíny Tatra T2-603. Slavily úspěch v závodě Marathon de la Route, který trval neuvěřitelných 84 hodin.

Nakonec se už Tatra věnovala jen výrobě nákladních aut. Právě ty se v osmdesátých letech proslavily díky Karlu Lopraisovi na dakarské rallye. Tato kapitola svým způsobem trvá do dnešních časů.