Test účinnosti klimatizace: Za jak dlouho se dosáhne nastavené teploty?
Radek Pecák
-
25. 07. 2018
+ 5
Klimatizace v autě - ilustrační foto Radek Pecák
Naše téma
Testovaný exemplář Renaultu Mégane RS jsme využili k otestování účinnosti dvouzónové automatické klimatizace.
Asi se vám už v létě nejednou při cestování v autě zdálo, že v kabině není tak chladno, jak by mělo být podle teploty nastavené na displeji automatické klimatizace. Také nás zajímalo, jak dlouho bude trvat, než se vzduch v interiéru vozu ochladí na požadovanou úroveň. K testu jsme využili nudné části našich testovacích jízd v Renaultu Mégane RS. Poprvé na cestě z práce domů, a podruhé během směřování z reportáže ze žebnické traktoriády na naši oblíbenou testovací silnici na Šumavě.
Přijdete na parkoviště, kde po většinu dne stálo vaše auto, otevřete dveře a dýchne na vás vzduch jako z pece. Takovou situaci v současných horkých dnech zažívá množství lidí, kteří nemají to štěstí, že svůj vůz můžou parkovat v krytých garážích.
Nejprve jsme zkoušeli účinnost dvouzónové automatické klimatizace po cestě z pražských Jinonic do Hostivaře. Auto stálo na firemním parkovišti více než osm hodin. Panoval slunečný den, ale ve chvíli, kdy jsme k němu přišli, se už asfaltová plocha i auto na něm stojící nacházely ve stínu. Bylo krátce před půl osmou večer. Přesto teploměr ukázal, že v úrovni sedačky spolujezdce vpředu je vzduch ohřátý na 35 stupňů Celsia, na zadní lavici pak na 31. Tyto teploty jsme naměřili ještě v době, kdy auto nemělo nastartovaný motor. Stejně jako v minulém testu černého a bílého auta jsme použili dva digitální teploměry. U nich už máme ověřeno, že ve stejných podmínkách měří stejně.
Ihned po nastartování jsme nastavili teplotu pro řidiče a spolujezdce na úroveň 21 stupňů a ihned vyrazili k domovu. Všechny otvory pro výstup klimatizovaného vzduchu jsme předtím nastavili do roviny a naplno otevřeli.
V danou chvíli už byl na obligátní trase vedoucí přes pražskou Jižní spojku relativně mírný provoz, a tak jsme jeli plynule. Po dvou minutách od startu klesla teplota na displeji teploměru o dva stupně na 33, po dalších pěti minutách na 31, a pak už šla teplota dolů pomaleji. Po sedmi minutách teploměr ukázalo číslo 30 a snížení o další stupeň trvalo již čtyři minuty. Do cíle naší cesty v Hostivaři jsme po ujetých šestnácti kilometrech během sedmnácti minut dorazili s teplotou v kabině 28 stupňů. V ten okamžik jsme také pohlédli na teploměr umístěný vzadu. Na jeho displeji stálo: 25 stupňů. Znamená to, že takto krátká cesta nestačí klimatizaci na snížení teploty na požadovanou úroveň. Vpředu se výheň snížila o 7 stupňů, vzadu pak o šest.
Nejchladněji bylo po 40 minutách
A tak nás logicky zajímalo, zda se kýženého snížení teploty dočkáme na delší trase. Vhodná situace nastala o víkendu, kdy jsme cestovali z traktoriády na Plzeňsku na Šumavu. Trasa mezi Žebnicí a centrem Klatov měří 71 kilometrů a bylo jisté, že na frekventované silnici strávíme minimálně hodinu.
Tentokrát jsme odjížděli po šestnácté hodiny. V autě jsme tentokrát jak vpředu, tak i vzadu naměřili 33 stupňů. Následný postup byl stejný, nastavení teploty pro oba přední cestující na 21 stupňů, zkontrolování otevření průduchů a start.
Tentokrát se klimatizace na počátku testu činila o něco lépe. Již po sedmi minutách bylo vpředu o sedm stupňů méně, vzadu o šest. Jenže, pak už to šlo pomalu. Až po dvanácti minutách se vzduch vpředu ochladil o další stupeň - na 25 stupňů Celsia. Po půlhodině a třiceti ujetých kilometrech jsme projížděli Plzní. Kupodivu teplota v městském prostředí neklesla, nýbrž se naopak o jeden stupeň zvýšila. Vpředu tedy bylo 26, vzadu příjemněji - 24 stupňů.
Nejnižší teplotu na obou pozicích v autě jsme naměřili po 40 minutách. To jsme se právě nacházeli v blízkosti známých soch přeštických prasat a teploměry ukázaly 24 (přední sedadlo) a 23 vzadu. Pak již byl pohleed na displeje měřících přístrojů nudný. Pár minut poté se teploty zvýšily o jeden stupeň a tam zůstaly až do cíle v Klatovech, kam jsme dojeli po hodině a čtyřech minutách.
V letních podmínkách tedy typ klimatizace použitý v tomto voze není schopen ochladit vzduch na požadovanou hodnotu. V kabině bude ve většině případů zhruba o tři až čtyři stupně Celsia tepleji. Kdo tedy chce skutečných 21, bude si muset na displej nastavit zhruba 18. V takovém případě však zase hrozí, že například na ruce, které jsou při jízdě klimatizačním otvorům nejblíže, bude foukat až příliš studený vzduch.
Přijdete na parkoviště, kde po většinu dne stálo vaše auto, otevřete dveře a dýchne na vás vzduch jako z pece. Takovou situaci v současných horkých dnech zažívá množství lidí, kteří nemají to štěstí, že svůj vůz můžou parkovat v krytých garážích.
Nejprve jsme zkoušeli účinnost dvouzónové automatické klimatizace po cestě z pražských Jinonic do Hostivaře. Auto stálo na firemním parkovišti více než osm hodin. Panoval slunečný den, ale ve chvíli, kdy jsme k němu přišli, se už asfaltová plocha i auto na něm stojící nacházely ve stínu. Bylo krátce před půl osmou večer. Přesto teploměr ukázal, že v úrovni sedačky spolujezdce vpředu je vzduch ohřátý na 35 stupňů Celsia, na zadní lavici pak na 31. Tyto teploty jsme naměřili ještě v době, kdy auto nemělo nastartovaný motor. Stejně jako v minulém testu černého a bílého auta jsme použili dva digitální teploměry. U nich už máme ověřeno, že ve stejných podmínkách měří stejně.
Ihned po nastartování jsme nastavili teplotu pro řidiče a spolujezdce na úroveň 21 stupňů a ihned vyrazili k domovu. Všechny otvory pro výstup klimatizovaného vzduchu jsme předtím nastavili do roviny a naplno otevřeli.
V danou chvíli už byl na obligátní trase vedoucí přes pražskou Jižní spojku relativně mírný provoz, a tak jsme jeli plynule. Po dvou minutách od startu klesla teplota na displeji teploměru o dva stupně na 33, po dalších pěti minutách na 31, a pak už šla teplota dolů pomaleji. Po sedmi minutách teploměr ukázalo číslo 30 a snížení o další stupeň trvalo již čtyři minuty. Do cíle naší cesty v Hostivaři jsme po ujetých šestnácti kilometrech během sedmnácti minut dorazili s teplotou v kabině 28 stupňů. V ten okamžik jsme také pohlédli na teploměr umístěný vzadu. Na jeho displeji stálo: 25 stupňů. Znamená to, že takto krátká cesta nestačí klimatizaci na snížení teploty na požadovanou úroveň. Vpředu se výheň snížila o 7 stupňů, vzadu pak o šest.
Nejchladněji bylo po 40 minutách
A tak nás logicky zajímalo, zda se kýženého snížení teploty dočkáme na delší trase. Vhodná situace nastala o víkendu, kdy jsme cestovali z traktoriády na Plzeňsku na Šumavu. Trasa mezi Žebnicí a centrem Klatov měří 71 kilometrů a bylo jisté, že na frekventované silnici strávíme minimálně hodinu.
Tentokrát jsme odjížděli po šestnácté hodiny. V autě jsme tentokrát jak vpředu, tak i vzadu naměřili 33 stupňů. Následný postup byl stejný, nastavení teploty pro oba přední cestující na 21 stupňů, zkontrolování otevření průduchů a start.
Tentokrát se klimatizace na počátku testu činila o něco lépe. Již po sedmi minutách bylo vpředu o sedm stupňů méně, vzadu o šest. Jenže, pak už to šlo pomalu. Až po dvanácti minutách se vzduch vpředu ochladil o další stupeň - na 25 stupňů Celsia. Po půlhodině a třiceti ujetých kilometrech jsme projížděli Plzní. Kupodivu teplota v městském prostředí neklesla, nýbrž se naopak o jeden stupeň zvýšila. Vpředu tedy bylo 26, vzadu příjemněji - 24 stupňů.
Nejnižší teplotu na obou pozicích v autě jsme naměřili po 40 minutách. To jsme se právě nacházeli v blízkosti známých soch přeštických prasat a teploměry ukázaly 24 (přední sedadlo) a 23 vzadu. Pak již byl pohleed na displeje měřících přístrojů nudný. Pár minut poté se teploty zvýšily o jeden stupeň a tam zůstaly až do cíle v Klatovech, kam jsme dojeli po hodině a čtyřech minutách.
V letních podmínkách tedy typ klimatizace použitý v tomto voze není schopen ochladit vzduch na požadovanou hodnotu. V kabině bude ve většině případů zhruba o tři až čtyři stupně Celsia tepleji. Kdo tedy chce skutečných 21, bude si muset na displej nastavit zhruba 18. V takovém případě však zase hrozí, že například na ruce, které jsou při jízdě klimatizačním otvorům nejblíže, bude foukat až příliš studený vzduch.