Od granátů k motorkám Jawa: Jak František Janeček vytvořil motocyklovou říši

Pérák, kejvačka, panelka, ale i pařez či Mustang. To jsou stroje vyráběné pod značkou Jawa, nejstarší fungující firmou u nás, zabývající se výrobou motocyklů už od roku 1929. Letos si připomíná půlkulatiny v podobě 95 let své existence. Mezi laickou veřejností už několik let koluje informace, že Jawa je spojení dvou jmen, a sice Javůrek a Walter. Skutečnost je ale jiná. O zkratku slouženou ze dvou jmen se skutečně jedná, ale jiných.

Jméno firmy podle portálu wikipedie vzniklo složením jména zakladatele Františka Janečka, který zakoupil licenci na výrobu motocyklů Wanderer. Původní Janečkovým podnikem byla zbrojovka. Vyráběla ruční granáty originální Janečkovy konstrukce. Později se zde repasovaly těžké kulomety Schwarzlose vzor 07 na výsledný vzor 7/24 a následně vyráběly nové kulomety téže konstrukce.

• Janeček vyráběl originální granát

• Výroba motocyklů

• Materiál schovávaný před Němci

• Okopírovaná automatická spojka

• Licenční výroba v zahraničí

• Jawa vyráběla také auta
Výrobek firmy Janeček byl vejčitý granát vzor 21. Na webu ropiky.net se lze dočíst, že granát byl nárazový, složený z plechového těla, zapalovače a trhaviny. Tu tvořilo 120 gramů tritolu při celkové hmotnosti 450 gramů.

Při zkouškách bylo zjištěno, že se při výbuchu roztrhne na 250 až 300 drobných střepin. Granát ale musel být vržen tak, aby ve vzduchu rotoval a tím se odjistil.

„Bohužel se tím pádem stal nepoužitelným pro opevnění, kde v granátových skluzech nemohlo nic takového nastat,“ píše se na webu ropiky.net. Celkem bylo vyrobeno podle webu vojsko.net asi 600 000 kusů této munice, z nichž více než polovina byla k dispozici až do září 1938.

V roce 1929 zahájila továrna inženýra Janečka licenční výrobu motocyklů Wanderer pod značkou Jawa. Jednalo se o tehdy novou konstrukci s dvojitým rámem lisovaným z ocelového plechu, motorem v bloku s převodovkou a kardanovým náhonem na zadní kolo. Byla to Jawa 500 OHV, kterou Zbrojovka Ing. F. Janeček představila na XXI. Mezinárodním Autosalónu v Praze. Informoval o tom například časopis Pestrý týden.

Motocykly Jawa se vyráběly v továrně v Praze-Nuslích na Pankráci na Zelené lišce. V roce 1931 byla vybudována nová továrna v Týnci nad Sázavou.

V roce 1931 podle oficiálního webu jawa.eu do Jawy přichází anglický závodník a konstruktér G. W. Patchett. Svou činnost zaměřuje především na sportovní stroje, ale současně s tím přináší i zkušenosti s výrobou lehkých dvoutaktních motocyklů. Aktivně se zapojuje do přípravy výroby motocyklu Jawa 175 s motorem Villiers. „Ve stejném roce startovala první Jawa v závodě Six Days a závodník E. Stokuč jel na stroji Jawa 500 OHV. Přestože ho pronásledovala řada poruch, soutěž dokončil na třetím místě,“ uvádí oficiální web Jawy.

Za II. světové války se firma musela podřídit německé nadvládě v Protektorátu Čechy a Morava od září 1939 Jawa vyráběla vojenské zakázky. Portál jawa.eu uvádí, že se jednalo zejména o benzinové pumpy, pumové závěsníky a zámky k nim, elektrocentrály a další výrobky. Web landesecho.cz ještě doplňuje, že firma vyráběla také díly pro pásy tanků. Přímý dohled na výrobou vykonával orgán Říšského ministerstva letectví Berlín a Zbrojní inspektorát v Praze (RLM Berlin a Rüstungsinspektion Prag).

Narodil se 23. ledna 1878 v Klášteře nad Dědinou na Královehradecku. Byl  konstruktérem, vynálezcem, průmyslníkem a zakladatel motocyklové firmy Jawa. Jeho otec Josef rolníkem a také obecním a okresním starostou. Jeho matkou byla Františka rozená Ješková. Měl tři sourozence, sestru Emilii a dva bratry. Vystudoval vyšší státní průmyslovou školu v Praze na Betlémském náměstí. V letech 1896 a 1897 studoval elektrotechniku na Vysoké škole technické v Berlíně-Charlottenburgu. Po krátkém působení u firmy Schuckert a spol. v Norimberku byl podle wikipedie v roce 1898 přijat jako konstruktér do Kolbenových továren firmy Schuckert a spol. v Praze - Vysočanech. Od roku 1901 byl pověřen dohledem nad výstavbou továrny na dynamoelektrické stroje v nizozemském Maarssenu a tentýž rok si přihlásil svůj první patent. V Nizozemí ve volném čase navštěvoval šest semestrů na Vysoké škole polytechnické v Delftu. Stejně jako většina Nizozemců jezdil na pracoviště na kole. Jednoho dne ho ale srazilo auto. Řidič odvezl potlučeného Janečka do domu svého zaměstnavatele. Limuzína patřila starostovi Maarsenu a zámožnému šlechtici. Zde se seznámil s jeho dcerou Johannou Carolinou Strick van Linschotenovou narozenou 4. února 1877, která se 5. července 1901 stala jeho ženou. V roce 1904 se vrátil zpět do Čech a stal se ve svých 28 letech v Kolbence šéfem všech továrních dílen. Je známo, že si koupil motocykl značky FN a během dvou let navštívil Německo, Belgii a Anglii, aby se seznámil s tamní tovární výrobou. Při návratech do Prahy nechal v několika menších mechanických dílnách vyrábět díly pro budoucí výrobu. V roce 1912 si zařídil vlastní dílnu a pokusnou laboratoř na Riegrově náměstí v Praze a zaměstnal až 12 dělníků. V roce 1921 v Mnichově Hradišti vstoupil jako společník do firmy Kohoutek a spol., výroba nástrojů a kovového zboží. Začalo se zde také se zbrojní výrobou, vrhači ručních granátů, i ruční granáty vzoru 21 Janeček, které se plnily v závodě Zámcích u Prahy. Janeček později odkoupil Kohoutkův vklad a stal se tak jediným majitelem. V roce 1929 zahájila Janečkova továrna licenční výrobu motocyklů Wanderer pod značkou Jawa. František Janeček zemřel ve věku 63 let dne 4. června 1941 v Praze. Za svůj život získal mnoho titulů, jedním z nich byl podle jawa.eu titul motocyklový král, což nejlépe vypovídá o jeho přínosu a pozici motocyklovému průmyslu před II. světovou válkou. Zní to jako „staré pověsti české“, ale je pravdou, jak se lze dočíst na oficiálním webu Jawy v sekci historické mezníky, že po celou dobu II. světové války byl materiál a díly na výrobu 9 000 kusů motocyklů a 700 kusů automobilů před německými okupanty uschován ve stodolách a kůlnách v okolí Týnce nad Sázavou a na území Prahy a ihned po válce z nich byly smontovány první poválečné stroje.

Stejně neuvěřitelně zní skutečnost, že již počátkem roku 1940, byly tajně zahájeny práce na dvou poválečných projektech, a to motocyklu (vedoucími týmu byli J. Jozíf a V. Grečenko) a automobilu (vedoucím týmu byl R. Vykoukal). Třetí tým, který pracoval pod vedením V. Sklenáře, zpracovával vývoj čtyřtaktních a závodních motocyklů. Výsledkem práce byl pozdější slavný „Pérák“. Po skončení války došlo ještě v roce 1945 ke znárodnění podniku a Jawa byla podřízena národnímu podniku Zbrojovka Brno.

Je motocykl, vyráběný společností Jawa, v letech 1946-1954. Předchůdci byly modely Jawa 250 Special a Jawa 250 Duplex Blok. Nástupcem se pak stal motocykl Jawa 250 Kývačka. Po uvedení na 33. Pařížském autosalonu získal Pérák zlatou medaili, díky svému kompaktnímu uspořádání a nadčasové konstrukci. Bývá označován za nejslavnější tuzemský motocykl. Jméno získal motocykl vzhledem k jeho ilegálnímu vývoji za okupace a první tuzemské sériově vyráběné motorky s odpruženým zadním kolem podle fiktivního hrdiny protinacistického odboje Péráka. Model s motorem 350 ccm je v létech 1947 až 1949 prodáván pod značkou Ogar.



Pérák byl fiktivní český válečný hrdina z doby II. světové války. V období Protektorátu Čechy a Morava se objevila městská legenda o podivném skákajícím člověku, který mimo jiné bojoval proti německým okupantům. Tento člověk tehdy dostal jméno Pérák. Díky pružinám na nohách, s nimiž dokázal přeskakovat i ulice nebo například jedoucí vlak, později získal, zejména díky lidovým povídačkám, takové nadpřirozené schopnosti, že prý dokázal přeskočit celé vltavské údolí. Pérák nebyl nikdy dopaden. Po válce byl podle wikipedie zobrazen také jako první český superhrdina. Na rozdíl od amerických superhrdinů typu Superman a podobně, nevznikl Pérák z komiksu, ale teprve po válce podle něj vznikl film a ještě později komiks. V roce 1952 se začala vyrábět Jawa 500 OHC, která je dnes podle portálu jawa.eu sběratelským „Modrým Mauriciem“. Výroba tohoto motocyklu s čtyřdobým, dvouválcovým, vzduchem chlazeným motorem však netrvala dlouho, musela ustoupit jednodušším a levnějším a v té době vyhledávanějším typům s dvoudobými motory.

Motocykl se podle wikipedie vyráběl v letech 1952 – 1958. Předchůdcem byl typ Jawa 500 OHV, zvaný též Rumpál. Po skončení výroby "óhácéčka" Jawa již další čtyřdobý motocykl s motorem vlastní konstrukce sériově nevyráběla.

V roce 1954 přišel na trh motocykl Jawa 250 typ 353, lidově zvaný na Moravě kývačka, na území Čech kejvačka. Kývačka byla prvním sériově vyráběným motocyklem, který měl odpruženou zadní vidlici pomocí dvojice tlumičů, které byly uchycené mezi zadní kyvnou vidlici a rámem. Přední teleskopická vidlice měla uvnitř nosných trubek vinuté pružiny v olejové náplni zcela nové konstrukce.

Jedním z nejznámějších typů je také model Jawa 250 typ 559, lidově zvaný panelka. Produkce tohoto motocyklu probíhala od roku 1962 do roku 1974. Název panelka vznikl podle horní masky předního světla táhnoucí se až ke konci řídítek s oválným tachometrem místo kruhového, který býval u kývačky. Pro lepší zabezpečení byla ve spínací skříňce použita vložka FAB, jako u posledních kývaček. Zadní světlo nebylo plechové, ale z průsvitného červeného plastu.

Mezi nejznámější motocykly Jawa patřily také modely Jawa 50 Pionýr. Vzniklo několik typů. První 50/550 byl pro tvar sedla zvaný pařez. Jeho následovníky byly 50/20 a 50/21 nebo 50/23 Mustang. Malé motocykly Jawa byly vyráběny ve slovenském závodě v Považské Bystrici.

V letech 1963 až 1964 v době centralizace byla nucena Jawa opustit své moderní provozy na pražské Zelené lišce na Pankráci a v Libni a začít využívat motorárnu ČZ ve Strakonicích. Z původního pražského národního podniku JAWA Nusle tehdy vznikl reorganizací nový pražský podnik ČKD-Polovodiče Nusle. Jawa zůstala v Praze 10-Strašnicích a v Týnci nad Sázavou)

Jawa vynalezla první automatickou spojku pro motocykly. Velikým převratem byla v roce 1966 konstrukce nové spojky. Automatická odstředivá spojka byla určena pro Jawa 250/559 a 350/360 Automatic.

Jawa si zaručila prvenství i samotným patentem vynálezu. Japonská firma tuto spojku okopírovala a montovala ji do svých motocyklů Honda 50 Cub, Honda musela ustoupit, zaplatit pokutu a zaplatit licenční poplatek za každý prodaný motocykl. Více se lze dočíst na webu epochaplus.cz v článku Válka mechaniků.

Firma Jawa Divišov se zabývá výrobou plochodrážních speciálů a sídlí v Divišově. U zrodu firmy stál motocyklový závodník Jaroslav Simandl, který v roce 1948 přestěhoval svoji firmu z pohraničí (Schmiedeberg/Kovářská) a založil v roce 1949 nástrojářskou dílnu v Divišově. Původně působila pod značkou ESO, poté Jawa, JRM a znovu Jawa. Nástupnická společnost pokračuje v názvu jako Speedway Factory. O výrobě plochodrážních motocyklů píše například web eurooldtimer.com v článku Divišovské legendy.



V roce 1987 se vyrobil třímiliontý motocykl JAWA. Po roce 1990 však nastal výrazný útlum výroby, který byl způsoben rozpadem východního bloku a ztráty trhů v SSSR, kam byl orientován prakticky veškerý odbyt.

V roce 1991 došlo k odštěpení některých závodů (např. Divišov, kde se vyráběly plochodrážní speciály). Do roku 1996 se Jawa potýkala s velkými finančními problémy a i přesto vyvinula několik nových typů motocyklů.

V roce 1996 vstoupil do podniku nový strategický partner, firma Jihostroj a.s. Velešín a poté dochází ke stabilizaci společnosti. V únoru 1997 byla podle wikipedie založena společnost s ručením omezeným Jawa Moto. V roce 1998 dochází ke spojení s Motounion a převzetí výroby motocyklu MUC 125 Dandy. Výroba motocyklů Jawa 350,  jejichž prodej v České republice byl ukončen v roce 2006 kvůli evropským emisním normám, dále pokračuje pro trhy třetího světa. Na našem trhu je v nabídce několik dalších modelů.

Web jawa.eu mimo jiné informuje také o tom, že Od zahájení výroby v roce 1929 do konce roku 2018, tedy za 90 let výroby, bylo v Jawě vyrobeno celkem 3 475 209 kusů motocyklů, z toho 2 322 076 kusů o zdvihovém objemu motoru 350 kubických centimetrůa 959 771 kusů o zdvihovém objemu motoru 250 kubických centimetrů. Také 3 942 automobilů a řada sportovních a testovacích motocyklů a prototypů. Nejnovějším modelem nabízeným na trhu je Jawa 650 OHC o kterém se lze dočíst na webu motocyklů Jawa nebo portálu motorkari.cz, který je nabízen i ve variantě Sport.

V listopadu 2018 byly představeny tři nové motocykly vyráběné v Indii, a to Jawa 300, Jawa 42 a Jawa Pérák. V licenční dohodě je vyrábí indická společnost Mahindra, ve které má Jawa drobný podíl z každého prodaného motocyklu. První kusy byly doručeny zákazníkům v lednu 2019. Zájem o stroje překonal všechna očekávání a výrobní linka, která původně podle webu garáž.cz počítala s výrobou 15 tisíc kusů, se musela přeorganizovat na přibližně dvojnásobné množství výroby ročně, tedy na přibližně 30 000 motocyklů.

Indická Jawa 300 se v Česku prodává pozměněná na evropské normy pod názvem Jawa 300 CL od září 2020. Indický Pérák se prodává v Česku od konce roku 2021 pod názvem Jawa 350 CL Pérák. S dovozem Jawy 42 se zatím nepočítá. Na sociální síti facebook jsou stránkya věnovaná majitelům a fanouškům Jawy pod názvem Jawa Yezdi Club Chandigarh nebo Jawa yezdi biker club india.

Od roku 2020 je motorka RVM Jawa 500 produkovaná argentinskou firmou RVM. Jedná se o cestovní enduro motocykl, který prodáván je jak v Argentině, tak i v Evropě. V červenci 2021 přibyl na český trh model vhodný jak na silnici tak do lehkého terénu RVM Jawa 500 Scrambler.

Nejen výrobou motocyklů se Jawa proslavila. Vyráběla totiž v malých sériích i malé automobily. Nápad vyrábět kromě motocyklů také automobily přišel roku 1933, v roce 1934 vyjely z továrny v Kvasinách první kusy automobilu Jawa 700. Vůz byl licenční, vyráběl se podle německého automobilu DKW Meisterklasse.



Následně automobilka přišla s vlastní konstrukcí automobilu Jawa Minor s dvoutaktním dvouválcem o obsahu 600 kubických centimetrů. Portál Auto.cz píše, že konstruktérem vozu byl Ing. Rudolf Vykoukal, zatímco ladné linie nabízených karoserií měl na svědomí karosář Zdeněk Kejval. Z něho byl pak odvozen poválečný Aero Minor 2.

Počátkem šedesátých let se Jawa pokoušela vyrábět také malé automobily vybavené čtyřtaktním motorem. K sériové výrobě však nikdy nedošlo, záležitost skončila pouze u několika funkčních prototypů. Portál wikipedie uvádí, že firma v prvním desetiletý 21. století prodávala pod svou značkou několik modelů automobilů, vyráběných v Itálii. Ty ale svými technickými parametry spadaly mezi motocykly, díky tomu je mohli řídit lidé s řidičským průkazem na motorku.

Samostatnou kapitolou pak je účast strojů Jawa na nejrůznějších závodech. Historicky totiž byla Jawa vlastně nejaktivnějším východoevropským výrobcem v motoristickém sportu. Jezdci na motocyklech této značky mají velký podíl na vítězstvích celkem v 15 ročnících a zisku titulu mistrů světa družstev v hlavní soutěži Mezinárodní motocyklové šestidenní. Kromě Šestidenní dosáhli jezdci na Jawě na mnoho dalších úspěchů v různých motocyklových soutěžích.

„Tak jako jsem měl svoje motocykly v Jawě, který pro mě a na mý tělo dělali, tak jsem měl i ve vojenský nemocnici ve Střešovicích svoji postel na ortopedii, protože když jsem se někde rozsypal, tak mě tam dovezli a už jsem ležel na svým.“

František Šťastný, Zdroj: Citaty.netPro Jawu vybojovali v šedesátých letech 20. století mnoho titulů v silničních závodech legendární František Šťastný nebo Václav Parus, několikanásobný vítěz Masarykova okruhu v kategorii do 175 kubických centimetrů, a Gustav Havel.

Mezi zahraniční mistry světa na ploché dráze, kteří úspěšně jezdili na motocyklech Jawa, patří Ivan Mauger, Barry Briggs, Ove Fundin, Ole Olsen, Michael Lee, Tony Rickardsson a Kelvin Tatum. Řady úspěchů dosáhli i naši jezdci, jako například Vernerové, Milan Špinka senior i junior, Štancl a další. Seznam a medailonky některých z nich představuje jawamania.info.