Říkali jí Pařížanka: Motorka ČZ 175/477 před 50 lety patřila ke světové špičce

Opětovné osamostatnění strakonické továrny ČZ ze společného podniku s Jawou znamenalo oživení vývoje nových typů motocyklů. I nadále ale samozřejmě platilo, že zatímco Jawa se zabývá produkcí strojů s kubaturami 250, 350 a 500 cm3, doménou ČZ zůstávají sto pětadvacítky a sto pětasedmdesátky.

Hlavním odběratelem našich motocyklů byl Sovětský svaz, ale zájem o ně byl i jinde. V roce 1968 se začal vyrábět zcela nový typ jednostopého stroje s logem ČZ. Dostal označení 125/476 a 175/477. První část čísla samozřejmě označovala objem pohonné jednotky.

Na motocykl i na některé jeho detaily se můžete podívat do přiložené fotogalerie

Motor v těchto strojích byl zcela nový. Do značné míry, jak uvádí popisek na exponátu v expozici ve strakonickém hradu, vycházel z konstrukce pohonné jednotky, kterou inženýři ve Strakonicích zamýšleli montovat do takzvané unifikované řady motocyklů Jawa. Ta ale nakonec do výroby nezamířila, a tak se mohla uplatnit v kompletních motorkách. Těmi byly výše zmiňované typy 476 a 477.

Motocykl měl poměrně sportovní tvary, originální byly třeba hranaté blatníky. Ty korespondovaly třeba také se zploštělou částí světlometu nebo s hranatým válcem motoru.

To se zřejmě zalíbilo porotcům hodnotícím design vystavených exponátů na motosalonu v Paříži v roce 1970. Proto se tomuto stroji přezdívá mezi fanoušky značky Pařížanka.

Ovšem technickou vyspělost dokazoval především motor, který dostal nový klikový mechanismus s ložisky klikového hřídele mazanými převodovým olejem. Přínosem bylo také zvýšení obsahu hořčíku ve slitině, ze které se odléval píst. To pak zajistilo menší roztažnost tohoto dílu a tedy lepší funkčnost při vysokém zatížení motoru.



Brzy po zahájení sériové výroby se navíc začal na motocykl montovat systém odděleného mazání. To již o několik let začala vyrábět Jawa pro svůj stroj Californian. V podstatě šlo o to, že jezdec nemusel u benzinové pumpu do nádrže lít směs benzinu a oleje v patřičném poměru. Stačilo natankovat nádrž klasickým olovnatým benzínem a olej doplnit do zvláštní nádržky u sedla.

Z ní ho nasávalo čerpadlo a hadičkou přivádělo ke karburátoru. Teprve v něm se pak vytvářela žádoucí směs v poměru 1:20 až 1:120 v závislosti na motorových otáčkách a míře otevření šoupátka karburátoru.

Jak uvádí Jiří Bartuš v článku pro motomagazin.cz, vedlo to ke snížení spotřeby oleje i ke snížení kouřivosti a emisí. Spalovací systém se také méně zanášel nespálenými zbytky oleje. Systém byl ovšem vymyšlen hlavně pro zákazníky ze západoevropských zemích. V našich podmínkách vadilo to, že lidé zapomínali olej dolévat, také celý motocykl prodražoval. Když pak vývoz na západ v podstatě ustal, přestal se tento systém na motocykly Jawa i ČZ instalovat.

V době začátku prodeje stál motocykl Pařížanka na našem trhu 6800 korun. Výkon motoru činil 15 koňských sil při 5750 otáčkách za minutu. Stroj s hmotností 122 kilogramů se mohl rozjet na rychlost 90 kilometrů v hodině. Spotřeba paliva se uváděla 3,2 litru na sto kilometrů.

Konec výroby nastal v roce 1977. Vzniklo jich více než 132 tisíc kusů.