Honda CB1000 Hornet: Největší sršeň je ukrutně rychlý, bát se ho však nemusíte

V motocyklovém světě bychom těžko hledali zvučnější jméno, než je Honda Hornet. I člověk motorkami naprosto nepolíbený o něm slyšel, z řad motorkářů s ním jen málokdo nemá osobní zkušenost. V letech 1998 až 2013 si vybudoval pověst, kterou mu mohou nejen přímí konkurenti tiše závidět. Nic na tom nezměnil ani fakt, že si dal následně 10 let pauzu a úplně zmizel z evropského trhu. V roce 2023 totiž vtrhl na scénu znovu a od té doby valí jednu skvělou novinku za druhou. Nejprve přišla sedmsetpadesátka, loni se představila perfektně vyladěná pětistovka a letos s velkou slávou přichází ten pravý král s rovným litrem objemu.

Jestliže doposud Hornet fungoval jako naprosto univerzální stroj, v němž našli odpověď na své potřeby jak začínající, tak zkušenější jezdci, litrová verze jednoznačně cílí na vyježděné motorkáře, kteří chtějí pořádnou raketu rozhazující adrenalin po lopatách. I když … během týdenního testování mě přesvědčil, že díky svému charakteru není zapovězen ani méně protřelým jezdcům. Ale k tomu se dostaneme za chvíli.

Do modelového roku 2025 vstoupil model CB1000 Hornet ve dvou verzích poháněných impozantním řadovým čtyřválcem vycházejícím ze superbiku CBR1000RR Fireblade z roku 2017. Vrcholná verze SP nabídne ještě pár koní navíc a k tomu špičkové komponenty, jako je nastavitelný zadní tlumič Öhlins TTX36 nebo brzdy Brembo Stylema, ve výbavě dostanete také quickshifter. Dnes se ale podíváme na standardní verzi, od níž dělí SP příplatek 40 tisíc korun.

Na rozdíl od svých menších sourozenců dostal litrový Hornet dvojité projektorové LED světlomety, které mu dávají ještě agresivnější sršní výraz. Základní rysy tradičního designu však zůstaly zachovány - uzoučký „pas“ s minimalistickým sedlem, štíhlá záď a mohutná příď, z níž se ve spodní části výmluvně vinou čtyři svodové trubky.

VIDEO / Podívejte se na Hondu CB1000 Hornet v tomto videu:

Začerněný rám i ostatní viditelné části zdůrazňují temnou sílu, jež ve stroji dřímá, a milovníci motocyklového brutalismu jistě zvolí i černé lakování. Mně však zastoupení Hondy udělalo obrovskou radost výběrem jasně rudé barvy Grand Prix Red - za touhle mašinou se ohlédne každý druhý, a byť nezasvěceným v mysli naskakuje Ducati, podle mého soudu Hornetu mimořádně sluší.

Přes mohutný první dojem motorka po usednutí do sedla padne jako ulitá i na mých 172 centimetrů výšky. Oběma nohama bezpečně dosáhnu na zem (sedlo se nachází ve výšce 809 mm), k řidítkům se nemusím do daleka naklánět a na stupačky zase příliš zalamovat nohy v kolenou. Je vidět, že se v Hondě snažili o ergonomii, která vyhoví co nejširšímu spektru jezdců a umožní přirozený posez v lehkém předklonu. Povedlo se to na jedničku.

Pětipalcový barevný TFT displej nabízí tři typy zobrazení a je na něj dobře vidět i za plného slunce. Pro pohyb v menu slouží čtyřsměrný (a podsvícený!) ovladač na levém řidítku, a i když je tu položek skoro jako v autě, zorientovat se v nich není nic složitého. Celkem intuitivně proběhlo i spárování s aplikací, která umí na displeji zobrazovat kromě notifikací i směrové pokyny z navigace.

Na levém řidítku najdete ještě kolébkový přepínač jízdních režimů, kterých je tu celkem pět - RAin, Standard, Sport a k tomu dva individuálně nastavitelné. Líbí se mi, že tlačítko klaksonu nad ovladačem blinkru je lehce zapuštěné, tudíž se nestane, že byste místo oznamování změny směru vytrubovali. Všechny čudlíky se navíc dobře ovládaly i v teplých rukavicích, které neoplývají velkým citem.

Po nastartování se ozve hluboký sytý zvuk, příslib mamutí síly, která ve stroji podřimuje. Z objemu rovných 1000 ccm motor ždímá 152 koní a 104 Nm. Počet koní (stejně jako počet válců) odpovídá běžnému osobnímu automobilu, ovšem při hmotnosti pouhých 211 kg u plně natankované motorky.

Vzhledem k tomu, že maximum výkonu je dostupné v 11 tisících otáčkách a maximum krouťáku v 9 tisících, je jasné, že půjde o motor milující točení až do červeného pole. Neznamená to však, že by se při běžném popojíždění kolem komína choval nějak hyperaktivně nebo jankovitě. Na jednotce z Firebladu přece jen proběhla řada úprav, které se dotkly například vačkových hřídelí a zdvihu i časování sacích a výfukových ventilů. Ve středních a nižších otáčkách si vyrovnaně bručí, prakticky kdykoliv ochotně zrychluje a člověk by málem zapomněl, že má taky někdy řadit. Ovšem jak se dostanete z oblasti městských rychlostních limitů, byla by škoda nechat koně spát.

Reakce na pootočení plynem je fantastická a kolem 7 tisíc otáček jako by se obyčejný motor změnil v tryskový. Motorka letí jako raketa, z motoru se line radostné ječení a z jezdce už jen citoslovce nebo neslušná slova. Litrový Hornet je pekelně rychlá motorka, zároveň ovšem stroj, o který se můžete za všech okolností takříkajíc opřít. Směr mění přirozeně a bez jakékoliv těžkopádnosti, ani na chvilku nemám pocit, že bych s Hornetem nějak zápasila. Vzbuzuje pocit absolutní důvěry.

Podvozek je spíš tuhý, na druhou stranu však žádný kostitřas, který by nedokázal ujet pár kilometrů po mizerném asfaltu. U standardní verze je tvořen komponenty Showa - plně nastavitelnou inverzní 41mm vidlicí Showa SFF-BP a zadním tlumičem Showa s přepákováním Pro-Link - a pokud jste motorkář bez vysloveně závodnických ambicí, těžko na něm najdete slabé místo. Perfektně fungují i brzdy s brzdiči Nissin, vpředu na dvou 310mm kotoučích, vzadu na jednom 240milimetrovém.

Samozřejmě ne každý jezdec touží po broušení kolem v zatáčkách, Hornet však potěší i výletníky nebo vyloženě kochací typy. Pro všechny styly jízdy zůstává dokonale vyrovnaný a skvěle ovladatelný, zkrátka sebejistý přívětivý stroj, který se vás nesnaží nachytat na švestkách, právě naopak. Přes všechen ten velkorysý výkon se pořád jedná o univerzální, mimořádně technicky vytříbenou motorku, která úplně stejně potěší milovníky adrenalinu i běžné „civilisty“.

Standardní verze Hondy CB1000 Hornet se prodává za 247 900 Kč, verze SP stojí 287 900 Kč.