Odpočívky po cestě do Chorvatska: V Česku je to bída, za hranicemi naopak oáza

Na přechodu Dolní Dvořiště dáváme vale českému asfaltu a vydáváme se v našem obytném vozu vstříc naší cestě do chorvatského Omiše. Naši cílovou destinací je zdejší autokemp Almissa. Máme tak před sebou něco kolem 800 kilometrů a začínáme mít hlad. Na české straně totiž, mimo přeplněných benzinek, nebylo moc prostoru na to, si někde odpočinout. Odpočívek, které stojí za to, je na českých dálnicích totiž jako šafránu.

„V dřívějších dobách se české odpočívky spíš zavíraly než budovaly, Těch dobrých se dá napočítat na prstech dvou rukou. Bohužel je nyní hodně dříve hojně využívaných míst, kde si v klidu mohl dát člověk oddych, uzavřeno za zákazovou značkou,“ říká mluvčí ÚAMK Igor Sirota.

VIDEO / Odpočívky v Rakousku a Chorvatsku si můžete prohlédnout v tomto videu:

Tento trend se má však v budoucnu změnit. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) letos oznámilo, že zprovozní téměř 630 nových parkovacích míst, přičemž zhruba polovina má být určena pro kamiony. Významné projekty zahrnují například odpočívku Kolešov na D6, Zeleňák na D2 nebo rozšířený Rozvadov na D5, který nabídne přes 500 míst pro nákladní dopravu.

Z těch, které již slouží motoristům, stojí za zmínku zmodernizovaná odpočívka Studený na D1 nebo zdařilá novostavba u Krsic na D4 s vakuovými toaletami, rychlonabíječkami a čistým zázemím.

Jenže celkově vzato – české dálniční odpočívky stále zaostávají. Mnohé úseky dálniční sítě postrádají slušné zázemí úplně. A pokud jedete dál než jen pár desítek kilometrů, nezbývá než si zastávku dobře naplánovat – nebo si ji prostě nechat až za hranice.

Ale zpět k Rakousku. Prakticky hned za hranicemi míjíme jednu z odpočívek, která už z dálky (pohledem člověka znalého českých reálií) vypadá jak z jiného světa. Nechceme však dát na první dojem a také ještě nemáme takový hlad. Nicméně naše cesta nám dává tušit, že odpočívky jsou tu rozmístěné pravidelně, přehledně značené, čisté a vybavené. Jedete, míjíte jednu za druhou, až si říkáte: „Ještě pojedeme, třeba ta další bude u lesa.“

A tak jsme jeli. Až jsme zastavili na odpočívce Kalwang na dálnici A9. A byla to trefa. Oddělené parkování pro osobní auta, nákladní vozy i karavany, výhled na okolní přírodu. Navíc na nás čekaly čisté toalety, odpadkové koše vyprázdněné, zeleň upravená. Dokonce tu je i pítko s pitnou vodou pro cestovatele a jejich psy. A pro ty, kteří mají hlad (a nemají s sebou konzervu či řízek) tu jsou automaty na jídlo. A na protější straně i restaurace.

Po malé pauze jedem dál. Míjíme Slovinsko, kde se vyhýbáme dálniční síti, a napojujeme se na chorvatské autostrády. I zde je dost odpočívek. Kola našeho vozu nás však vezou asi k té nejlepší na naší cestě – na Krku. S myšlenku na Rakousko však i v Chorvatsku vnímáme, že i zde jsou odpočívky na dálnicích rozmístěny pravidelně a logicky, většinou každých 20 až 30 kilometrů. A najít zde volné místo? Bez problémů.

A už je před námi náš cíl – odpočívka, neboli odmoriště, nedaleko národního parku Krka u Šibeniku. Moderní odpočívka s dostatkem stínu, čistými toaletami, občerstvením a dokonce hřištěm pro děti. A co víc – výhled na přístav ve městě Skradin.

To je opravdový balzám na duši. Právě na této odpočívce jsme vyzkoušeli i letošní novinku na zdejších dálnících, nabídku vody zdarma. Stačilo se jen zeptat obsluhy a ta nám bez mrknutí oka čerstvou H2O načepovala. Takže toto je další plus zastávky na zdejších odpočívkách.

Na Chorvatsku je tak znát, že je turismus klíčovou součástí ekonomiky – a tak se tu na motoristy nezapomíná. Řidič tu není na obtíž, ale vítaný host. To, co je u nás výjimkou, je zde samozřejmostí. Zkrátka, když vyrazíte na cestu z Česka do Chorvatska, nechte si zastávky na odpočinek až za naše hranice, neprohloupíte.