Přes Slovinsko bez dálniční známky: Ušetříte sice peníze, ale ne čas. A ty nervy

Cíl byl jasný: Chorvatsko. Slunce, moře a obytňák plný nadšení. A protože každý kilometr i euro se počítá, rozhodli jsme se „šikovně“ ušetřit – konkrétně na slovinské dálniční známce. Za týdenní známku pro obytný vůz bychom totiž zaplatili 400 korun (V případě delší dovolené by se musela koupit měsíční známka, která vyjde v přepočtu na 800 korun).

V Rakousku nás desetidenní dálniční známka vyšla na 12,40 euro, tedy přibližně 310 korun. A v Česku stojí pro porvnání desetidenní známka pro osobní auto 290 korun. Z toho nám vyplynulo jedno logické (a zpětně velmi troufalé) rozhodnutí: Slovinskem pojedeme mimo dálnici. Což je nápad, který zní mnohem lépe ve stínu redakční porady, než v serpentinách slovinských kopců.

Nakonec jsme vyrazili z rakouského Leibnitzu přes Rogatec až k chorvatské hranici u Durmance. Náš domov na kolečkách Fiat Ducato zapůjčený od Tenis Port Pardubice si vedl statečně – na to, že byl postaven spíš pro kempink u moře než pro průsmyky, kde potkáte víc cyklistů než aut.

Zákaz dálnic v navigaci znamenal dobrodružství. Každých deset minut nás přístroj zoufale přesměrovával zpět na dálnici, jako by tušil, co nás čeká: klikaté silnice, stoupání s omezením na 50 km/h a nervózní projíždění vesniček, kde se i Fiat Ducato cítí jako slon v porcelánu.

A do toho všeho samí cyklisti. Slovinsko totiž evidentně cyklistikou žije. Ač jsme fanoušky Tour de France, Pogačara a svěžího vzduchu, začali jsme chápat, proč někteří řidiči při pohledu na peloton na českých silnicích často uvažují o zapnutí stěračů a přidání plynu. Zatímco my se šinuli do kopce s dusícím motorem, cyklisté nás s úsměvem předjížděli – někdy i do zatáčky. A když byla silnice volná, pokud nám zrovna tedy do cesty nespadl strom, cyklisti si dál jeli to své a na to, že se k nim zezadu blíží oplechované nebezpečí, vůbec nedbali.

Po několika desítkách minut, které by se dalo shrnout do činnosti – sledovat krajnice v zrcátku, vyhlížet cyklisty a točit volantem pomalu až za hranu jeho konstrukce (dobré pro posilování) jsme se pomalinku blížili k svému cíli (ale také vyčerpání).

Cestou jsme projeli kolem města Ptuj, nejstaršího ve Slovinsku. Krásná architektura, příjemná atmosféra – alespoň podle Googlu. My jsme tam totiž nezastavili. Když už konečně trasa začala trochu plynout, báli jsme se jakékoli odbočky, která by nás zavedla zpět na trasu typu „zatáčka střídá zatáčku“.

A i když byl při cestě čas i na kochání okolní krajinou, kterou by však asi ocenili spíše majitelé klasických vozů či motorek, přišel čas i na tankování u čerpačky Petrol v Ptuji. A zdejší cena byla v přepočtu 36,10 Kč za litr. Fajn. Ale ten pocit, že jsme kvůli úspoře pár stovek promarnili dvě hodiny navíc, několikrát se málem otočili do protisměru a proklínali vlastní rozhodnutí v každé zatáčce… ten nám v nádrži nezůstane.

Pokud však patříte mezi romantiky silnic, máte slabost pro přírodu a nevadí vám, že váš vůz si trošku prošmejdí zatáčky, tak trasa mimo dálnici je přesně pro vás.

Ale pokud chcete dojet v klidu, zachovat si zdravý rozum, nepřipadat si jak v posilovně a nezmeškat večerní grilovačku u moře, koupě dálniční známky je to nejlepší rozhodnutí, jaké můžete v tomhle státě udělat.

Ceny slovinské dálniční známky se liší podle výšky vozidla nad přední nápravou:

Kategorie 2A (do 1,3 m):

• 7denní: 16,00 € (pozor – její délka platnosti většinou nestačí pro standardní týdenní – resp. 8 denní pobyt na dovolené v Chorvatsku)
• Měsíční: 32,00 €
• Roční: 117,50 €

Kategorie 2B (výška nad první nápravou nad 1,3 m – což se týká například minivanů a dodávek):

• 7denní: 32,00 €
• Měsíční: 64,10 €
• Roční: 235,00 €

Průjezd tunelem Karavanky je zpoplatněn částkou 8,80 € pro vozidla do 3,5 t.