Druhý a poslední traktor ze Škody Plzeň oslavil 80. Našli jsme unikátní kus

Radek Pecák - 11. 10. 2026
Traktor z plzeňské Škody byl podařeným dílem.
Traktor z plzeňské Škody byl podařeným dílem.
Unikátní exemplář v hale muzea ve Strašicích.
+ 5
Zadní pohled.
Motor šel v případě potřeby nastartovat klikou.
Agregát fungoval na dvě paliva.
Dochovaný dobový interiér.
Pohled na pedály.
Odpružená sedačka řidiče.
Vyráběly se i verze bez budky řidiče.
Plzeňská Škoda byla ve světě dlouho proslavená hlavně díky výrobě zbraní. Produkovala ale také jiné věci. Třeba traktory. Ten první z roku 1926 byl dokonce vůbec prvním sériově vyráběným vozidlem tohoto typu v Československu. Druhý letos oslavil výročí 80 let. Jeden unikát mají v muzeu poblíž Plzně.
Ve sbírkách našich muzeí se vyskytují i exponáty s velmi zajímavou historií. Jedním z nich je traktor Škoda 30, který stojí ve výstavní hale Muzea dopravy ve Strašicích na Rokycansku.

Jde o typ Škoda 30, který se začal vyrábět krátce po skončení druhé světové války. V jejím průběhu se samozřejmě ve Škodě Plzeň vyráběly zbraně. Zejména děla a třeba také pásový stíhač tanků.

Unikátní traktor v původním stavu si můžete prohlédnout na obrázcích v naší fotogalerii.

Již během války ovšem konstruktéři vyvíjeli nový typ traktoru. Jednalo se o typ 30, který nakonec vydržel ve výrobě osm let. Prvních pět let se montoval přímo v Plzni, od roku 1951 do roku 1954 pak ve Strojní traktorové stanici v Libici nad Cidlinou.

Podle dochovaných záznamů jich mělo vzniknout cca osm tisíc. Nejprve vozily na přední části klasické logo Škoda s okřídleným šípem. Následně, po přejmenování celého strojírenského podniku na Závody Vladimíra Iljiče Lenina, pak hvězdu uvnitř ozubeného kola.

Motor vyžadoval nejdříve benzin, pak naftu
Sériově vyráběný traktor měřil na délku 306 centimetrů a na šířku 157 centimetrů.

Traktor Škoda 30 v jízdě zachycuje následující video:
Odborníci se shodují, že šlo o produkt s velmi dobrými parametry. Zajímavostí bylo použití dvojí zapalovací soustavy. Jednak pro spalování benzinu se svíčkami a rozdělovačem, což se dělo při spouštění agregátu a jednak soustavou pro vstřikování nafty. Tedy samozřejmě se vstřikovači a čerpadlem. Toto řešení usnadňovalo starty v zimním období.

Kvůli tomu měl dokonce i dvě nádrže. Do hlavní na naftu se vešlo 40 litrů, benzinová měla objem pouhý jeden litr. Vznětový dvouválcový motor měl zdvihový objem 3,1 litru a poskytoval výkon 30 koňských sil. Převodovka umožňovala řazení pěti stupňů pro jízdu vpřed a jeden dozadu. V technických datech byla uvedena maximální rychlost 20,8 kilometrů v hodině.

Agregát fungoval na dvě paliva., zdroj: Deník/Radek Pecák
Agregát fungoval na dvě paliva., zdroj: Deník/Radek Pecák


Řidič seděl na odpružené sedačce, vedle něho se nacházelo ještě jedno výklopné sedátko pro spolucestujícího.

Půlstoletí v zápřahu v továrně
Konkrétní vystavovaný kus ve Strašicích je zajímavý i z dalšího důvodu. Jedná se totiž o exemplář, který smontovali v roce 1950 a od té doby prý nikdy neopustil areál továrny Škoda v Plzni. Samozřejmě se s ním nikdy neoralo. Sloužil hlavně jako tažné vozidlo pro převoz nejrůznějších nákladů. Nejprve byl bez kabiny řidiče, ta byla namontována až později.

Nikdy nedostal výrobní číslo a vlastně desítky let vůbec úředně neexistoval.

Teprve v roce 2000, po rovných padesáti letech, byl propuštěn ze služby a měl zamířit do chystaného technického Muzea Škoda. Jenže, to nakonec nevzniklo, a tak se stroj dostal do Strašic.

Tam bude letos k vidění ještě o víkendu 17. a 18. října a pak na konci listopadu.