Čabajka dobyla svět. Ikarus 280 spojil východní města i západní metropole

Kloubový autobus Ikarus 280 byl jednou z variant autobusů Ikarus řady 200, která zahrnovala různé verze městských, linkových, zájezdových i speciálních autobusů. Pro řadu 200 bylo charakteristické přední okno svisle dělené hliníkovou lištou na dvě části.

Legendární kloubový autobus Ikarus 280

Pozdější verze už měly jednodílné čelní sklo. Model 280, koncepčně vycházející ze svého předchůdce, typu 180, byl třínápravový autobus se samonosnou karoserií, která se skládala ze dvou částí. Ty byly navzájem spojeny kloubem a propojeny měchem.

Ikarusy 280 byly exportovány do všech zemí někdejší RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), takže je bylo možné potkat téměř v polovině světa. Nezanedbatelný byl i export do kapitalistických zemí. Dalo by se konstatovat, že známější vozidlo v Maďarsku asi nevzniklo.

Kvůli zemi původu a sytě rudé až tmavě cihlové barvě, připomínající uzeninu, si autobus vysloužil přezdívku čabajka, prostřední kloub zakrytý měchem mu zase vynesl přezdívku harmonika. Říkalo se mu také kloubák.

Do Československa i dalších zemí byl dodáván výhradně typ 280, přestože československý podnik Karosa již o několik let dříve přišel s vlastním řešením kloubového autobusu Karosa ŠM 16,5, který se však z kapacitních důvodů nedostal do sériové výroby.

Vozy Ikarus 280.08, dovážené do Československa, měly přední tuhou a zadní nápravu LiAZ-trilex, neplést si s podnikem LIAZ, protože LiAZ byla zkratka pro sovětský Likinskyj Autobusnyj Zavód, dnes ruský Likinsky Bus Plant, ve městě Likino-Duljovo v Moskevské oblasti. Mezi lety 1985 až 1990 byly Ikarusy 280 dodávány s diskovými koly Rába.

Vozy typu 280, jak uvádí portál wikipedia byly vyráběny v mnoha variantách, které byly označovány tečkou a dvojčíslím za označením typu (například: Ikarus 280.12).

Prototyp Ikarusu 280 byl vyroben v roce 1971, první vůz tohoto typu byl v Československu vyzkoušen již v roce 1973.

Autor Pavel Fojtík na Bus portálu uvádí, že se tak stalo na podzim roku 1973. „Nejdříve jezdil několik dní na linkách ČSAD Praha – Stará Boleslav a Praha – Horní Počernice. Pak byl ve dnech 15. a 16. října 1973, zřejmě jen v ranní dopravní špičce, nasazen na lince č. 235 Aritma Vokovice – Sídliště Spořilov,“ píše se na webu Bus portál.

Sériová výroba městské, čtyřdveřové varianty 280.08, která byla určena výhradně pro Československo, začala v roce 1974, kdy se vozy tohoto typu objevily mezi prvními ve vozovém parku Dopravního podniku ve slovenské Bratislavě.



Postupně však začaly tyto potřebné velkokapacitní autobusy jezdit v mnoha dalších městech (např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Znojmo, Prostějov, Strakonice, Děčín, Chomutov, Prievidza, Bardejov, Levice, a další). V Praze byl poprvé uveden do provozu v lednu 1977. Vozidla objednával tehdejší podnik zahraničního obchodu Motokov.

Kloubové Ikarusy 280 jezdily také u ČSAD (Československá autobusová doprava) a Dopravního podniku podniku měst Mostu a Litvínova na Mostecku.

„První kloubové autobusy vyjely na zdejší linky v roce 1979,“ píše v knize 120 let MHD na Mostecku autor Petr Kříž s tím, že celkem bylo do dopravního podniku dodáno v letech 1979 až 1981 dvanáct autobusů tohoto typu.

V knize je možné se také dočíst, že v interiéru čtyřdveřových autobusů určených pro městskou dopravu byl opomenut požadavek na plošinu pro přepravu dětských kočárků.

„To se řešilo demontáží dvou nebo tří sedaček naproti druhým dveřím,“ doplňuje autor Kříž. Litvínovská provozovna dopravního podniku měla přidělených také pět meziměstských Ikarusů 280.10.

Autobus měl poměrně slabý motor, což se projevovalo při jízdě do kopce, hlavně ve velkých městech při dopravní špičce, kdy se dovnitř vozu vměstnalo až 200 lidí, což bylo o 60 více než povolovala kapacita. Přesto se tyto motory ukázaly jako spolehlivé a najezdit s ním statisíce kilometrů bez generální opravy nebylo výjimkou.



V zimě byl problém interiér vytopit, v létě zase bylo, hlavně v zadní části vozu obrovské vedro. Proto nebyly Ikarusy 280 mezi cestujícími příliš oblíbené, ale to bylo asi tak všechno, protože pokud potřebovali cestovat do práce nebo za nákupy a příbuznými, nemohli se vybírat.

Do Československa bylo dodáno také několik městských vozů 280.12 s automatickou převodovkou Praga. Dodávky městské varianty 280.08 skončily počátkem 90. let, kdy se do sériové výroby dostal městský kloubový autobus Karosa B 741.

Meziměstská dvoudveřová varianta určená pro Československo byla označena jako Ikarus 280.10. Tyto vozy byly často využívány také v příměstské dopravě, někdy dokonce i na městských linkách. V Česku se objevila ještě městská modernizovaná varianta 280.87, jediné dva vozy tohoto typu jezdily na linkách MHD v Táboře.

V České republice již autobusy Ikarus 280.08 a 280.10 provoz ukončily (např. Jihlava 1997, Praha 1999, Brno 2001), poslední exemplář byl v provozu do roku 2008 na pravidelné meziměstské lince Kynšperk nad Ohří – Sokolov u dopravce Autobusy Karlovy Vary.

Ve slovenské Bratislavě byl provoz Ikarusů 280 ukončen 19. ledna 2008 po 34 letech provozu. V Česku však nadále zůstaly dva modernější vozy typu 280.87, které jezdily v rámci MHD v Táboře. Poslední vůz tohoto typu byl vyřazen v září 2012 právě v Táboře. Jednalo se tak o poslední Ikarus 280, který byl vyroben v roce 1979 a byl v pravidelném provozu na území bývalého Československa. Doplňme jen, že běžně se Ikarusy 280 v Československu vyřazovaly z provozu stejně, jako další autobusy, a to po šesti až osmi letech.



V zahraničí se kloubové autobusy Ikarus 280 stále vyskytují, například ve Varšavě, Istanbulu, Teheránu, Basře, Havaně a dalších městech. O dlouhé životnosti a robustní konstrukci svědčí fakt, že se v některých městech dají nalézt v provozu autobusy starší 20 let.

Od modelu 280 byly odvozené i některé další typy kloubových vozů Ikarus. Vznikl i projekt trolejbusové verze Ikarus 280T, kdy měly výrobu zajišťovat maďarská společnost Ikarus a závod Škoda Ostrov. Jenže projekt o spolupráci zůstal pouze na papíře.

Nicméně trolejbusy podle portálu Československý dopravák, postavené na základě slavných čabajek, vznikly. Vyráběly se i v sousedním Polsku. V minulosti tak jezdily například v polských městech Gdynia a Lublin. Poslední vozy stále přežívají v rámci EU v maďarské Budapešti a v bulharské Sofii. Ze 14 v Polsku vyrobených trolejbusů, postavených na základě Ikarusu 280, se nepodařilo zachovat ani jediný.

Celkem bylo vyrobeno 60 993 autobusů Ikarus 280. Martin Harák v knize Autobusy a trolejbusy východního bloku 1945 – 1990 (Grada, 2013) píše, že celkem bylo do Československa dovezeno 4 482 autobusů Ikarus 280.

Na Kubě se licenčně vyrábělo několik typů kloubových autobusů Ikarus pod značkou Girón. V Havaně jsou dokonce zdokumentovány i tříčlánkové vozy, dokonce delší, než originální Ikarus 293 vyrobený pouze jako jediný kus v roce 1988 pro Írán, který měl délku 22,68 metru.

Technická data kloubového autobusu Ikarus 280

Výroba: v letech 1971 až 2002.
Motor: Rába-MAN D 2356 a Rába-MAN D 2156.
Délka: 16,5 metru.
Šířka: 2,5 metru.
Výška: 3,16 metru.
Pohotovostní hmotnost: 12 580 kilogramů.
Počet míst k sezení: 35 – 57.
Počet míst k stání: 59 – 110.
Výrobce: společnost Ikarus se sídlem v Budapešti a Székesfehérváru (Maďarsko).