Není to karavan, ale dům. Z hasičského auta vytvořili domov pro velkou rodinu

Matěj Straník se svou ženou vyrazil před lety s malým osobním vozem do Francie. A tam potkali rodinu s náklaďákem upraveným na obytné auto. „Byli úplně v pohodě, děti vyběhly na pláž a my jen zírali, jak jim to celé dává smysl. Řekli jsme si, že tohle je vlastně ideální způsob života. Mít dům, který se dá kdykoli přemístit podle potřeby,“ vzpomíná Matěj Straník.

Prostorný expediční truck pro celou rodinu:

Tehdy ještě netušili, že jim náhodné setkání změní život. Nejprve začali obrážet svět s menším obytňákem, ale když přibyly děti, bylo jasné, že musí mít více prostoru.

„V tom prvním trucku jsme měli jen tři místa k sezení. Ale už jsme byli čtyři, a tak jsme hledali něco většího. Když jsem se o to začal více zajímat, zjistil jsem, že hasičské vozy bývají v nejlepší kondici a zároveň nabízejí dvojkabinovou verzi. Bylo rozhodnuto,“ vysvětlil netradiční volbu vozidla.

Na internetu našel hasičský speciál Mercedes z roku 1984, který měl najeto jen něco přes 41 tisíc kilometrů. „Byl garážovaný, pravidelně servisovaný a ve skvělém stavu. Samotný vůz nás vyšel na 320 tisíc. Poměr cena a výkon byl nepřekonatelný,“ usmívá se.

Důležité podle něj je, aby vůz zvládl i náročnější terén. „Nejezdíme offroadem, ale do hor, na úzké serpentiny. A tam potřebujete spolehlivou čtyřkolku. A to náš hasičák zvládá bez problémů.“

V současnosti mají v kabině osm míst k sezení. „To byla další věc, Chtěli jsme, aby s námi občas mohli vyrazit i babička s dědou nebo kamarádi. Tohle u běžných náklaďáků jen tak nenajdete,“ dodává grafik Matěj Straník, který na cestách nejen žije, ale i pracuje.

Nástavbu na podvozek si navrhl a postavil sám. „Chtěl jsem dřevostavbu. Nevyhovují nám klasické plastové izotermické boxy. Přijdou mi chladné a neosobní. My jsme chtěli něco, co bude působit jako opravdový domov. Dřevo má duši,“ říká cestovatel.

Přestože měl jen minimální zkušenosti, pustil se do všeho od základů. „Když jsem oslovil firmy, tak mě většina z nich považovala za blázna. Prý se to nedá postavit. Tak jsem si to udělal sám,“ směje se Matěj Straník.

Matěj a jeho žena provozují grafické studio. Specializují se na tvorbu značek, webových stránek a produktových videí. „Klienti nám pošlou produkt a my ho nafotíme nebo natočíme na zajímavém místě, třeba v horách, u moře nebo uprostřed lesa. Pak jim ho pošleme zpátky i s materiálem,“ říká.



Pracovní týden si organizují flexibilně. „Většinou jeden z nás hlídá děti a druhý pracuje. Teď jsme třeba u termálních pramenů v Řecku. Kluci se cachtají, my střídáme práci se zábavou. Dá se to zvládnout, i když to není dovolená. Je to normální život, jen s výhledem na moře,“ dodává Matěj Straník.

„Máme napsáno na autě: Když ne teď, tak kdy? Máme malé děti a tohle je ten čas, kdy se dá opravdu žít naplno. Až budou starší nebo budou potřebovat zázemí, možná se to změní. Ale teď chceme žít takhle,“ vysvětluje svou životní filozofii.

Stráníkovi mají tři malé děti. Všechny se narodily do života na cestách. „Pro ně je to normální. Auto je domov. Nemusí se adaptovat, znají to od narození. A my máme pocit, že jim to dává strašně moc,“ říká Matěj Straník.

Ne všichni z jejich okolí ale nadšeně souhlasili. Zatímco rodina jeho ženy je zcestovalá a brala to jako dobrodružství, jeho příbuzní si prý museli chvíli zvykat.

„Nebylo to úplně jednoduché, ale teď už to všichni berou jako součást našeho života. Nikdo nám to nevymlouvá, spíš se zajímají, kde jsme a co nového jsme zažili, Když máte dům, musíte ho opustit, pokud jedete na dovolenou. My ho máme pořád s sebou. A to je prostě neuvěřitelná výhoda,“ říká.



Přestavba hasičáku zaujme nejen funkčností, ale i designem. Uvnitř najdete plně vybavenou kuchyňku, prostor na spaní pro celou rodinu, úložné systémy. „Chtěli jsme to postavit jako dům, ne jako karavan . Teplo, vůni dřeva, prostor, kde se žije. A to se, myslím, povedlo,“ pochvaluje si.

Až na pár kompromisů si nestěžuje. „Jasně, někdy je složité najít místo na parkování. A občas řešíme technické věci. Ale jinak? Svoboda, klid, rodina pohromadě. Co víc si přát?“ uzavírá s úsměvem Matěj Straník.