zpět

Test Renault Mégane kombi 1.5 - plebejský původ

Vozy modelové řady Mégane za úspěch vždy vděčily lákavé kombinaci rozumné ceny a praktických vlastností. Platí to i pro stávající kombík, který jsme vyzkoušeli se středním naftovým motorem.
06.02.2017, testy

hodnocení článku: 5.0 z 5 (100%)
hodnoceno: 2x
vaše hodnocení: -
+11
Designový jazyk používaný na vozech Renault pravidelně střídá období okázalé avantgardy s časy střídmějšími. Po umírněnější předchozí generaci Méganu přišel opět čas na velkorysá gesta, jejichž prvním nositelem bylo malé Clio. Jeho stylistické atributy dále rozvinul velký Talisman, který byl z velké míry předobrazem kompaktního modelu Mégane. Takřka k nerozeznání je proto přední partie a také nezaměnitelná světelná linka v zadní části jasně napovídá, do které rodiny Mégane patří.

Lesk a bída francouzského obýváku
Kombík má sice o čtyři centimetry delší rozvor než hatchback, na změně prostorových poměrů v kabině se to ale nijak zásadně neprojevilo – vzadu je u nové generace Mégane obecně o dost víc místa než dříve. Zajímavým rysem je citelně větší šířka v loktech vpředu než-li vzadu, líbilo se nám dvojité dno kufru, který si mezigeneračně polepšil o nezanedbatelných 35 litrů. Má sice o něco vyšší nakládací hranu, ta však stále patří k nejnižším ve třídě. Občas jsme se trochu trápili s dotykovým centrálním displejem. Ovládání je sice vcelku přehledné, při snaze dosáhnout určité funkce za jízdy ale často nechtěně zavadíte o jiné dotykové tlačítko a propadnete o několik úrovní menu vedle. I proto mi připadají bezpečnější systémy s tlačítkovým ovládáním mezi sedadly. Velkorysá přední sedadla ani efektní designové kudrlinky nemohou upozadit skutečnost, že řada detailů je hodně laciného původu. Kovová hlavice řadicí páky vypadá sice efektně, v zimě je však přímo mrazivá! Ocenil bych také účinnější topení, vyloženě tristní jsou ostřikovače předního skla, které jsou ve vyšších rychlostech prakticky nefunkční.

(+) dostatek prostoru na všech místech
(-) mizerné ostřikovače
(-) ovládání multimédií

Srdnatá patnáctka
Francouzský kombík a dieselový motor k sobě patří jako trabant a dvoutaktní motor. V případě Méganu je platnost této teze umocněna skutečností, že testovaná jednapětka k naturelu vozu zkrátka sedne jako ulitá. Zdánlivě letargické, roky služby prověřené ústrojí se při zvolení sportovního režimu umí rozvášnit k obstojným jízdním výkonům, jeho projev přitom zůstává vlídný a rozvážný. Ve srovnání s aplikací ve vozech Dacia zde temperament notně krotí dlouhé převody manuálního šestikvaltu, i s nimi je však patnáctistovka obdivuhodně pružná, což je její zásadní pozitivum ve srovnání se silnějším naftovým motorem 1.6 dCi (Energy dCi 130), který trpí špatně skrývanou nevyrovnaností. Benzinové motory nabízené pro Mégane jsou sice o něco levnější, s výjimkou výchozího 1.6 SCe však zbytečně užrané. Stotřicetikoňová jednapětka není přehnaně citlivá na jízdní styl a bez větší snahy s ní dosáhnete pětilitrové spotřeby. V kabině o ní víte jen za studena, jinak je její charakteristický zvuk nečekaně dobře izolován.

(+) nízká spotřeba
(+) výborné odhlučnění
(+) solidní dynamika

Pohodová plavba
Někdejší pohodlí francouzských vozů se při současných požadavcích na bezpečnost asi už sotva kdy vrátí, pohodový charakter jízdních vlastností rodinného Méganu na něj ale dává vzpomenout. Při absenci závodnických ambicí je esenciální nutností volba správného rozměru pneumatik. Nenechte se zlákat fešácky vyhlížejícími 18" ráfky, které můžete k testovanému motoru také dostat a volte raději střízlivější 17" nebo klidně 16" kola, se kterými bude jízda patřičně plavná a jen o málo méně jistá. Limitem sportovních choutek je jednoduchá zadní náprava, která v nerovných zatáčkách ráda odskočí, v drtivé většině situací se ale budete cítit zcela bezpečné. Jízdu na dlouhé i kratší trasy činí pohodlnější sériově dodávaný tempomat, resp. omezovač rychlosti, ve standardu je také elektrická parkovací brzda. Řazení šestistupňového manuálu je typicky francouzské a tedy ne úplně přesné a rychlé, svůj díl odpovědnosti zde jistě má i nezvykle dlouhá řadicí páka.

(+) komfort i na 17“ kolech
(+) nezáludné jízdní vlastnosti
(-) řízení zcela bez odezvy

Pod vznešenými tvary skrývá Mégane nekomplikovanou techniku opodstatňující vesměs příznivé ceny. Z motorů dává největší smysl právě ten testovaný – přesně totiž odpovídá naturelu modelu, jehož smyslem je především věrná služba svému pánu.



autor:
ukázka posledních příspěvků v diskuzním fóru
KoobaS, 06.02.2017 09:08
Píšete stotřiceti koňová pantáctistovka, ale 1,5 dCi má 110koní.

Ad spotřeba: Palubnímu počítači se nedá tak ůplně věřit. Za rok ježdění s tímto motorem ve starší generaci Grandtouru jsem měl dle PP téměř vždy spotřebu pod 5 litrů. Reálná dle dotankování je dlouhodobě 5,4 litru. Vzhledem k tomu, že jezdím téměř výhradně Brno, dálnice a minimálně okresky je to celkem slušná hodnota...
kamil321, 06.02.2017 22:08
Údajně je to jen překapotovaný Megane z roku 2001...
Pavlik, 07.02.2017 18:37


Renault není koncern VW, aby musel facelift vydávat za novou generaci vozu (jak u Passatu tak u Golfa několikrát). Megane II byl z roku 2003 a nemá, s výjimkou technického základu některých motorů, nic společného ani s Meganem III natož s Meganem IV.

vložit příspěvek do této diskuze
vstoupit do diskuze
článek na zítřek

Koupit ojetý VW Sharan první generace v benzínu?





nejčtenější články

BMW M5 - jaké je jako ojetina?

S jakým dieselem koupit Mercedes W124?

Fiat Stilo - s jakým benzínem jej koupit?





Copyright © EBM system s.r.o., 2005 – 2018, všechna práva vyhrazena.