V nabídce Renaultu nalezneme druhou generaci vozu kombinujícího coupé s kabrioletem. Dokáže něčím zaujmout?
Jízda v autě se stahovací střechou má své kouzlo, což mi potvrdí každý, kdo nějaký kabriolet řídil. Z jinak nudné cesty se rázem stane příjemná projížďka, při které jízdní vlastnosti vozu mnohdy ustupují do pozadí. Euforii ovšem dokáže pokazit nevlídné počasí nebo rozpáraná střecha, což je také jeden z důvodů, proč u nás jezdí kabrioletů tak málo. Ideálním řešením se tak zdají být vozy s pevnou skládací střechou, nebo chcete-li coupé kabriolety. Pevná střecha zaručí komfort i v chladném počasí a zlodějů se není třeba bát více než s ostatními auty. Renault v této kategorii bojuje s modelem Mégane Coupé Cabriolet, který si lze zakoupit i s dieselovými motory. Nám se do rukou dostalo právě takové provedení, a tak se pojďme se podívat, jak tahle kombinace funguje.
Ošklivé káčátko
Jako základ Coupé Cabrioletu posloužil nový Mégane, což je nejvíce znát na téměř identické přední části. Dominantou jsou zde protáhlé rozměrné světlomety, které se lehounce mračí. Cabriolet se oproti hatchbacku liší jen pozměněným otvorem sání, který je nyní členitější. Tím však podobnost s ostatními Mégany končí. A-sloupky byly vzhledem k absenci stálé střechy zesíleny, což umocňuje jejich barevné odlišení od zbytku karoserie. Na svém místě nezůstala ani zpětná zrcátka, která jsou nyní uchycena ve dveřích namísto rohu A-sloupku. Zda-li designéry k této změně vedla bezpečnost netuším, ale nové uchycení se mi příliš nelíbí. I když má Mégane v názvu slovo „coupé“, v Renaultu spíše než na sportovní vzhled vsadili na eleganci a málem jim to i vyšlo. Jistou eleganci má auto zejména s „nataženou“ panoramatickou střechou, jejíž ladný oblouk s ostatními liniemi hezky koresponduje. Po sklopení střechy ale Mégane proporčně přestává fungovat, za což může jeho přetížená záď. Není také divu, když je Coupé Cabriolet o necelých 19 cm delší než pětimístný hatchback, a to právě díky zadnímu převisu. Příčinou mohutné zádě je nutnost složení pevné střechy, kterou navíc komplikuje koncepce vozu 2+2. Nepříliš povedený je také mechanizmus sklápění, kdy se odklopí celé víko kufru směrem dozadu. Sklápění je třeba provádět se zastaveným autem a navíc s dostatečným prostorem za vozidlem. Přítomnost složitého mechanizmu v mohutném víku navíc podstatně zvyšuje jeho váhu, a tak je manipulace s ním nepříjemná. Jedinou výhodou zvoleného řešení je přístupnost zavazadlového prostoru. Tam lze vzhledem k nízké nakládací hraně umístit větší předměty i při složené střeše. Vzhledově mě zkrátka Coupé Cabrio se svou těžkou zádí příliš neoslovilo.
(+) panoramatická střecha
(-) mohutná záď
(-) těžké víko kufru
Pohodlný, ale s chybami
Sahám po klice dveří a chystám se prozkoumat interiér. Jak už to tak u vozů typu coupé bývá, jsou dveře delší než obyčejně. Tady se ale Renault konstrukčně příliš nevytáhl. Dveře jsou příliš těžké a manipulace s nimi je nepříjemná, případné otevírání při stání do kopce je pak vyloženě za trest. Interiér jako takový je shodný se zbytkem modelové řady. Oblá palubní deska tedy vystupuje směrem doprostřed a je oživena hliníkovou lištou s jakýmsi „karbonovým“ vzorem. Originalitu nelze upřít přístrojové desce se dvěma kruhovými ukazateli a palubním počítačem. Na rozdíl od běžných řešení zde najdeme pouze ručičku ukazující otáčky motoru, přičemž rychlost je zobrazována na dominantním bíle podsvíceném ukazateli digitálně, stejně jako stav paliva a teplotu motoru. Grafika je jednoduchá a snadno čitelná, takže jsem neměl problém si na ní zvyknout. Horní část palubní desky je vyrobena z hodnotně působícího měkčeného plastu a na dotek je příjemná. Většina ostatních dostupných ploch je pogumovaných a na méně dostupných místech je pak tradičně využit tvrdý plast náchylný na poškrábání. Jednotlivé díly jsou naštěstí slušně slícovány a tak se i přes znatelné kroucení karoserie neozývá žádné povrzávání. Náš vůz byl vybaven příplatkovou navigací Carminat TomTom (13 700,-) a tak se na středu palubní desky nacházela menší kaplička s jeho displejem. Pod ní jsou umístěny středové výdechy, ovládání dvouzónové klimatizace a panel rádia. Ten kdo vymýšlel umístění ovladačů a propojení navigace s audiosystémem by si zasloužil políček. Rádio je umístěno tam, kde obyčejně bývá panel klimatizace a tak se s ním hůře manipuluje. Další zrada spočívá ve funkci otočných ovladačů audiosystému, kde ten větší funguje proti vší logice jako ladící a ten menší pro nastavení hlasitosti nebo případné (často i nechtěné) vypnutí. Veškerou mou zoufalost dovršila absence jakéhokoliv provázání navigace s audiosystémem, kdy musíte střídat panel rádia s joystickem obklopeným tlačítky na středovém panelu. Spodek konzole je potom vyhrazen pro port klíčové karty a startovací tlačítko. Na středovém tunelu nalezneme skvěle umístěnou ruční brzdu, již zmíněné ovládání navigace a nepochopitelně i aktivační tlačítko tempomatu. Inu, v Renaultu k ergonomii přistupují po svém. To je znát také na úložných prostorech, kterých je tu poskrovnu. Když jsem si chtěl například jízdu zpříjemnit šálkem čaje, marně jsem hledal vhodný prostor pro jeho umístění. Jistě, před řadicí pákou jeden takový držák je, ale větší nápoj než espresso se do něj zkrátka nevejde. Růžové to není ani s PET lahvemi, které se do dveří rozumně nevejdou, a nezbývá tedy, než využít extrémně hluboké schránky spolujezdce. Zoufalou situaci naštěstí zachraňuje schránka ve středové opěrce a jakási vanička před zadními sedadly.
A jaký je posaz za volantem? Standardně vysoké osoby (+-180cm) zřejmě nebudou mít důvod stěžovat si, ti vyšší pak budou postrádat možnost přiblížit si více volant. Chválu si naopak zaslouží sedadla, která nabízí ideální poměr mezi bočním vedením a komfortem, nemluvě o perfektních opěrkách hlavy. Coupé Cabriolet disponuje uspořádáním 2+2, takže lze vzadu svézt další dva pasažéry. Na dovolenou ve čtyřech ale rovnou zapomeňte, protože se vzadu pohodlně svezou maximálně děti. Nouzový odvoz tří dalších dospělých ovšem není velkým problémem. Pojďme se ale podívat na největší eso našeho Méganu, jímž je panoramatická sklopná střecha. Se zavřenou střechou je vůz plnohodnotným coupé, které má díky prosklené konstrukci příjemně prosvětlený interiér. V případě ostrého slunce pak není problém zatáhnout praktickou manuální roletku. Mnohem lepším řešením je ale sklopení střechy, které vyžaduje zastavení vozu a necelých 24 vteřin času. Sklápění je ale potřeba si dobře rozmyslet, protože hydraulický systém se při častém používání přehřeje a odmítne na několik minut poslouchat. Co mě při jízdě se sklopenou střechou mile překvapilo, byla absence větrných vírů v interiéru. V rychlostech do 90 km/h dovnitř zkrátka moc nefouká a přežít se dá i jízda v dálničních rychlostech. Při těch jsem ocenil jednoduše namontovatelný větrný štít, který ovšem znemožňuje využití zadních sedadel. Zajímá-li vás zavazadlový prostor, tak vězte, že zavzadla pro dva se tam vejdou i se staženou střechou a příjemné cestě na slunný jih tak nic nebrání.
(+) pohodlná sedadla
(+) možnost stažení všech oken jedním tlačítkem
(+) odstínění větrných vírů se staženou střechou
(-) ergonomie některých ovladačů
(-) oddělené a neintuitivní ovládání rádia a navigace
(-) málo úložných prostorů
Tak akorát a nic víc
Nabídka motorů pro Mégane Coupé Cabriolet zahrnuje jak benzínové, tak naftové agregáty. V našem případě se pod kapotou nacházel nejsilnější vznětový motor 1.9 dCi, který poskytuje skromných 96 kW (130 koní) a slušný točivý moment 300 Nm. Připočteme-li si váhu vozu 1615 kg, nelze očekávat příliš sportovní výkony, což potvrzuje i zrychlení z 0-100 km/h za 10,6 vteřiny. Dost už ale povídání, slunce svítí, střecha je stažená a já vyrážím na projížďku. Po zmáčknutí tlačítka se ozve typický rachot dieselového agregátu. Ten svou kultivovaností patří k průměru a takového odhlučnění jako v nové Laguně jsem se bohužel nedočkal. K životu se motor probouzí v 1750 ot./min. a ochotně táhne až do 3750 otáček. Točit ho lze i výše, ale mnohem příjemnější je včas přeřadit a užívat si příjemného pružného zrychlení. O řazení se stará šestistupňová manuální převodovka, kterou bych zařadil do horšího průměru. Dráhy jsou sice dostatečně čitelné, ale poměrně dlouhé a navíc nemá převodovka ráda rychlé změny stupňů. Šestý rychlostní stupeň pak v dálničních 130 km/h zajistí chod motoru v 2750 ot./min.. Testovaná motorizace bude z větší části volbou milovníků pružného zrychlení a nízkých provozních nákladů. Ty ale potěším pouze v prvním případě. Jak se v testu spotřeby ukázalo, je třeba brát výrobcem udávanou spotřebu s rezervou. V praxi totiž kombinovaná spotřeba při klidné jízdě neklesla pod 7,4 l/100 km.
(+) pružné zrychlení
(-) projev motoru
(-) převodovka
(-) spotřeba
Překvapivě schopný
Proporce vozu a vysoká váha ve mně příliš nadějí ve schopnosti podvozku nevzbuzovaly. Nakonec jsem byl ovšem přilnavostí v zatáčkách a neutralitou podvozku příjemně překvapený. Může za to pravděpodobně těžký mechanizmus střechy, který vyrovnává rozložení váhy mezi zadními a předními koly. Vzhledem k přidané hmotnosti bylo nutné podvozek pro zachování jízdních vlastností oproti hatchbacku přitvrdit, ale na většině silnic to naštěstí příliš nesnižuje komfort. Jak už bývá u kabrioletů odvozených od běžných modelů zvykem, karoserie se zejména při stažené střeše znatelně kroutí, což se projevuje mírným zhoršením jízdních vlastností. Po zavření střechy karoserie sice ztuhne a jízdní vlastnosti jsou ostřejší, kvalit plnohodnotného coupé ovšem nedosahuje. Celkovému dojmu nepomáhá ani řízení s elektronickým posilovačem, které má sice odpovídající odpor, ale postrádá veškerý cit. O to více pak překvapí brzdy, jejichž chod připomíná ty s absencí posilovače. Pro razantní brzdění je tedy třeba odpovídajícím způsobem sešlápnout pedál, což může nepřipravené řidiče zaskočit. Sečteno a podtrženo, o řidičském autě tu nemůže být řeč.
(+) neutrální chování podvozku
(+) komfortní podvozek
(-) nekomunikativní řízení
(-) kroucení karoserie
Závěr
Renault Mégane Coupé Cabriolet není vozem pro každého. Vlastně jsem docela dlouho přemýšlel o tom, koho by mohl oslovit. Ideální majitel by měl chtít dostupný kabriolet, který obstojí i proti zlodějům a rozmarům počasí. Měl by chtít pohodlné svezení více než jízdu pro radost a měl by ocenit možnost svezení více než jednoho pasažéra. Pro tuhle skupinu řidičů je Coupé Cabriolet v dané cenové kategorii jeden z mála vozů, ze kterých mohou vybírat. Náš Mégane vyjde v testované motorizaci bez příplatků na necelých 620 tisíc Kč, což je oproti srovnatelnému Peugeotu 308 CC (669 000,-) a VW EOS (823 700,-) zajímavá nabídka. Osobně bych ale oželel pružné zrychlení a zauvažoval o charakternějším benzínovém provedení, které je navíc zhruba o 70 tisíc levnější.
