Vstoupit do segmentu vyšší střední třídy chce odvahu. Honda ji po několika letech opět nabrala a zatím úspěšně prodává oživený model Legend. Dokáže limuzína z japonska něčím překvapit?
Vše co je opřené bájnou legendou se lépe prodává a lidé z příběhů obestřených nejednou záhadou těží po staletí maximum. Honda si možná od názvu svého největšího automobilu slibovala více. Uvedením na trh první generace modelu Legend vstoupila japonská automobilka po hlavě do vyšší střední třídy. Těžkopádně vypadající sedany nabízely špičkovou kvalitu provedení a širokou paletu základní výbavy spolu s výkonným motorem. Následovala druhá a třetí generace. A konec. Honda po neuspokojivých prodejích přerušila výrobu a čtvrtou generaci nenasadila. Až rok 2004 znamenal zvrat. Technici japonské automobilky v tichosti několik let pracovali a vyvíjeli nový v pořadí čtvrtý Legend, aby se právě v tomto roce mohl začít prodávat v rodném japonsku a za velkou louží pod značkou Acura. Až o další dva roky později se Legend dostal do Evropy.
Karoserie: na živo živější
Při prohlížení fotek působí Legend střídmě, málo atraktivně až nudně. Osobní setkání je mnohem lepší. Z určitých pohledů na mě karoserie působí velmi atraktivně a hlavně jako celek vyváženě a harmonicky. Zajisté by neuškodilo trochu více odvahy designerů, přesto musíme mít na paměti, že Legend je zaměřen na konzervativnější cílovou skupinou zákazníků. Přes svou velikost působí Legend nenuceně a celkem lehce. Kliky bočních dveří skrývají LED diody, které dokáží osvítit bok karoserie pro pohodlnější nastupování.
Interiér: bájný svět ožívá
Přesednutí z německých konkurenčních vozů do japonské limuzíny s háčkem ve znaku je zajímavý pocit. Rázem se ocitáte v jiném světě. Vě světě přítulném, vlídném a prosluněném. Může za to světlé čalounění, špičkové zpracování kvalitních materiálů a propracované ovládání. Zároveň ventilovaná a vyhřívaná kožená přední sedadla nabízejí dostatek prostoru a nastavení ideální polohy nebude činit snad nikomu problém. Mezi předními sedáky prochází mohutný středový tunel, který jen umocňuje velkorysou šíři kabiny. Na tunel plynule navozuje středový panel, kterému dominuje jedenácti-směrový kruhový ovladač. Ten sice vyniká přesností ovládání, ale jeho složitost podmenu nemusí vyhovovat každému. Nad kruhovým ovladačem naleznete tlačítka a další menší kruhový ovladač audiosoustavy na kterém oceňuji pogumování. Výše našly své místo ovladače klimatizace a ventilace nad kterými Honda umístila klasické obdélníkové průduchy ventilace. Nad středovým panelem uprostřed palubní desky nepřehlédnete hlavní displej sloužící navigaci, audiosoustavě a parkovací kameře. Bohužel za slunečného počasí je hůře čitelný. Další výtku zaslouží chybějící mapové podklady pro ČR.
Elektricky seřiditelný volant všemi směry padne skvěle do rukou a při nastupování se dokonce o několik centimetrů zasune, aby nepřekážel. Na samotném volantu naleznete spousty tlačítek na které si však během užívání vozu zvyknete a budete je intuitivně ovládat. Kaplička za volantem skrývá klasické kruhové ukazatele, které vynikají výbornou čitelností. Na zadních sedadlech se cestující budou cítit jako v bavlnce. Navíc je bude rozmazlovat audiosystém od firmy Bose, který pomocí deseti reproduktorů dopřává prvotřídní téměř koncertní zážitek.
(+) zvuk audiosoustavy
Motor: jediný agregát
Pod rozměrnou kapotou tepe vidlicový šestiválec produkující 295 koní při 6200 otáčkách. Maximální točivý moment dosahuje maxima 351 Nm při 5000 otáčkách. Tyto hodnoty dovolují 1920 kilogramů těžkému vozu udělit maximální rychlosti 250 km/h a dosáhnout stokilometrové rychlosti za 7.3 sekundy. Vysoko položené maximum výkonu a točivého momentu se u motorů s logem Hondy nezapře ani v tomto případě luxusní limuzíny. Agregát je nutné pro svižnou jízdu hodně vytáčet, čímž rapidně roste spotřeba a do interiéru proniká více hluku od motoru. Osobně tuto charakteristiku oceňuji, pro většinu potencionálních kupců by uvítala tah od nižších otáček.
Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 11.9 litru, které lze běžně dosáhnout. Vě městě si Legend říká o 17 litrů a mimo něj o příznivých 8,9 litrů paliva na každých sto kilometrů.
(+) nulové vibrace
(+) klidný chod
(+) mírně nachráplý zvukový projev šestiválce
(-) omezená nabídka motorů
(-) vyšší spotřeba
Jízdní vlastnosti: svalovec duchem sportovec
Usedám do téměř pětimetrové limuzíny, zavírám za sebou rozměrné dveře a rozhlížím se po interiéru. Po krátkém seznámení s ovládacími prvky elektricky seřizuji sedadlo a během chvíle dociluji správné pozice za volantem. Zapínám si bezpečnostní pás a startuji. Z pod kapoty se ozve tiché zaševelení, které se během chvilky vzdaluje. Řadím "D" a pomalu se rozjíždím. Rychlostní stupně řadí automatická převodovka při lehké noze hladce a nepozorovaně. Po pár kilometrech zkouším Legendu šlápnout na krk. Po sešlápnutí plynového pedálu k podlaze převodovka chvíli zaváhá. Netrvá to déle než vteřinu. Podřadí na dvojku, ručička otáčkoměru i rychloměru letí vzhůru a do kabiny začíná pronikat pořádná porcička jemně jadrného zvuku šestiválce, který mi vyvolává mrazení v zádech. Přeřazení na trojku se odehrává kolem stodvacítky a čtyřka přichází na řadu ve sto-osmdesáti. Legend nepatří mezi komfortní vozy. Spíše tvrději nastavený podvozek potěší sportovně zaměřené řidiče. Přesto posádce se přiměřeného komfortu dostane a nebude trpět ani při přejezdech nerovností, kterých je na našich silnicích požehnaně.
Podvozek Legendu si po pár kilometrech u mě zasloužil obdiv. Systém SH-AWD rozděluje podle potřeby přenos hnací síly mezi jednotlivá kola. Díky tomu si můžete s pětimetrovým kolosem dovolit doopravdy hodně. Zvolený oblouk opíše s přesností značkového kružítka. Vysoká provozní hmotnost se mávnutím kouzelného proutku vytratí a cestující nabudou dojmu, že jedou po kolejích. Neutrálního průjezdu skutečně ostrými zatáčkami docílíte přidáním plynu a tím docílíte famózní výjezdové rychlosti.
Spojení s automatickou pětirychlostní převodovkou má dlouhé odstupňování. Na jedničku není problém jet téměř sedmdesátkou a na dvojku stodvacet. Automat řadí až po dosažení pěti tisíc otáček a tak ostřejší jízda znamená neustálé vytáčení motoru, které k limuzíně příliš nehodí. Leda, že by jste stejně jako já brali Legenda za sportovní limuzínu. Přesto všechno je velkou škodou absence šestého rychlostního stupně. Brzdy sekundují výborně výkonu motoru a nelze k nim mít žádnou připomínku.
(+) aktivní tempomat
(+) bezpečnostní systémy /CMBS/
(+) brzdy
(+) řízení
(-) občas pomalejší a zmatené chování automatické převodovky
(-) absence 6. rychlostního stupně
(-) vyšší hmotnost
Závěr: legenda žije
Honda Legend je na českém trhu dostupná bez jediné tisícovky za jeden a půl milionu korun. Tato částka se může zdát vysoká do doby, než se Legendem projedete, nebo než porovnáte výbavu a technické vymoženosti s konkurencí. A to nemluvím o pohonu 4x4, který umí poslat až 100% výkonu na jediné kolo což zajisté velkou měrou přispívá k maximální možné bezpečnosti.