Fiat Tipo 1.0 FireFly – takhle outsider nevypadá

Fiat Tipo je na trhu už pěkných pár dekád. V roce 1989 dokonce získal ocenění evropské Auto roku. V posledních letech je ovšem mezi kompakty nižší střední třídy na chvostu. V žebříčku evropských nejoblíbenějších aut své kategorie mu patří spodní pozice daleko za Škodou Scala, Renaultem Megane nebo Hyundai i30. Má modernizovaný Fiat Tipo na to otočit hru ve svůj prospěch? Na to jsme se podívali v redakčním testu. Modernizovaný Fiat Tipo poznáte podle výrazně přepracované přídě – dostala agresivnější výraz a opravdu Fiatu sluší. Nejvýraznější je maska doplněná nápisem FIAT, který nahradil standardně používané logo. Palec nahoru dáváme za hezké full LED světlomety a grafiku zadních koncových světel.
A jak vypadá uvnitř? Levné tvrdé plasty prozrazují, že se tady šetřilo. V testovaném kousku jsme měli možnost vyzkoušet už sedmipalcovou obrazovkou infotainmentu, kterou v základu dostanete od druhého výbavového stupně City Life. Bohužel má mizerné rozlišení a většina konkurenčních aut v segmentu ho s přehledem strčí do kapsy. Podobně je na tom i parkovací kamera. Pokud máme něco vyzvednout, jsou to klasické ovladače klimatizace, které si Tipo nadále zachovává. Stejně tak chválíme pracoviště řidiče. Potěšilo nás pohodlné sedadlo s vynikajícím rozsahem nastavení a možností sedět hezky nízko. Silnou stránkou Tipa je prostor. Dospělý si pohodlně sedne i dozadu a zavazadelník patří k tomu nejlepšímu v rámci segmentu. Pojme 440 litrů a jako bonus nabízí pravidelné tvary. Pokud si připlatíte za rezervu, schováte ji komfortně pod podlahu. Dobrá práce!
V rámci modernizace Italové dramaticky proměnili i nabídku motorizací. Rozloučili se s atmosférou i dieselovým čtyřválcem. Z čeho tedy můžete vybírat? K mání je jediný benzínový litrový tříválec FireFly naladěný na 74 kW a dva diesely – konkrétně jde o 1.3 MultiJet (70 kW) a 1.6 MultiJet (96 kW). Testovaný turbodmychadlem přeplňovaný benzinový tříválec s přímým vstřikováním a 74 kW nahradil atmosférickou čtrnáctistovku (70 kW). Kromě vyššího výkonu nabízí i výrazně lepší točivý moment 190 N.m (předchozí verze byla laděná na pouhých 127 N.m). V nízkých otáčkách je hodně lenivý. V pásmu nad 1500 už získává na síle. Pořád tu ale mluvíme o autu určeném na pohodovou jízdu. Příjemným benefitem je kultivovaný chod motoru a dobré odhlučnění. Agregát se pojí výhradně s pětistupňovým manuálem. Absence dnes už standardní šestky znamená, že při jízdě v dálničních rychlostech motor točí rovných 3000 otáček. A ty už trochu uslyšíte. A jaký má Tipo apetit? Ve městě se umí pohybovat za šest litrů, na dálnici si ale vezme 7,5 litru na sto. Tipu nejvíc sedí naše české okresky. Spotřebuje na nich zhruba 5,5 litru na sto km a navíc je laděný přesně na tento druh cest. Dobře totiž filtruje nerovnosti a v nižších rychlostech nezaznamenáte ani výraznější náklony karoserie. Pokud jste pohodový nenáročný řidič, sžijete se i s lehkým řízením bez zpětné vazby.
A kolik za to všechno? Základní Tipo s manuální pětistupňovou převodovkou stojí lákavých 345.900 korun. V ceně je rádio s ovládáním na volantu, bluetooth handsfree, manuální klimatizace, zadní sedačky sklopné v poměru 60:40 nebo elektricky ovládaná vnější zpětná zrcátka. Testovaný kousek měl navíc sedmipalcovou obrazovkou infotainmentu, diodové denní světla, adaptivní tempomat, automatickou klimatizaci i asistenta pro sledování mrtvého úhlu. To vše s cenou pod hranicí 500 tisíc. Pro nenáročné řidiče, kteří si chtějí dopřát dostatek prostoru pěkný kufr určitě dobrý tip.
+ velkorysý prostor+ podařený design- mizerné rozlišení parkovací kamery a obrazovky infotainmentu- lacině vypadající interiér