zpět
7630

Dlouhodobý test: Peugeot 208 1.4 HDi

Do redakce se nám dostal na půlroční testování model Peugeot 208 1.4 HDi, který nemá zrovna moc najeto. Za toho půl roku mu chceme na tachometru pár tisíc kilometrů přidat a zjistit, jestli vše stále funguje tak, jak má.
16.03.2015, testy

hodnocení článku: 4.6 z 5 (92%)
hodnoceno: 5x
vaše hodnocení: -
+36

Tachometr ukazuje 17 500 km. Zdá se to být trochu podivné, že takhle mladé auto někdo prodával. Není bourané? Nemá nějaké mouchy? Na obě otázky musíme říct, že ne. Jde o vůz přímo od Peugeotu, který byl vedený patrně jako předváděcí vůz. To, že o něj bylo pečováno, je vidět na každém kroku. Nikde žádné kolize a jen na zadním nárazníku lehká odřenina. A technicky je na tom také dokonale. Takže se nemusíme bát, že by nás nechal na holičkách hned na prvních světlech. Pojďme se tedy nejdřív v tomto testu s autem seznámit. Následovat budou články srovnání s předchozí generací (Peugeot 207) a také vstupní test spotřeby.

Na první pohled je to Peugeot

I když francouzského výrobce nemůžeme srovnávat s unifikačními vozy koncernu VW, přece jen můžeme o jeho autech říct, že Peugeot poznáte vždy. Design je nezaměnitelný. Poslední dobou se změnila typická velká lví tlama vepředu na pěkně pochromovaný a více hranatý kousek. Světla mají čirou optiku a dostávají v mnoha podobách jakési výplotky, ve kterých se ukrývají diodová světla, nebo jsou tam prostě jen tak pro okrasu. Na zadních svítilnách je to poznat nejlépe a popravdě řečeno, podle našeho názoru je méně někdy více. Naštěstí čím větší auto, tím méně podobných úletů. To jsme se přesvědčili u modelu 508, který tady nedávno projel naším redakčním testem.

Testované auto vypadá velmi dynamicky. Karoserie je celá taková sportovně nakrčená. Má opravdu šmrnc a i když je proti předchozí 207 kratší, nevadí to. Auto se líbí, a to nejen ženám. Kola zaražená do krajů karoserie dávají autu sportovnější nádech a stačilo by pár malých úprav a klidně bychom tohle mohli vydávat za závodní speciál. Nevěříte? Tak si v konfigurátoru třeba k tomuhle autu dejte nějaká větší hliníková kola.

Usedám do motokáry

Po otevření dveří u řidiče a usednutí do sedadla následuje dlouhá řada úkonů, aby si každý pro sebe seřídil tu správnou pozici. Jde totiž o to, že Peugeot zase vymyslel novinku – udělal maličkatý volant, který posadil hodně dolů a nad něj dal teprve budíky. Připomíná to motokáru. Jenže to znamená, že volant velmi často překrývá právě informační displeje. Takže sedačka nakonec musí jít celkem vysoko a volant dost nízko. Když někdo stojí venku z boku, leckdy ani nevidí řidičovy ruce a volant, protože jsou prostě utopené za hranou bočního okna. Tahle pozice nemusí někomu vyhovovat, jiný si zvykne během pár sekund. Nám to trochu trvalo, ale nakonec jsme po mírných korekcích přece jen tu správnou polohu našli. I když budíky byly mírně zakryté, bylo to pro naše ruce a záda lepší.

Přední sedadla jsou celkem pohodlná. Vzadu už je to horší. Bohužel se tu člověk se 180 cm nesměstná s hlavou a na šířku je to také pěkná bída. Tři lidi vedle sebe si sem sice sednou, ale každý z nich bude na půlce zadku a zkřivený jak paragraf. Ve své třídě je Peugeot 208 bohužel v tomto srovnání na podprůměrných hodnotách.

Podívejme se ale na přístrojovku. Tady se usídlil ohromný displej, který nahrazuje celý infotaiment. Je v něm rádio, přehrávání z USB a AUX a palubní počítač. Kdo si zaplatí, dostane i navigaci. V našem případě tu ovšem není. Vše se ovládá dotykem, jednoduše a celkem spolehlivě. Odezva není nikterak promptní. Kdejaký mobil by za takové reakce byl bičován a házen do kanálu. Tady to tak nějak nevadí. Prostě si chvilku počkáte a ono to tam naskočí. Mezi tím holt řídíte.

Asi si říkáte, kde jsme zapomněli zmínit CD. Nezapomněli. To zapomněli u Peugeotu. CD je jen za příplatek. Takže pokud máte doma sbírku cédéček přímo do auta, musíte ji digitalizovat a nahrát na flashku.
Alespoň že klimatizaci nechali tak, jak byla, tedy pěkně s mechanickými čudlíky. Je to přece jen jednodušší otočit po paměti knoflíkem, když zrovna vykoukne slunce a začne na řidiče pražit.
Když už obcházíme auto, musíme se podívat ještě do kufru. Ten je celkem velký. Tady musíme pochválit autory vozu. Mezigeneračně se zvětšil a jeho využitelnost je opravdu velká. Tedy až na vysoký a zakulacený práh. Přes něj přehodit kufr nebo kočárek je solidní výkon.

Na první nakopnutí

Auto má pod kapotou turbodieselový čtyřválec o objemu 1,4 l. K němu pak je připojena pětistupňová manuální převodovka. Prostě dokonalé auto pro typického českého uživatele. Výkon 50 kW a točivý moment 160 Nm by měl na 1 146 kg těžké auto bohatě stačit. Tabulkové hodnoty spotřeby říkají, že spotřeba ve městě je 4,5 l, mimo město pak 3,5 litru. Jak to dopadlo na našem testovacím okruhu, to se dozvíte příště. Předem říkáme, že větší rozdíly jsme zaznamenali mimo město, protože… Počkat. Pěkně popořádku.

Startování agregátu je jednoduché. Otočit klíčkem, motor škytne a na první dobrou chytá. Je slyšet, že nemá žádné velké odpory, takže nemá problémy ani v zrovna příchozích velmi studených ránech. Námraza na předním okně tak neznamená unavené převalování válců.
Motor je dost slyšet. To ale nic neznamená. Je spousta vznětových motorů, které jsou před ohřátím slyšet dost. Jenže tenhle motor se ne a ne ohřát. Čekání na vlahý vzduch z výdechů klimatizace je nekonečně dlouhý. Nepamatujeme si žádný jiný agregát, kterému to tak dlouho trvá. Po čtyřech kilometrech konečně první vlažný vánek ovívá naše zmrzlé ruce na volantu a další kilometr čekáme na skutečně teplý vzduch.
Bohužel ani po téhle době, kdy už je i podle budíků jasné, že agregát je teplý, neutichá celkem výrazné chrchlání motoru. Je to překvapivé. Zrovna koncern PSA je známý tím, že jejich HDi jsou celkem tiché a komfortní.

Cesta z města

Auto jsme protáhli třeba na testovacím okruhu, kde měříme spotřebu v reálném provozu. Takže třetina město, třetina mimo město a třetina na dálnici. S autem jsme se skamarádili během několika kilometrů a poznali, co je zač. Ve městě se cítí nejjistější. Příjemně se s ním proplétá ulicemi i díky jeho velmi přímému řízení. Je to opravdu zážitek, když člověk řídí takovou motokáru a najednou si může dovolit proskotačit i menšími mezerami o dva pruhy dál. Pětikvalt tady bohatě stačí a i když má typickou peugeoťáckou slabinu – tedy neurčité dráhy řazení – zjišťujeme, že stupně jsou tu naskládány ideálně. Žádné prodlevy v rámci snižování emisí, žádné zkrácení pro zvýšení točivého momentu na kolech…

Vyjetí za město na úzké a klikaté ulice nám ukázalo několik slabin. Mysleli jsme, že stejně jako ve městě bude auto příjemně svižné. Jenže až tak nebylo. Především se snaží neustále hrabat do řízení elektronika (a to dost brzy), a navíc je tu podvozek, který najednou ukazuje nedostatky v dvojitých zatáčkách. První zatáčku naklopí skvěle. Ale zhoupnutí do druhé už provází nejistota. Stačí malá nerovnost a člověk má plné ruce práce. To ve městě vypadal vůz hbitěji. Navíc tu motor vykazuje hodnoty spotřeby celkem vysoké. Kdybychom jeli ustálenou rychlostí někde po kolínské, asi by spadla spotřeba příjemně nízko. Jenže ubrání plynu před zatáčkou a jeho sešlápnutí ve výjezdu najednou zvedá spotřebu téměř na úroveň jízdy ve městě. S očima na digitálním displeji dojíždíme okruh z kopce u Loděnice dolů a teprve tady se začne průměrná hodnota umoudřovat. Takhle silnou žravost při akceleraci na klikatých silnicích jsme nečekali. Ale o tom až v testu spotřeby.

Dálnice je pro motor překvapivě bez problémů. Dáváme 130 km/h a pátý stupeň a líbí se nám, že motor neřve. Jede lehce a v pohodě udržuje danou rychlost. Nezadýchává se ani do kopce. Přece jen to není žádný obézní kombík. Tohle je maličký hatchback, kterému to jde celkem k duhu.

Závěr začátku

Takže co říct závěrem a vlastně na začátek našeho testu? Už se na ten půlrok s autem těšíme. Peugeot se v posledních letech výrazně zlepšil a jeho auta můžeme označit bez uzardění za velmi dobrá. Malý hatchback 208 je navíc svižný kousek, který je ideální na takové to malé popojíždění do práce a z práce. Kdo bydlí v nějakém satelitu a každý den sedne ráno v garáži do auta a vyrazí do práce, pro něj je to ideální společník. Je to lehký svižný diesel, který příjemně jede.

Klady:
+ Velmi pěkný design
+ Přímé řízení
+ Dobře odstupňovaná převodovka

Zápory:
- Málo místa na zadních sedadlech
- Pro někoho nepraktická poloha za volantem
- Labilnost v překlápěných zatáčkách

Testovaný vůz byl zapůjčen z programu Peugeot Vyzkoušené Vozy

hodnocení
brzdy
3
design
5
dílenské zpracování
4
dynamika motoru
4
jízdní komfort
4
ovladatelnost
3
prostornost
3
pružnost motoru
3
řazení
3
řízení
5
sedadla
4
spotřeba
3
výhled z vozu
5
zavazadelník
4
celkové hodnocení - průměr:
3.79
* hodnocení dle bodů od 1 do 5, kde 1 je nejhorší výsledek a 5 je nejlepší výsledek
technický popis
karoserie
typ
hatchback
rozměry a hmotnosti
délka (mm)
3962
šířka (mm)
1739
výška (mm)
1471
rozvor (mm)
2538
provozní hmotnost (kg)
1205
maximální hmotnost (kg)
1580
počet míst (os.)
5
objem zavazadlového prostoru (l)
285/1152
motor
typ
vznětový
počet válců
4
zdvihový objem (ccm)
1398
max. výkon kW (k)/ot./min.
50(68)/4000
max. kroutící moment Nm/ot./min.
160/1750
spotřeba
město
4,5
mimo město
3,5
kombinovaná
3,8
palivová soustava
palivo
nafta
objem nádrže (l)
50
výkony
max. zrychlení (0-100km/h) s
13,5
max. rychlost (km/h)
163
převodovka
typ převodovky
manuální
počet rychlostních stupňů
5
přenos hnací síly
pohon
přední
řízení
zavěšení kol
brzdy
pneumatiky a ráfky
pneumatiky
185/65 R15
cena
příplatková výbava
další díly
autor:
u článku není zatím žádná diskuze

vložit příspěvek do této diskuze
vstoupit do diskuze
článek na zítřek

Co trápí ojetý Opel Ampera?





nejčtenější články

BMW M5 - jaké je jako ojetina?

S jakým dieselem koupit Mercedes W124?

Fiat Stilo - s jakým benzínem jej koupit?





Copyright © EBM system s.r.o., 2005 – 2018, všechna práva vyhrazena.