Opel Astra H 1.6 - zkušenost majitele po 20 tis. km

Na cestě je auto nevýrazné. Při dodržování rychlostních limitů se dá jezdit kolem 5,6 l na 100 km, ovšem nebaví vás to. Realita je 6,7-7,2 l na 100 km.

Značka:	Opel
Model:	Astra
Typ:	H
Karoserie:	kombi
Objem motoru:	1600
Palivo:	benzin
Rok výroby:
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	115000
Najeto km nyní:	139000
Koupen jako:	ojeté
Jak dlouho vůz využívám:	2
Průměrná spotřeba:	7
Poruchy:	Čidlo teploty motoru, převodovka, levný vrzající interiér
Předchozí vozidlo:	Honda CR-V

Podělím se s vámi o zkušenost s kombíkem zn. Opel Astra v benzínové jednašestce.

Auto jsem koupil jako druhé do rodiny k Hondě CR-V (2.2 nafta), jakožto popojížděcí vozidlo na menší vzdálenosti. Nečekal jsem zázrak, za 130 000 korun jsem dostal průměrně velký kombík zastaralého vzezření, poněvadž ten samý design Opel produkoval na naše silnice spoustu let. V ceně byla benzínová jednotka o 85 kW, klimatizace, plechová kola, rádio, tónovaná zadní skla, tažné zařízení, tempomat, mlhovky, střešní nosiče, poměrně malá porce kilometrů a měsíc stará STK.
Podtrženo sečteno, čistý, i když nelogicky uspořádaný interiér. Třeba držák na pití uprostřed mezi sedačkami je tak moc vzadu, že tvrdím, že slouží spíše pro cestující vzadu. Dále nulový odkládací prostor mimo přihrádky ve dveřích a palubní desky před koleny spolujezdce. Pouze jedna minipřihrádka pod výdechy topení, asi tak na žvýkačky nebo tři desetikoruny.
Auto má celkem solidní reprodukci zvuku, ovšem vlastní obsah lze přehrávat připojením kabelu s 3,5mm jackem, který má konektor za ruční brzdou, kousek před držákem na pití! To znamená, že kabel od zařízení (#01mobil, málokdo mp3) visí od držáku na čelním skle v prověsu a přebytek je smotaný tak nějak kolem zdířky.
Malý a ošklivý displej, utopený v palubní desce plní nad očekávání dobrou funkci z hlediska obsahu a dostupnosti informací, škoda, že to neumí prodat. Rozlišení zoufale malé, barva podsvícení odporně oranžová a korunu tomu nasazuje utopení do hloubi vozu. Jinak je vlastně interiér velmi lineární a přehledný.

Vozíme malé dítě, uchycení na isofix je nejprve porod. Dlouhá a nepříjemná, místy bolestivá procedura. Což ale záleží i na typu sedačky. Ta naše má širokou základnu umístění vnitřní "packy", to znamená nechat tam nehty a klouby kvůli dvěma na sebe namáčklým uchycením pásů.
Střešní nosiče jsou fajn, ovšem inženýr, který vymyslel střešní ližiny pravděpodobně jezdí s konkurencí a chtěl se Opelu pomstít. Totiž na výběr jsou tři předvrtané dvojice děr, vpředu, uprostřed a na konci ližin. Přední nastavíte jednou a je to. Pak vezete třeba dveře, takže nastavíte rozteč na zadní pozici, dotáhnete imbusem zaklapnete, zajistíte a můžete vyrazit. Za půl roku potřebujete kousek převézt žebřík, špinavý...a krátký. Takže přední nosič zůstává vpředu a zadní jde logicky doprostřed.
Což neplatí na Astře. Pokud u sebe zrovna nemáte imbus, nenastavíte jinak velkou rozteč na střední pozici. Což je opravdu k nasrání, když přijedete na místo s nosiči v kufru, chcete pomoci kamarádovi odvézt cokoliv, co je kratší než dlouhá rozteč a zjistíte, že můžete jet domů.
Sedačky hodnotím jako pohodlné. Samozřejmě na cesty do dvou hodin, raději méně. I po přesednutí z kožených vyhřívaných křesel v Hondě jsem se cítil pohodlně.

Na cestě je auto nevýrazné. Při dodržování rychlostních limitů se dá jezdit kolem 5,6 l na 100 km, ovšem nebaví vás to. Realita je 6,7-7,2 l na 100 km.
Pokud nevjedete na dálnici, tam se z auta stává nenasytný žrout a při 130 km/h (GPS, ne tachometr) si řekne o 9 -10 litrů. Pětirychlostní manuální převodovka stačí na dojezd do 20-30 km po okreskách kolem krajských měst. Na dálnici je vyloženě nevhodná. Odhlučnění kabiny je poměrně dobré tak do 3000 rpm, snesitelné do 3400-3500 rpm, vše nad touto hranicí dělá z vozidla letadlo. Jakoby mávnutím hůlky se lehce nad 3500 rpm do kabiny začne přenášet nelineárně narůstající hladina hluku a vibrací.
Okresky kolem 80-100 km/h při zařazeném pátém rychlostním stupni, zaplém tempomatu, jsou přesně tím, pro co bylo toto auto postaveno.
Na dálnici prostě nepatří. Absolvoval jsem to třikrát do Prahy a zpět a musím říci, že více komfortu a méně hluku (i nižší spotřebu) jsem zažil s 1.2 htp Fabií.
Podvozek hodnotím kladně, protože s tímto vozem se snad ani nejde dostat do vámi zaviněných krizových situací. Akcelerace velmi pozvolná, brzdění nadmíru dostačující. Obvyklé nerovnosti na vozovce je vozidlo schopno ustát se ctí. Dále se k motorovému projevu auta vyjadřovat nebudu, mně chyběla "šestka", výkon, hluk i spotřeba by pak byly adekvátnější.
Po dvou měsících od zakoupení odešlo teplotní čidlo, takže po zaparkování a otočení klíčem, vypnutí motoru následovalo dalších 10-15 minut točení ventilátorů na plný výkon, což vedlo k vybití baterie. Diagnostika a výměna stála necelé 2000 korun. Na půl roku byl klid.
Praskla mi žárovka, vybral jsem si tedy patřičný typ a objednal efektivnější h7 z Osramu za cca 350 korun, které slibovaly při stejném příkonu vyšší výkon.

Instalace svíček u Opelu Astra r. v. 2011 je skutečně zážitek, protože k lampě se dá dostat pouze přes podběh kola, které musíte opačně vytočit. V podběhu je otvor s krytkou, která visí na kousku plastu, takže po celou dobu vás obšťastňuje svou přítomností. Otvor je velmi, velmi malý, dovnitř lampy není vidět, ideálně je zapotřebí si přisvítit a pak trefit žárovku do výřezu v bajonetu. Jste-li drobná Japonka a máte tři ruce, zabere to na obou kolech do deseti minut a ušpiníte se. Pokud jste normálně urostlý chlap a máte jen dvě ruce, čeká vás peklo, všechny okolo soubor hlasitých nadávek a pak i špinavé ruce a tak nějak všechno, protože nejlepší je si k tomu lehnout, nemáte-li rampu.
Za tři čtvrtě roku odchází převodovka. Originál servis provádí celou výměnu za 28 tisíc. Seženete mechanika, který vymění jen potřebné díly, seřídí řazení a vezme si 7 tisíc korun.
Tyto závady po roce používání, tedy asi při 124 t.km zcela převálcuje nekončící rezonování plastů zrovna v tom optimálním rozmezí otáček, kde vám spotřeba vozu nechce vysát z peněženky poslední haléř.
Podtrženo sečteno, auto je neskutečně odfláknuté z hlediska uživatelského komfortu, desítky drobných detailů vás pomalu otočí proti tomuhle vozu a trvá to do chvíle, než si uvědomíte, že ten kus plechu nasnášíte a z dřívější klidné jízdy nedaleko za rodiči nebo na nákup se staly galeje, které samozřejmě nepotřebujete zažívat, a tak raději nakopnete naftovou turbínu na 20 km tam a zpět.

Klady	Zápory
Cena	Nelogicky uspořádaný interiér a ovládání vozu
Velký kufr	Abnormálně chybí 6.rychlostní stupeň
Levné náhradní díly	Naprosto stupidní systém střešních nosičů
Levný běžný servis	Rezonující interiér
	Hlučnost

Spolehlivost	4
Provozní náklady	2
Cena náhradních dílů	2
Dostupnost náhradních dílů	1

Koupili byste si automobil od stejné značky znovu? - ne