BMW 323i

Rád bych se v následujících řádcích pokusil objektivně vyjádřit svůj názor na velmi oblíbený vůz BMW řady 3. Vzhledem k přečteným názorů a zkušenostem čtenářů, stejně tak jako reakcím na ně, bych se rád pokusil o maximálně objektivní názor a vyhnul se situaci, kdy článek vyzní, že vůz, o kterém píši,je tím nejlepším bez jediné vady na kráse.

Jedná se o modelovou řadu e46, sedan, model 323i, tedy řadový šestiválec o výkonu 170 koní. Vůz byl zakoupen jako nový v roce 2000, jednalo se o předváděcí vůz vyrobený koncem roku 1999. Není to ale případ vozu, který sloužil při předváděcích jízdách, ale o vůz, který své křivky vystavoval asi dva měsíce ve výloze autosalonu, najeto měl asi 5 km. Osobně si myslím, že kupovat předváděcí vůz stylu jako je BMW není úplně dobrý nápad, neboť snahou prodejce je prodat vůz, předvést jeho kvality, snahou kupujícího je tyto kvality odhalit a k vozu se nechovat úplně lidsky. Proto si myslím, že při ceně vozu se vyplatí si připlatit za vůz zcela nový nebo pouze vystavovaný, jako tomu bylo v našem případě. Sleva ve výší několika desítek tisíc, která je vám nabízena za předváděcí vůz s třeba 10-20 tis najetými kilometry,se mi jeví jako směšná. Ale jak říkám, každého věc.

K vozu. Jak jsem psal výše, jedná se o model 323i, vůz vybaven M-paketem, tedy pro neznalé sníženým podvozkem asi o 2cm, sportovními tlumiči a pružinami, sportovními prahy a modifikovanými nárazníky, jinými mlhovými světlomety, sportovními sedadly. Osobně z pohledu vzhledu mohu M-paket jen doporučit, co se podvozku týká, lze o jeho výhodách polemizovat a spíše pochybovat.

První seznámení s vozem bylo nezvyklé, chtělo to změnit celkový řidičský postoj k vozu. Do té doby jsem měl možnost v praxi poznat asi čtyři desítky vozidel, se kterými jsem najel spoustu kilometrů, ale žádný z nich nevyžadoval takový přístup, jako BMW. BMW potřebuje tvrdou ruku a soustředění, nebo abych negeneralizoval, bavím se pouze o trojce s M-paketem.

Prví věci, které mě na voze zarazily, nebyl jsem na ně zvyklý, byla ztuha jsoucí spojka, pedál plynu, který zdaleka nebyl tak citlivý, jako u japonských vozů, řízení, které kladlo nezvyklý odpor, řízení, které zatáčelo samo pokaždé, když se objevila sebemenší nerovnost na silnici. Časem si člověk ale zvykl a začal jim přicházet na chuť.

Nyní s odstupem času a po cca 90 tisících najetých kilometrech zhodnotím zkušenosti s vozem. Design vozu nechám bez větších poznámek, je to věcí vkusu, osobně si myslím, že je vcelku povedený, chybí ale agresivnější příď. Interiér vozu hodnotím jako jeden z nejpovedenějších, jaké jsem kdy viděl, a to jak z pohlednu designu, tak z pohledu použitých materiálů a zpracování. Co se týká ergonometrie, nemám s vozem nejmenší problém, pozici za volantem lze najít velmi snadno, seřiditelná sedadla umožňují nízký posaz téměř na podlaze vozu, pedály jsou hodně před tělem, volant je seřiditelný ve dvou osách s velkým rozpětím. Výtku mám pouze k tenkému věnci volantu. Slabší stránkou vozu je prosto na zadních sedadlech, místa pro nárty je málo, jinak vcelku to jde. Kufr vozu je co objemnosti slušný, ale je hůře přístupný a skladný.

Pryč od rozměrů vozu, hurá k motoru. Vždy se říká, že BMW bez šestiválce není tím správným BMW. Musím říci, že to platí. Není dokonalejšího pocitu, když vytáčíte motor nad 4 tisíce otáček, zátah v tomto pásmu je neuvěřitelný, motor plynule táhne, až neuvěřitelně snadno se vytáčí, okolo pěti tisíc vám doslova naskakuje husí kůže na rukou. Zvuk motoru je krásný. Základem je ale držet motor v otáčkách. Naopak v nízkém spektru otáček není motor nepružný, ale je cítit hmotnost motoru a pružnost není nijak oslnivá. Opět připomínám, že se bavím o dvaapůllitru. Devizou motorů BMW je jejich spotřeba, při běžném stylu lze mimo prahu jezdit do 7 litrů, při ostrém tempu kolem 10 litrů, ve městě je to ale horší, při hustém provozu kolem 12-13 litrů. Ale ve městě se s vozem vlastně nikdy nejezdilo, pouze výjimečně, vůz je používán jako víkendové vozidlo a jezdí pouze mimo město.

Co se jízdních vlastností týká, jsou moje pocity rozporuplné. Podvozek je dokonale přesný, na kvalitních silnicích úžasně přesný, vůz se minimálně naklání, zvládá dokonale ostré zatáčky stejně jako táhlé ve vysokých rychlostech. Je čitelný a snadno korigovatelný. Problém ale nastane na horších silnicích, kterých u nás přibývá. Vůz je pak neklidný, v rychlých zatáčkách na nerovnostech odskakuje, je nepohodlný, vše se přenáší na posádku. Cesta po dlažbě tahá za srdce, pokud s vozem cítíte. Otec má také trojku se standardním podvozkem a musím říci, že na každodenní ježdění je lepší a při sportovní jízdě se rozdíly dostaví až při hodně ostrém tempu, mnozí ani slabiny neodhalí. Řízení je tradičně precizní, vůz poslouchá na sebemenší pohyb volantem, nevýhodu je, že vyjeté koleje a nerovnosti strhávají řízení.

Trochu zklamáním jsou pro mne brzdy, u popisovaného vozu mi přijdou méně účinné, jejich nástup by mohl být rychlejší. U modelového roku 2000 došlo k zvětšení kotoučů a účinnost se podstatně zvýšila, v našem případě bych brzdy hodnotil jako průměrné. Stejně jako brzdy tak i řazení by zasloužilo více pozornosti, je sice přesné a jemné, ale dráhy jsou na můj vkus trochu dlouhé, což se k vozu, který si hraje n sportovní, příliš nehodí.

Jak jsem psal, vůz má nyní najeto kolem 90 tis km a bohužel do servisu nejezdil pouze na pravidelné kontroly. Stav tachometru ukazoval 10 tis km, když se rozbil termostat, závada běžná, ale u takto starého vozu přeci jenom divná. Následovala výměna odporu v klimatizaci, opět několik tisíc a spousta času. Když měl vůz najeto 50 tis, měnilo se rameno předního kola. V 70 tisících se měnily všechny tlumiče, jejich cena 40 tisíc mi přišla poněkud vysoká. Opět, u vozu, který nejezdil ve městě, je to smutné. V 80 tis se měnilo rameno druhé, současně o výměnu si zažádal brzdič předního kola. Také podivné. Popsal jsem pouze výměny a závady, které považuji za nestandardní s ohledem na stáří vozu a způsob jeho užití a péči, která byla vozu věnována.

Ač o kvalitě některých součástek vozu bych polemizoval, jsem přesvědčen, že je jen velmi málo civilních vozů, které Vám zprostředkují tolik potěšení za volantem, jako je BMW. Osobně sdílím názor, že to není vůz na každodenní ježdění, vyžaduje příliš soustředění na to, aby si v něm člověk odpočinul, ale pokud má člověk náladu a chce se pořádně svézt, umí ho trojka vtáhnout do děje a prožijete s ní neuvěřitelné okamžiky. Prosím, majitelé BMW neberte mi za slovo, věřím, že řada 5 a 7 je jiná, víc komfortní a pohodlná, popisuji svoje zkušenosti s trojkou se sportovním podvozkem.

RECENZE OJETIN: BMW 3 (E46) - Cesta k dieselu