Švejkova noční můra aneb Hledání dobrého jídla na D3 se změnilo v detektivku

Naše gastrotoulky po českých dálnicích za dobrým jídlem nás tentokrát přivedly na úsek dálnice D3 z Prahy přes Tábor po České Budějovice. Abychom předešli případnému zklamání (které se nakonec stejně dostavilo) využili jsme nejen stránky projektu udalnice.cz, který dle svých slov o českých autostrádách „přináší důležité a praktické informace o službách, které jsou velmi snadno dostupné“, ale také populárního chatbota ChatGPT.

A zatímco při zadání požadavku na restauraci na spojce do Českých Budějovic nám internetový portál udalnice nabídl jen informaci, že si zde případní provozovatelé mohou zdarma dát svoji nabídku, tak ChatGPT byl z dotazu na dobré jídlo na této trase docela zmatený.

Jako první nabídl motoresty Melikana a Naháč. Třetí nabídkou pak byl Country Saloon Clondike v Kaplicích. Problém však je, že oba nabídnuté motoresty se nachází na dálnici D1 (a asi umělá inteligence věděla, proč nás z D3 na jídlo posílá někam úplně jinam).

Jen Clondike měl od zadané trasy něco málo společného. Sice se nenachází přímo na dálnici D3, ale jen kousek za Českými Budějovicemi směrem k česko-rakouské hranici Dolní Dvořiště na silnici E55 v Kaplicích.

Cíl byl tedy jasný. I webové stránky podniku se tvářily, že v době naší návštěvy si z nabídky kovbojských jídel vybereme. Lákavá byla myšlenka na jelení řízek s hranolkami za 225 korun. Po zdlouhavé cestě od Tábora za České Budějovice, kde jsme narazili jen na dvě benzinové stanice (u té u Mitrovic se pro strávníky chystá otevření Bageterie Boulevard) nás však čekalo nemilé překvapení.

Sice na poutači k restauraci byl nápis OTEVŘENO, ale u vstupu do salonu nás přivítala cedule: „Z provozních důvodů zavřeno.“ Kdy se však otevře, nebylo nikde k nalezení. Poslední aktivita podniku na sociální síti facebook totiž byla z roku 2022.

S žaludkem, který se už hlasitě hlásil o slovo, jsme tak vyrazili na zpáteční cestu s myšlenkou, že se nakonec budeme muset odbýt nějakým tím hotdogem či bagetou z nabídek dvou benzinek na zpáteční cestě.

To naštěstí nakonec nebylo zapotřebí a přeci jsme jen v záplavě gastronomické šedi nalezli i na D3 malý ostrůvek poctivé kuchyně. To když se před námi takřka na konci D3 u Tábora jako fata morgána zjevily střechy hotelu a restaurace Elzet. Problém však bylo se k vytoužené stravě dostat. I navigace měla problém nás přes část rozkopaného přivaděče k restauraci dostat.

Nakonec jsme však zaparkovali a vydali se na obchůzku. Po průchodu dvoranou nás přivítala docela prostorná restaurace. Ta však zela prázdnotou. „Vaříme, ale teď je právě problém s tím, se k nám dostat. Ale v sezoně to už snad bude lepší a bez dopravního omezení. To vaříme kolem 150 obědů. A jelikož jsme na celé D3 sami, tak sem míří i autobusy s turisty, kteří jedou buď do Prahy, nebo právě do jižních Čech,“ podala, spolu s jídelním lístkem, informace usměvavá obsluha.

Jídelní lístek poskytoval českou klasiku. Od hovězího vývaru s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi za 64 a jihočeské kulajdy za 69 korun, až po vepřové pečené koleno za 439 korun. Šli jsme zlatou střední cestou a během pár minut nám na stole přistála vepřová sekaná se sýrem, bramborem a kyselou okurkou za 179 korun. Co se týče chuti, dá se jen vytknout, že brambory byly málo slané (ale slánka byla na stole). Jinak na sekané bylo vidět, že je domácí výroby.

Jedinou výtkou, kterou možná (ne)ocení řidiči kamionů, pro které je u podniku i parkoviště, je fakt absence sprchy. Respektive osprchovat se můžou, ale docela si připlatí. „Toalety máme zdarma, ale pokud by se chtěl někdo vysprchovat, musel by si zaplatit pokoj. Samostatné sprchy, například právě pro řidiče kamionů, nemáme,“ uvedla obsluha.

Po odjezdu z Elzetu a zpětném podívání do zrcátka na D3 tak vyvstala otázka, co by si zde nyní při své anabázi (a pokud by napoprvé cestu trefil) počal Švejk. Kromě Elzetu by asi musel na autostrádě spoléhat na to, že zde také potká babičku, která mu v hrnci obaleném polštářem přinese bramboračku a do kapsy mu dá kus špeku a chleba.