TEST: Suzuki Vitara už není teréňák. Jako módnímu crossoveru jí to ale sluší

Více než pětadvacet let bylo jméno Vitara spojeno s houževnatými auty s robustní technikou, která se nebála umazat v těžkém terénu. Nejmladší z rodu se však vydal jinou cestu - aktuální Suzuki Vitara má mnohem blíž k módním crossoverům. Už tedy není autem pro nadšence do jízdy v terénu, v nejnovějším provedení by měla oslovit mnohem širší spektrum zákazníků.

Ale udělejme si v tom pořádek. Přes stejné jméno vlastně tato novinka nástupcem předchozí Vitary (prodávané jako Grand Vitara) ani není, je spíš následovníkem modelu SX4. A to žádný off-road nebyl.

Nová Vitara se v nabídce Suzuki zařadila pod model S-Cross. Obě auta si přitom jsou velice blízká rozměry, nabídkou vnitřního prostoru i charakterem. Japonská automobilka tak, což je trochu zvláštní, v současnosti nabízí dva velice podobné modely.

Vitara na délku měří 4175 milimetrů, široká je 1775 a vysoká 1610 mm. Mezi nápravami pak naměříme přesně dva a půl metru. V Maďarsku vyráběné japonské SUV je ve všech směrech menší než kupříkladu Škoda Yeti, takže opravdu nejde o bůhvíjak velké auto.



Na pohled však vypadá docela statně a mohutně. Může za to nejen hranatý tvar karoserie, ale také řada zajímavých detailů. Auto totiž převzalo několik designových prvků připomínajících už vzpomínanou "drsnou" Grand Vitaru (která byla o dost větší) - samozřejmě s patřičnou modernizací. Výsledek mi trochu připomíná zmenšený Range Rover.

V Suzuki moc dobře vědí, že vzhled u podobných crossoverů prodává, proto si dali záležet, aby zákazníkům mohli nabídnout i různé designové parádičky. Vitara například může mít dvoubarevný lak nebo vzhled obohacený jedním ze dvou stylových paketů. Urban (za 15 848 korun) nabízí rámeček mlhovek, ozdobnou lištu dveří a střešní spoiler. Za dalších 2867 korun lze přikoupit mřížku chladiče a boční mřížky blatníku v bílé nebo černé barvě.



Paket Outdoor (17 813 korun) přináší odlišný rámeček mlhovek, dále překrytí předního a zadního nárazníku, ozdobnou lištu dveří a kryt nakládací hrany. Tento balíček měl i testovaný vůz.

Barevný může být i interiér, lze jej oživit dekory v barvě karoserie.

Jinak ale kabina vyvolává trochu rozporuplné pocity. Díky vysoké pozici za volantem a štědrému prosklení je z vnitřku příjemný výhled, hranatá karoserie zase usnadňuje orientaci třeba při parkování.



Interiér je dostatečně prostorný, byť na zadních sedadlech najdou kvůli omezené šířce i tvaru lavice pohodlí maximálně dva dospělí cestující.

Vitara také může být výborně vybavena: v nejvyšší linii Premium nabízí například například parkovací senzory vpředu a vzadu, bezklíčové startování tlačítkem, adaptivní tempomat, parkovací kameru, vyhřívaná sedadla v kombinaci kůže a semiš, automatickou klimatizaci či dešťový a světelný senzor.

Jenže i v plně vybaveném autě interiér působí trochu lacině. Obecně nemám nic proti tvrdým plastům, zvlášť když jsou odolné proti poškození, ale ve Vitaře jich je až moc. Především výplně dveří by zasloužily více čalounění.

Ani zpracování mě neuchvátilo. V testovaném voze občas něco zaskřípalo, panel s ovládáním handsfree u volantu se zase při dotyku hýbal a displej multimediálního systému při silnějším stisku provrzával.



Multimediální systém je přitom docela fajn, má hezké a příjemné prostředí a pracuje svižně. Bohužel se občas úplně zaseknul, několikrát také vůbec nenaběhla navigace. Tyto problémy ale jistě spraví nějaká aktualizace.

Infotainment spoléhá (kromě tlačítek na volantu) na dotykové ovládání, což také není vždy dobře. Především na ovládání hlasitosti pomocí dotykové plošky vedle obrazovky jsem si musel zvykat. Stejně jako na ovládání palubního počítače klasickými tyčinkami v přístrojovém štítu. Je to zvláštní, ale Suzuki ani v nové Vitaře nenabízí pro palubní počítač tlačítka na volantu či třeba na páčkách pro směrovky nebo stěrače.

Až na tyto výtky, nebo lépe řečeno specifika vozu, je ale logika ovládání v pořádků.



Uspokojivě vypadá zavazadelník: v základním uspořádání má 375 litrů, po sklopení opěradel zadních sedadel (vznikne téměř rovina) pak vznikne prostor o objemu 710 litrů.

Líbila se mi dvojitá podlaha (k dispozici od druhé výbavy Premium), to je opravdu praktická věc. A mimochodem, do Vitary nikdy nedostanete rezervu. Suzuki vám vždycky dá jen sadu na lepení.

Zatímco z výběru správné barevné kombinace karoserie může mít kupec těžkou hlavu, volba motoru je snadná. Záleží, jaké upřednostňujete palivo. Na výběr je totiž jen jeden diesel a jeden benzin.

Obě jednotky přitom mají čtyři válce, objem 1,6 litru a výkon 120 koní (88 kW). Turbodmychadlo využívá jen nafťák, benzinový motor, který poháněl testované auto, je atmosférický plněný.



To samozřejmě určuje jeho projev. V nízkých otáčkách vám bude připadat líný, v těch vyšších – zhruba od čtyř tisíc – však příjemně ožije. Takže abyste mohli jet trochu rychleji, musíte ho točit.

A ještě jedna věc pomůže: přepněte si jízdní režim z letargického módu Auto na Sport. Pak čtyřválec trochu ožije a především se zlepší jeho reakce na příkazy pravé nohy. Po nastartování jsem "sportovní" režim zapínal už automaticky.

Ne že by se Vitara najednou proměnila v dravce, ale rozdíl je opravdu znatelný. Navíc se mi nezdálo, že by se živelnější chování motoru nějak výrazně podepsalo na spotřebě. Ta se při normálním používání stále pohybovala mezi šesti a sedmi litry na sto kilometrů, na dálnici se auto pohybuje za 7,5 až 8 litrů.



Kromě samotné šestnáctistovky přijatelné spotřebě pomáhá také pětistupňová převodovka s poměrně dlouhým zpřevodováním. A také nízká hmotnost vozu, která se i u nejvybavenější verze se zážehovým čtyřválcem vejde pod 1300 kilogramů.

Dlouhé převody přitom motoru výrazně neškodí, agregát je totiž pružný a "pobere" i nízké otáčky, aniž by se dusil. Ve městě tak můžete jezdit i na pětku. Vitara pak sice nezrychluje zrovna nadšeně, ale rychlost v pohodě udrží.

Dlouhé převody tak vlastně jen zdůrazňují potřebu podřazovat a motor točit, pokud od něj chcete výkon.

Nízká hmotnost se zase podepisuje na překvapivě výborných jízdních vlastnostech. S Vitarou se totiž jezdí jako s normálním hatchbackem – jen o trochu vyšším.



Karoserie se tedy víc naklání, ale jinak Suzuki působí hbitě, do zatáček se pouští s nadšením a v obloucích je dlouho neutrální. Pomáhá i pohon všech kol, tedy lépe řečeno zapojení zadních kol při dravém průjezdu zatáčkou a výjezdu z ní. Povedené je také řízení.

Ani v oblasti komfortu na tom není Vitara špatně. I když má vzadu "jen" vlečená ramena s torzní příčkou, nabízí slušné pohodlí. Rozhodit se nechá jen občas na opravdu výrazné nerovnosti.

Jestli mi během jízdy něco vadilo, tak snad jen hluk ve vysokých rychlostech. Způsobuje ho obtékání vzduchu, slyšet je odvalování kol a také motor. Například na dálnici benzinová šestnáctistovka točí asi 3500 otáček, což je právě hranice, kdy už začíná být do té doby tichý čtyřválec trochu hlučný.



Protože Suzuki dalo novince svým způsobem zavazující jméno Vitara, sluší se pár postřehů k terénním schopnostem. I když nová Vitara "vyměkla", ve spojení s pohonem všech kol mimo zpevněné povrchy stále leccos zvládne.

Základem je už několikrát zmíněná nízká hmotnost, dále světlá výška 185 milimetrů i slušné nájezdové úhly (18,2° vpředu a 28,2° vzadu). Pohon všech kol (Suzuki prodává i verze s pohonem přední nápravy) využívá mezinápravovou spojku, která umožňuje pevné rozdělení točivého momentu mezi nápravy v poměru 50:50. A to až do rychlosti 60 km/h.

V terénu se tedy neztratí, jen je třeba počítat s tím, že postrádá robustnost a bytelnost svých předchůdců. Prostě už není takový dříč.



To ale budoucím majitelům jistě nebude vadit. Zvlášť když si do salonu šli pro fešácký "městský" crossover, nikoli pro teréňák. S Vitarou by v takovém případě měli být spokojeni.

Ani cena není špatná. Nejlevněji nové Suzuki pořídíte za 386 700 korun, za něž dostanete auto s benzinovou šestnáctistovkou a pohonem předních kol. Čtyřkolka startuje na 440 450 Kč, turbodiesel vyjde nejméně na 531 450 korun.

Kompletní ceník najdete zde.

Suzuki Vitara 1.6 VVT 4x4: Hodnocení a technické údaje
+	skvělé jízdní vlastnosti
+	široké možnosti individualizace
+	úsporný motor
-	laciné detaily v interiéru
-	hluk ve vyšších rychlostech
-	rezerva není k dispozici ani za příplatek
motor	zážehový čtyřválec
objem	1586 ccm
max. výkon	88 kW (120 k) při 6000 ot/min
max. točivý moment	156 Nm při 4400 ot/min
převodovka	manuální, pětistupňová
max. rychlost	180 km/h
zrychlení 0-100 km/h	12 s
kombinovaná spotřeba	5,6 l/100 km
cena testovaného vozu	544 930 Kč