TEST: Ojeté Subaru Legacy je zajímavé rodinné kombi. Diesel je ale sporná volba

Subaru je zvláštní automobilka. Spoustu věcí si dělá po svém a jen málokdy uhne k jednoduchému kompromisu. Právě tento přístup je hlavním důvodem, proč má japonský výrobce jedny z nejvěrnějších fanoušků. Někdy až fanatická věrnost se přitom neprojevuje jen při nákupu nový aut, ale také při výběru ojetiny. Majitelé vozů Subaru prostě tvoří poměrně specifickou fanouškovskou komunitu. "Mnoho ojetin se prodává v rámci jejich internetových klubů a podobně," potvrzuje Jindřich Topol, regionální manažer výkupu největšího tuzemského autobazaru AAA Auto. Jinými slovy, "subaristi" si často vozy prodávají mezi sebou.

V nabídce českých bazarů tak zpravidla velký výběr nenajdete. Navíc Subaru obecně na našem trhu není příliš rozšířená značka.

A v čem konkrétně spočívají zvláštnosti aut od japonského koncernu Fuji Heavy Industries? Začněme přednostmi. "Výhodou Subaru jsou vynikající jízdní vlastnosti díky níže položenému těžišti a z toho plynoucí ovladatelnosti a trakci, dále propracovaný pohon všech kol, motory pak mají v dnešní době atypickou koncepci s protilehlými písty, takzvaný boxer, a je zkrátka radost je řídit," říká Topol.



Zápory souvisejí především s unikátní technikou a také skutečností, že se vozy vyrábějí v Japonsku. To samozřejmě zvyšuje cenu dílů a servisní náklady. "Věrnost majitelů Subaru ke svým autům se projevuje také ve vyšším průměrném nájezdu u většiny ojetin. Zkrátka majitel své Subaru neprodá, dokud mu dobře slouží anebo dokud pro něj nenajde adekvátního nástupce," upozorňuje na další úskalí Jindřich Topol.

Zajímavou volbou v nabídce ojetých Subaru může být model Legacy na sklonku životnosti čtvrté generace (2003 až 2009) - tedy z let 2008 a 2009. Prodával se jako sedan i kombík. A také jako "zvednuté" kombi Outback.

Jde o poměrně netradiční alternativu například ke Škodě Octavia - zvlášť pokud hledáte vůz s pohonem všech kol. Kombík Legacy má poměrně prostorný interiér a velký kufr s prakticky pravidelným tvarem. 

Základní objem činí 459 litrů a po sklopení zadních sedadel se lze dostat až na 1640 litrů. Ložná plocha je navíc zcela rovná.



"Osobně si ale myslím, že oba vozy, tedy Legacy a Octavia, reprezentují úplně jiný přístup a jsou určeny pro odlišné skupiny zákazníků. Subaru má proti škodovce přece jen stále menší interiér i kufr, není tak prakticky zaměřené, například v něm není mnoho odkládacích prostor. Také servisní náklady ve srovnání s Octavií vyšší, stejně jako spotřeba. Je to ale o prioritách, i Legacy samozřejmě dobře poslouží jako rodinné auto. Objektivně významnou výhodou může být také prakticky nulový zájem zlodějů," srovnává Jindřich Topol z AAA Auto.

"Je to zkrátka volba srdce, nikoli rozumu," dodává.

Pravda je, že Legacy musíte dát šanci. Musíte se svézt a přijít mu na chuť. Určitě vás neohromí strohý a na pohled starším dojmem působící interiér (což vzhledem k výrobě v posledních měsících života čtvrté generace nepřekvapí), ale logika ovládání je na slušné úrovni, stejně jako zpracování.




Tady má přednost funkčnost před nějakými "kudrlinkami".

Líbit se vám ale bude jízda. Dokonce i s turbodieselem.

Subaru se poměrně dlouho použití naftových motorů bránilo, ale kvůli evropským zákazníkům nakonec podlehlo. Starý kontinent si totiž turbodiesely výrazně oblíbil.

Japonská automobilka na poptávku zareagovala tradičně po svém. Rozhodla se vyvinout plochý naftový agregát, prý první na světě. Není to úplně pravda, pokusy se vznětovým boxerem konala například už Tatra u modelu T600 Tatraplan krátce po druhé světové válce. Subaru je však rozhodně první, kdo dostal naftový motor s protilehlými písty do sériové výroby.



Právě Legacy (a sourozenec Outback) získalo v roce 2008 nový boxer diesel (objem 2 litry a výkon 110 kW/150 koní) jako první Subaru.

Je to trochu rozporuplný motor. A nejen proto, že podle pravověrných subaristů do Subaru "dehet" nepatří, ale také svým projevem i některými vrtochy.

Ve své době byl japonský plochý nafťák vychvalován pro svůj poměrně kultivovaný chod. Ve srovnání se současnými turbodiesely je však jeho chování přece jen trochu hrubší a hlučnější. Především za studena do kabiny také pronikají zřetelné vibrace. Není to ale nic vyloženě obtěžujícího, jiné diesely z té doby na tom budou ještě mnohem hůř.

Příjemný je plynulý nárůst točivého momentu. Motor se probouzí nad hranicí 1800 otáček (pod 1600 ot/min je však prakticky nepoužitelný, takže je nutné podřadit) a na rozdíl od mnoha přeplňovaných vznětových jednotek vám "nedaruje" typický "turbokopanec", ale nabízí spíš lineární projev. Dokonce je ochotný fungovat i za 4000 ot/min. Díky tomu je jízda hezky plynulá.

Sympaticky vypadá i spotřeba: dlouhodobě není problém držet ji pod šesti litry.

Ke skromnému apetitu pomáhá efektivní odstupňování pětistupňové převodovky s dlouhou pětkou. Šestka v tomhle autě fakt nechybí.

Škoda jen, že manuál není z nejpřesnějších, řazení vyžaduje víc síly a vadit může také drobné zadrhávání v kulise.



"S benzínovými motory je Legacy mimořádně spolehlivým autem, které však v zájmu dlouhé životnosti vyžaduje péči specializovaného servisu. Narozdíl od Octavie si s ním kdejaký vesnický automechanik neporadí. U dieselové verze je situace komplikovanější, riziko investic je zde vyšší. Motor sice bývá z uživatelského pohledu hodnocen jako velmi povedený, je však potřeba tankovat výhradně kvalitní naftu, jinak hrozí drahá výměna vstřikovačů, které jsou zde na jakost paliva velmi citlivé. To ale není specifikem Subaru, stejné je to u mnoha ostatních moderních dieselů," upozorňuje Jindřich Topol.

Osobně by proto upřednostnil spíše benzinové motorizace. "Za ideál považují verze 2.0R a 2.5i. I když spotřeba se u nich pod 10 litrů dostane jen málokdy, nižší spotřeba dieselu je vyvážena - dokonce spíš převážena - mnohem vyšším rizikem nutných servisních investic," říká.

Pokud se i přesto rozhodnete pro naftové Legacy, můžete si být kromě nízké spotřeby jisti skvělými jízdními vlastnostmi. Podvozek nabízí parádní kompromis mezi pohodlím a sportovností, suverenitě pomáhá také permanentní pohon všech kol a i když řízení už používá elektrický posilovač, je přesné i citlivé a dokonce poskytuje jistou zpětnou vazbu.



Když bylo Legacy nové, stálo s naftovým motorem 800 tisíc korun. Dnes seženete hezké a zachovalé kousky čtvrté generace v pohodě do 200 tisíc. Vyšší nájezd přitom nemusí být problém, Subaru platí za robustní auta, která by měla hodně vydržet.

Testovaný vůz měl za sebou 96 tisíc kilometrů a i když v interiéru se dalo najít několik šrámů, po mechanické stránce kombík působil, že se vyloženě těší na další ujeté statisíce. "Pro ojetá Subaru - a obecně všechny čtyřkolky - je typické zejména opotřebení spojky. Její životnost bývá okolo 100 tisíc kilometrů, i když výjimky se jistě najdou. Při vysokém nájezdu, tedy přes 200 000 kilometrů se hrozbou stává automatická převodovka," radí na závěr Jindřich Topol z AAA Auto.

Subaru Legacy 2.0D (2009): Technické údaje
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1998 ccm
max. výkon	110 kW (150 k) při 3600 ot/min
max. točivý moment	350 Nm při 1800 ot/min
převodovka	manuální, pětistupňová
max. rychlost	200 km/h
zrychlení 0-100 km/h	9,2 s
kombinovaná spotřeba	5,8 l/100 km
cena nového vozu	803 800 Kč
cena testovaného vozu	155 000 Kč