Byl to největší náklaďák světa. Berliet T100 má pohnutý osud, zůstal jediný kus

Edvard D. Beneš - 21. 01. 2025
Obří nákladní automobil Berliet T100 číslo 2.
Obří nákladní automobil Berliet T100 číslo 2.
Obří náklaďák Berliet T100 v muzeu Berliet Foundation v Lyonu.
+ 4
Čelní pohled na obří nákladní automobil Berliet T100.
Obří náklaďák Berliet T100 číslo 2 zezadu.
Maska obřího náklaďáku Berliet T100 č. 2.
Obří Berliet T100 číslo 2 při jednom z nočních transportů na automobilový festival.
Obří fracouzský náklaďák Berliet T100 číslo 2, který sloužil v Alžírsku.
Obří náklaďák Berliet T100 číslo 2 při pohledu zprava.
Berliet T100, známý jako „Obr pouště“, byl ve své době největším nákladním vozem na světě. Tento francouzský kolos z 50. let minulého století byl navržen pro těžké terénní práce v ropném a těžebním průmyslu. Dnes je jediný dochovaný exemplář tohoto auta vystaven v muzeu v Lyonu, kde připomíná éru průmyslových gigantů. Podívejte v tomto článku do útrob i na příběh jednoho z největších náklaďáku.                
Obr pouště. Takovouto přezdívku měl speciální náklaďák Berliet T100 vyráběný francouzskou automobilkou v 50. letech minulého století. V té době to byl největší nákladní automobil na světě. Do dnešních dní se zachoval jediný exemplář v muzeu v Lyonu.

Celkem byly vyrobeny čtyři monster trucky. Tři s normálním ovládáním, tedy s kabinou za přední nápravou, čtvrtý, který dostal přídomek Tulsa, byl s předním řízením a s kabinou nad motorem, kde byl i prostor pro spaní.

Všechny čtyři obří náklaďáky poháněly 29,6litrové motory Cummins V12. Určeny byly pro použití v terénu, v ropném a těžebním průmyslu, zejména při průzkumu ropy na Sahaře. Píše o tom v knize Berliet T100 les geants du desert – Berlite T100 obři pouště autor Gilbert Lecat (Etai, 2010). Řízení těchto kolosů bylo poháněno samostatným malým motorem Panhard.

Tři valníky a jedna sklápěčka
První dva vozy byly valníky s celkovou hmotností až 103 tun. Třetí byl postaven jako sklápěčka pro uranový důl v Bessines-sur-Gartempe a čtvrtý byl další valník s celkovou hmotností až 102 tun. Mohl být použit také jako tahač.

Předpokládalo se, že utáhne náklad o hmotnosti až 190 tun. V roce 1962 byl experimentálně vybaven plynovou turbínou Turbomeca, ale spotřeba paliva tak obrovská, že do něj byl znovu namontován konvenční dieselový motor.

Historie obřího nákladního vozu Berliet T100:
Nákladní vozy byly navrženy a vyrobeny podle portálu wikipedia v tajnosti v krátkém termínu. První exemplář byl dokončen za devět měsíců v továrně v Courbevoie. Jeho výroba začala v lednu 1957. A zrodil se obr s výškou 4,43 metru a délkou 13,3 metru. Podle portálu Stavební technika ještě impozantněji působila jeho šířka 4,96 metru, což znamenalo, že se vůz nevešel do žádného jízdního pruhu na silnici.

„I samotné pneumatiky měly úctyhodné rozměry. V průměru 2,2 metru a šířku téměř jeden metr. Jejich použití ale bylo opodstatněné, celý stotunový kolos s nimi působil na půdu tlakem menším než 1 kg na centimetr čtvereční, což je pro jízdu na pouštním písku nezbytné,“ píše se na webu Stavební technika.

Překvapivě pak byl představen na autosalonu v Paříži v roce 1957. Ale protože to byl náklaďák obřích rozměrů a neprojel by vjezdem do hlavní výstavní haly, musel jeho výrobce pro svůj produkt postavit speciální externí pavilon.

Poté byl tento vůz ještě vystaven na dalších různých autosalonech. Například v Lyonu, Avignonu, finských Helsinkách, africké Casablance, německém Frankfurtu nad Mohanem nebo švýcarské Ženevě.

Cesta domů nebyla jednoduchá
Druhý T100 byl postaven v roce 1958 a další dva pak v roce 1959. Berlite T100 s označením číslo 2, který pracoval v Alžírsku, byl později vrácen do Francie, do muzea Berliet Fondation v Lyonu v roce 1981.

O jeho cestě „domů“, která nebyla zrovna jednoduchá, se lze dočíst na portálu Union Industrielle et Maritime. Problémy nastaly při nakládání obřího kolosu na loď. „Měl jej naložit pontonový jeřáb, ale byly obavy, že by jej neunesl, takže muselo být odmontováno náhradní kolo, které vážilo ohromných 1 400 kilo, a operace s naložením se naplánována na sobotu ráno v devět hodin,“ píše se na Union Industrielle et Maritime. Jenže…

Druhý den se zase došlo k tomu, že ani demontáž rezervy nemusí stačit a sundavaly se další komponenty. Následně se pontonový jeřáb pokusil obří vůz zvednout, jenže nebyl to náklaďák, kdo se zvedl, ale jeřáb, který mířil pod hladinu. Tak bylo nakládání zastaveno a operace odložena na pondělí, kdy se vše podařilo a kolos už mohl navečer putovat lodní cestou do své domoviny.



Důvodem návratu tohoto jedinečného nákladního automobilu byla skutečnost, že v roce 1980 byla vytvořena nadace Mariuse Berlieta, kterou podporovala společnost Renault a Paul Berliet, syn zakladatele firmy, při této příležitosti požádal Alžírsko o darování vozu T100 číslo 2, aby mohl být umístěn do budoucího muzea.

V lednu 1981 začala obnova vozidla před jeho návratem do Francie. Do Lyonu dorazil v březnu 1981 a od té doby zaujal čestné místo v muzeu Berliet Fondation.

Kvůli slavnosti byl nakrátko nabarven na červeno
Připomeňme jen, že vůz, který se vrátil z Afriky do Francie, měl karoserii v pískově béžovém odstínu a netěšil se takové mediální slávě jeho předchůdce, protože byl okamžitě z výroby odeslán do již zmiňovaného Alžírska do Hassi-Messaoud.

Zde byl používán k přepravě těžkých nákladů ropného zařízení, jeřábů, navijáků a dalších materiálů v regionu Grand Erg Oriental a Occidental. V roce 1960 byl v Touggourtu nakrátko přestříkán červenou barvou kvůli inauguraci základny v Ouargla, aby zanedlouho znovu dostal kabát z pískového odstínu.

Nákladní vozy T100 byly stájovými kolegy vozů Berliet GBO15, 60tunových náklaďáků 6x6, kterých vývoj byl zahájen v roce 1956, pod vedením André Billieze, vedoucího oddělení speciálních studií a testovacích služeb. Bylo jich, jak uvádí Fondation de l´automobile Marius Berliet, v letech 1958 – 1960 vyrobeno 45 kusů, z nichž většina byla exportována do Alžírska. Modely GBO-15 P poháněly šestiválcové motory Berliet s objemem 14 780 kubických centimetrů.

Z historie automobilky Berliet...
Berliet byla francouzská automobilka vyrábějící osobní, nákladní a užitkové automobily. Firmu jako malou dílnu založil v roce 1899 Marius Berliet v Brotteaux poblíž Lyonu, ačkoliv první pokusy se stavbou automobilu Berliet prováděl už v roce 1894. Původně Berliet stavěl automobily s jednoválcovými motory a později s dvouválcovými.

Společnost později začala vyrábět vozy s ocelovým rámem namísto v té době běžného dřevěného, voštinovým chladičem a čtyřválcovým motorem. Od roku 1917 firma stavěla nákladní automobily pro francouzskou armádu.

Po válce a bankrotu v roce 1921 následovalo podle wikipedie znovuobnovení výroby. V roce 1939 firma ukončila výrobu osobních aut a věnovala se už jen nákladním automobilům. V roce 1956 založila podnik v Alžíru, o dva roky později v Maroku.

V roce 1965 uzavřela společnost licenční smlouvu na výrobu těžkých nákladních vozů s Čínou a o čtyři roky později vznikla na Kubě továrna vyrábějící autobusy. V roce 1967 koupil společnost Berliet podnik Citroën, v té době vlastněný firmou Michelin. Berliet převzal od Citroënu jeho výrobu nákladních vozů.

Po ropné krizi v roce 1973 se Michelin rozhodl obě firmy prodat a soustředit se jen na výrobu pneumatik. Tak byla v roce 1974 společnost Berliet prodána firmě Renault. V roce 1975 zaměstnávala firma Berliet téměř 24 000 lidí. Renault v tomto roce na základě dohody s francouzskou vládou sloučil Berliet se svou továrnou Saviem a vzniklo tak konsorcium RVI.

Berliet jako samostatná značka postupně upadala a k roku 1980 definitivně zanikla.

Zajímavosti kolem značky Berliet
  • Vozy Berliet slavily úspěchy také v motoristickém sportu, když v roce 1908 dojel Jean Porporato v závodě Targa Florio čtvrtý a v roce 1912 dokonce Jules Beutler zvítězil při Rallye Monte Carlo.
  • Společnost Berliet se během I. světové války podílela na výrobě tanku Renault FT-17.
  • V 70. letech navrhla a vyráběla kolový obrněný transportér VXB-170 pro francouzské četnictvo a jednotky dalších států.
Berliet T100 č. 2
  • Nákladní vůz v provedení 6x6.
  • Délka 15,3 metru, šířka 4,98 metru, výška 4,43 metru.
  • Hmotnost prázdného vozidla (včetně vybavení) 50 tun, celková hmotnost naloženého vozidla s nákladem až 103 tun.
  • Poloměr otáčení 14 metrů, maximální stoupavost je 25 procent.
  • Při doporučené pracovní rychlosti do 45 kilometrů v hodině byla spotřeba 90 litrů na 100 kilometrů po silnici a 240 litrů na 100 kilometrů v písku.
  • Zásoba paliva - 2 nádrže, každá o objemu 950 litrů.
Tagy