zpět
917

Velcí šílení Američané – Hot Rod a zlatý věk

Čím více karburátorů, tím lépe, na ně ještě posadit kompresor, nejlépe, když kouká z kapoty, narovnat výfuk a uříznout z něj tlumiče a místo zadních kol dát pořádné špalky.
05.08.2005, aktuality

hodnocení článku: - z 5 (-%)
hodnoceno: 0x
vaše hodnocení: -

Čím více karburátorů, tím lépe, na ně ještě posadit kompresor, nejlépe, když kouká z kapoty nebo když kapota úplně chybí, narovnat výfuk a uříznout z něj tlumiče a místo zadních kol dát pořádné špalky, které dodají autu nahrbený tvar šelmy připravené ke skoku.

Uši rve řev motorů, do nozder se dere štiplavý zápach oleje, benzinu a spálené gumy. Davy šílí, škvařené pneumatiky kvílí a vzduch plní oblaka dýmu. To jsou nezbytné propriety motoristického sportu, bez nichž by byl každý automobilový závod poloviční. To ale není vše. Stačí se podívat za oceán, abychom zjistili, kam až se dá v automobilových závodech zajít.

Zatímco Japonci se zbláznili do miniaturních elektronických hračiček, Američané zbožňují mašinky úplně jiného kalibru. Čtyřkolé bestie se stádem mustangů pod kapotou a hladovým vírem v nádrži. Auto je téměř národním symbolem, vlastní vozy řídí šestnáctiletí puberťáci a autem se jezdí do supermarketu přes ulici. Není divu, že značná část Američanů holduje automobilovým, nebo říkejme raději motoristickým závodům (některé stroje se již totiž sotva dají auty nazvat).

TIP: DOPLNĚNO: Radimův týdeník amerického řidiče

Hot Rod a jeho historie v USA

Poválečná Amerika. Benzin byl za babku, Spojené státy nakopnuté válečným vývojem obnovovaly vozový park, a tak byly za babku i starší modely z dvacátých a třicátých let. To byla doba, která zaznamenala rozmach fenoménu "hot rod", jenž dal vzniknout dalším evolučním stupňům, na jejichž základech dnes stojí tuningová kultura, dragstery či závody stock cars čili NASCAR a tolik dalších polooficiálních odvětví, až z toho jde hlava kolem. První hot rody vznikaly ale už před druhou světovou válkou. Závodily především na západním pobřeží USA ve vyschlých solných jezerech. Větší rozmach a přesun do ulic patřil ale až do poválečného období, kdy se hot rody rozšířily i na východě. Jejich tvůrci očesávali karoserie, aby auta byla co nejlehčí a nejaerodynamičtější. Základem byly nejčastěji Ford Model A, Model T, slavný Ford coupe z roku 1932, a později i další fordy, chevrolety nebo packardy.

Čím více karburátorů, tím lépe, na ně ještě posadit kompresor, nejlépe, když kouká z kapoty nebo když kapota úplně chybí, narovnat výfuk a uříznout z něj tlumiče a místo zadních kol dát pořádné špalky, které dodají autu nahrbený tvar šelmy připravené ke skoku. Do toho napomádovat vlasy, pustit si rock-a-billy nebo rock'n'roll a mohli jste dobývat Ameriku přelomu 40. a 50. let minulého století. A nejlepší na tom bylo, že k pořízení takovéhle bestie, která uměla i přes 300 km/h, stačilo mít šikovné ruce a prolézt pár vrakovišť.

Koncem čtyřicátých let se začaly konat první srazy hot rodderů a tou dobou také vznikl dodnes vycházející časopis Hot Rod.

V roce 1951 ze snahy dát nově vzniklému odvětví hlavu a patu a divokému pouličnímu závodění pravidla vznikla asociace NHRA (National Hot Rod Association) a počátkem padesátých let se také vyčlenili specialisté na sprinty -dragsteři a následně i část komunity, které již nešlo o výkon, ale o parádu.

Až do šedesátých let trvalo výrobcům, než zareagovali na společenské trendy a začali vyrábět hot rody sériově. Říkalo se jim muscle cars a prvním z nich byl Pontiac Tempest GTO s 6,4litrovým osmiválcem o výkonu 350 koní (260 kW), za jehož uvedením stojí John DeLorean.

DeLorean DMS-12
Jestli vám to jméno někde v hlavě skotačí a nemůže najít tu správnou paměťovou stopu, tak vězte, že právě futuristicky hranatý DeLorean DMS-12 je čtyřkolým hrdinou filmů trilogie Návrat do budoucnosti. Bohužel jeho autor letos v březnu zemřel. K Pontiaku GTO brzy přibyly i další vozy jako Buick GS nebo Chevrolet Chevelle. Koncem šedesátých let zaútočil Chrysler, který začal do ještě menších aut cpát ještě objemnější bigblocky s obsahem přes sedm litrů, a tyto tzv. ponny cars tak získaly navrch nejen díky surovému objemu motoru, ale také menší hmotnosti. Bestiálnímu výkonu těchto aut další slavná jména od GM a Fordu zpočátku jen sekundovala. Do Chevroletu Camaro a Fordu Mustang se totiž zpočátku montovaly nejvýše pětilitrové motory a až novější verze mustangů a Pontiaku Firebird byly obdařeny sedmilitry. Jenže to už se psal rok 1971 a byl čas udělat muscle cars pá pá.

Důvodem bylo především ropné embargo, které v roce 1973 zarazilo poslední hřebíček do rakve tomuto skomírajícímu odvětví.

Zdroj: V. Růžička

autor:
u článku není zatím žádná diskuze

vložit příspěvek do této diskuze
vstoupit do diskuze




Copyright © EBM system s.r.o., 2005 – 2018, všechna práva vyhrazena.