Test opěrek hlavy - Volvo a SAAB chrání nejlépe

Odstrašující obrázky z testů, kdy se při simulovaném nárazu do kufru auta figurína na sedadle řidiče prudce zaklání a "láme si vaz" už patří minulosti. Přestaly se objevovat poté, co výrobci začali povinně montovat do svých aut opěrky hlav. Jak ale ukázal společný test německého autoklubu ADAC, švédské Správy silničního provozu, pojišťovny Folksam a britského výzkumného institutu Thatcham, ne každá opěrka je stejně bezpečná. U řady modelů cestujícím stále hrozí takzvaný Whiplash Syndrom, neboli syndrom švihnutí bičem. Ten je důsledkem rozdílných rychlostí pohybu hlavy a trupu - nejčastěji je jím zasažena krční páteř.
Název syndromu přesně vystihuje pohyb těla po zadním nárazu. To nejprve udělá prudký pohyb směrem vzad a následně vyrazí směrem kupředu. Postižení si pak často stěžují na bolesti hlavy nebo zad, mohou ale trpět i dalšími problémy - od závratí až po nesnesitelný pískot v uších.
Poranění hrozí zvláště tehdy, pokud jsou hlava a trup příliš vzdáleny od opěradla. Platí přitom přímá úměra - čím delší dráhu urazí tělo při pohybu směrem vzad, o to intenzivněji je pak vrženo kupředu. Ideálu se tedy přibližují sedadla, která svou konstrukcí pohyb vzad omezují, případně jej navíc změkčují. Někdy k úspěšnému potlačení problému stačí jen jejich vhodné tvarování, řada automobilek však používá různé speciální konstrukce vycházející z vlastních výzkumů.

Na ceně nezáleží
Ne každá značka přikládá problému stejnou důležitost. Kupodivu přitom nezáleží na ceně samotného vozu. Čelní místa tabulky sice obsadily relativně drahé modely Volvo a Saab, na jejím konci jsou však auta zcela rozdílných kategorií - levný Volkswagen Fox i luxusní BMW řady 5.
Jasným vítězem testu se staly oba zkoušené modely Volvo V50 a S80. Vyhrály díky speciální konstrukci sedadel, kterou automobilka nazývá WHIPS (Whiplash Protection System). Sedadlo s opěrkou hlavy tvoří u volva jeden celek, jenž se během nehody mírně posune vzad a tím částečně absorbuje nárazovou energii. Integrované opěrky, které se u volva přizpůsobí různě vysokým postavám, navíc snižují riziko špatného nastavení.
S hodnocením "velmi dobrý" odchází z testu i automobil další švédské značky, Saab 9-3. Jeho sedadla spadají do takzvané reaktivní kategorie, kdy páka zabudovaná v opěradle po nárazu předsune opěrku vstříc zátylku.
Že i zcela obyčejné opěradlo takzvané pasivní konstrukce může poskytnout hlavě a páteři náležitou ochranu, dokládá Mazda 5. Získala hodnocení "dobrý", které kromě ní obdrželo už jen šest dalších aut.

Auto z Kolína jen "dostatečně"
V testu se neobjevila žádná škodovka, zato však nechyběl jeden z trojice kolínských modelů - Citroen C1. S nepříliš přesvědčivým výsledkem "dostatečný" se zařadil do vůbec nejpočetnější skupiny, kde se nakonec ocitlo devět aut. Přitom se zdaleka nejednalo jen o modely s běžnými opěrkami. Shodný výsledek dosáhl Mercedes třídy C se svým "proaktivním" systémem, kdy se po nárazu opěrka přiblíží k hlavě. Stejně však dopadl i patent toyoty WIL (Whiplash Injury Lesening), který skončil "uspokojivě" (hybridní model Prius) a "dostatečně" (Yaris a Lexus IS).
Obě auta, která z testu odešla se známkou "neuspokojivě", však jezdí s takzvanými pasivními opěrkami. U Volkswagenu Fox na tom nelze nic změnit, BMW alespoň nabízí alternativu v podobě reaktivního systému. Ten je však pouze ve výbavě takzvaných komfortních sedadel, která jsou za příplatek.
S konstrukcí sedadel auta jeho majitel nic neudělá, cestující však přesto mohou následky whiplash syndromu zmírnit. Dobrou prevenci představuje strmé nastavení opěradla, kdy se jej trup dotýká větší částí. Nezbytné je také upravit opěrku podle výšky postavy. Opěrka je správně nastavená tehdy, jestliže se její horní část kryje s temenem hlavy.