Soudobý Fiat 600 navazuje svým jménem na slavný model z padesátých a šedesátých let. Dnes je to ale městské SUV, které se mimo jiné nabízí také jako čistý elektromobil. Nyní přinášíme recenzi základní varianty s benzinovým motorem a manuálem.
reklama
reklama
Tradiční automobilky se v posledních letech čím dál častěji navracejí k označování svých modelů tradičními názvy. Možná je to i jakési poukazování na historii, která nově přicházejícím Číňanům chybí.
A tak se v autosalonech nedávno objevily například Renaulty 4 a 5, Volkswagen přestal označovat své elektromobily čísly, ale přiřadil k nim označení jako Polo či Tiguan, Citroën bude mít opět 2CV alias kachnu, a tak bych mohl pokračovat.
Fiat nezůstává v tomto trendu stranou. A tak před dvěma roky začal opět nabízet typ 600, který navazuje na odkaz předchůdce z padesátých a šedesátých let.
Na vzhled současné šestistovky a detaily se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.
Nyní se nová verze řadí do kategorie městských SUV, které obvykle nedisponují pohonem všech kol, ale mají dostatečný prostor pro všednodenní potřeby alespoň čtyř osob a jejich zavazadla.
Na délku takový automobil obvykle měří cca 410-425 centimetrů. Fiat 600 se svojí velikostí řadí doprostřed tohoto rozmezí.
Zdroj: Deník/Radek Pecák
Zajímavostí nepochybně je, že před dvěma lety se tento vůz začal nabízet ve verzích buď hybrid nebo jako čistý elektromobil. Jenže, doba ukázala, že ne všichni touží po elektromobilu a dokonce ani všichni nepotřebují složité benzinovo-elektrické pohonné ústrojí v kombinaci s manuální převodovkou.
A tak trošku překvapivě letos Italové uvedli do prodeje variantu, která má sice pod kapotou zážehovou tříválcovou dvanáctistovku, ale již bez elekrifikace a navíc s manuální převodovkou.
A jak jsem zjistil během týdenního soužití, může to být dobrá volba. Pokud jste ještě nezapomněli řadit a nevadí vám o malinko horší akcelerace a spotřeba.
Zkoušený exemplář byl jedním z dvoutisícové speciální edice Street. V jejím rámci má bíle lakované auto černá kola, černé kliky, černou střechu a v interiéru třeba také černý strop. Taková kombinace barev sluší v podstatě každému autu a zde tomu samozřejmě není jinak.
Od Fiatu nikdo nečeká žádné designové nebo funkční výstřelky. Je to zkrátka auto postavené tak, aby dobře sloužilo. Proto je volant v zásadě kulatý (jen dole zploštělý), přístrojový štít je ukryt v klasické kapličce, klimatizace se nastavuje klapkami na palubní desce a vstup do jednotlivých menu na nepříliš velkém centrálním displeji lze urychlit stiskem fyzického tlačítka rovněž na palubní desce.
Sedačky mají docela solidní boční vedení a jejich potahový materiál je zdoben docela jednoduše - opakujícími se nápisy Fiat.
Vzadu není sice místa na rozdávání, ale i průměrně velcí dospělci se sem můžou posadit. Objem kufru je také na úrovni vozů této třídy.
Líbilo se mi hladké a plynulé řazení, včetně přísně kulaté hlavice řadicí páky.
Zdroj: Deník/Radek Pecák
Plusy:
+ Dobrý poměr cena/výbava
+ Vnější i vnitřní design
+ Solidní prostornost
Mínusy:
- Vyšší spotřeba
- horší odhlučnění
XXXXXXXXXXXXXX
Podvozek vozu je dobře připraven na nástrahy ulic měst s kostkami, tramvajovými kolejemi a kanálovými vpusťmi. Prostě je přejede s krátkým zhoupnutím, které vůz nikterak nevychýlí ze zvoleného směru.
Trošku zklamáním může být pro svižněji jezdící řidiče spotřeba. Ve městě může vyšplhat nebezpečně blízko k osmilitrové hranici, na dálnici budete jezdit cca za 7,5 litru (při využívání maximálního tuzemského limitu) a jen na okreskách si motor vystačí s necelými sedmi litry benzinu.
