Válečný guláš i Dámy s čajem. Polní kuchyně se měnily od vozíků po moderní stroj

Pod pojmem vojenská polní kuchyně si lze představit poměrně širokou škálu různých zařízení. Od malých kamínek používaných v blízkém zázemí frontové linie, přes dvoukolové či čtyřkolové a tím pádem mobilní sestavy, až k dnešním moderním proviantním technologiím.

Jedno je ale jisté, vojenské polní kuchyně, známé také jako bitevní kuchyně, expediční kuchyně, létající kuchyně nebo guláš kanóne, jsou kuchyně používané především armádou k zásobování vojáků teplým jídlem v terénu.

Vojenská polní kuchyně PK 26:

Bývají, jak uvádí portál wikipedia, navrženy tak, aby se daly snadno a rychle přemisťovat. Obvykle se jedná o mobilní kuchyně nebo mobilní jídelny, i když existují a jsou široce používány i statické a stanové polní kuchyně.

Zařízení prvních polní kuchyní bylo přepravováno na čtyřkolových povozech vojenskými jednotkami na taženích v průběhu historie. Po vynálezu parní lokomotivy pak často jako součást větších vagónových vlaků. Ve 20. století se běžné staly vybavením polní kuchyně menší dvoukolové, někdy i čtyřkolové přívěsy.

I když jsou známy vojenské polní kuchyně už z dob napoleonských válek, (jedna z nich, která se stala kořistí u Waterloo, je vystavena v muzeu), byl její vynález připsán Karlu Rudolfu Fisslerovi z Idar-Obersteinu, který ji sestrojil v roce 1892, jako mobilní vojenský prostředek.



A nebylo divu, protože společnost Fissler se zabývala výrobou kuchyňských potřeb a nádobí. Firma se stala mezinárodně známou díky výrobě vůbec prvního tlakového hrnce s patentovaným vícestupňovým varným ventilem v roce 1953. Společnost byla v roce 1956 také prvním německým výrobcem, který začal vyrábět pánve s PTFE povlakem, hovorově nazývané teflonové pánve.

Fissler svůj vynález pojmenoval Feldkochherd neboli Feldkuche a podle portálu Carriage Association of America Fissler polní kuchyň dále vyvíjel, takže už za tři roky, tedy v roce 1895 umožňovala vařit kompletní jídelníčky díky svému unikátnímu systému kotlů.

Němci pro ni vymysleli název Gulaschkanone - gulášový kanón, protože komín kamen při rozebrání a následném tažení připomínal hlaveň děla. Podle článku na portálu Nahe Zeitung vzniklo hlavně v průběhu I. světové války množství různých plagiátů Fisslerových kuchyní, takže se jeho projekt nedočkal výrazného komerčního úspěchu.



Prvním státem, který do armády zavedl polní kuchyni a s úspěchem ji použil, bylo Rusko. V rusko-japonské válce z let 1904–1905 se prokázala její užitečnost, což urychlilo její zavedení i do armád většiny států světa ještě před 1. světovou válkou.

V Rakousko-uherské armádě se převozná polní kuchyně poprvé zkoušela, jak již bylo zmíněno v roce 1892. Zkoušky však byly předčasně ukončeny pro nedostatek financí a nechuť rozšiřovat trény.

Další úspěšné zkoušky proběhly až při vojenských cvičeních v letech 1906 až 1909. Do armády pak byla zavedena převozní polní kuchyně vzor 09 (Armeefahrküche M. 09) a otočná kuchyně (Drehküche).

S rozvojem technologií se postupně vyvíjely větší přívěsy polních kuchyní, protože koně v armádě postupně nahrazovala motorová vozidla, která byla schopnější utáhnout těžší náklady.

Během II. světové války se mobilní kantýny používaly hlavně ve Spojeném království jako prostředek ke zvýšení morálky, což zapadalo do kultury přestávek na čaj a zejména v důsledku úspěšného válečného experimentu nazvaného „Dámy s čajem“ s produktivitou a morálkou.



Větší mobilní kuchyně, běžně nazývané „létající kuchyně“, kvůli větší rychlosti, s jakou je lze nasadit, mohou obsloužit celé prapory vojáků.

Mezi první polní kuchyně používané naší armádou po vzniku samostatného Československa, byl výrobky pražské firmy Breitenfeld-Daněk, polní kuchyně vzor 09, převzaté z výstrojního materiálu bývalého vojska Rakouska-Uherska. Dá se říct, že tento typ našel své využití po několik dalších desetiletí.

Používala se i při SNP v roce 1944
Vojenský historický ústav na svém webu před sedmi lety představil polní kuchyň, která byla používána během Slovenského národního povstání v roce 1944.

Obdobná situace nastala také po skončení II. světové války, kdy na našem území zůstalo množství techniky po německé armádě, včetně polních kuchyní.



Následně v tehdejší Československé lidové armádě mezi používané typy polních kuchyní patřily modulace PK vzor 26. Polní kuchyně tohoto typu patřily do soupravy, kterou tvořilo tažné vozidlo v podobě náklaďáku Praga V3S a samotná polní kuchyň PK 26 v podobě přívěsu. Vejtřaska byla většinou skříňová a byla vybavena proviantem a zásobami a složeným stanem pro polní kuchyň. Polní kuchyň mohlo táhnout také menší vozidlo, například GAZ nebo UAZ.

Použití v praxi, bylo podle autora textu na webu Euro Oldtimers, problematické. Kuchyň bývala rozpálená, obsluha náročná, navíc se špatným přístupem ke kotlům. Vzpomínky pamětníků nejsou nejlepší. O něco lepší situace nastala, když se kuchyň sundala z podvozku a umístila se na čtyři ocelové nohy, které se montovaly na boční stranu vnějšího pláště.

Pro přípravu stravy měla polní kuchyně PK 26 tři nerez kotle o obsahu 75 litrů, místo jednoho kotle lze šel dát nerez kastrol o obsahu 20 litrů. Na ohřev vody měla čtyři nádoby po 20 litrech. Dalšími typy polních kuchyní byly PK 26H a PK 60.

Polní kuchyně PK 60, jak uvádí web Československá lidová armáda měla místo jednoho kotle na 75 litrů jeden kotel dvouplášťový o obsahu 50 litrů, ve kterém se připravované jídlo nepřipalovalo.

Přívěsná kuchyně - je pojízdná kuchyně, která je nebo může být tažena vozidlem, soumarem nebo osobou ve formě vozíku, vozu nebo přívěsu. Obvykle má dvě nebo čtyři kola a může být i samostatnou sestavou nebo dvěma samostatnými sestavami spojenými dohromady. Většina přívěsných kuchyní je otevřená, i když některé, tažené vozidlem mohou být zakryté.

Útočná kuchyně - bývá instalována ve vozidle. Obvykle se nachází v zadní části auta, kterým může být vojenské lehké užitkové vozidlo, dodávka nebo nákladní automobil. Funguje podobně jako vůz pojízdné prodejny s jídlem, bez vyhrazených servírovacích funkcí. Útočné kuchyně umožňují přípravu jídla za pohybu, tedy při jízdě v konvoji a bez nutnosti čekat na zřízení polní kuchyně, což umožňuje rychlou přípravu a podávání teplých jídel vojákům a v případě potřeby i rychlý odvoz kuchyně a zásob potravin z nebezpečné oblasti.

Rozmístitelná kuchyně - nebo také táborová kuchyně je polní kuchyně, která je postavena jako statická konstrukce. I když se nejedná nutně o mobilní kuchyně, bývají navrženy tak, aby se daly relativně rychle vybalit, složit a znovu zabalit. Mohou být malé jako sada venkovního kuchyňského vybavení, jejíž sestavení může trvat jen několik minut nebo velké jako kuchyně ve stanu s kompletní sadou spotřebičů, jejíž úplné nastavení pro přípravu jídla může trvat až hodinu.

Kontejnerová kuchyně - modulární kuchyně nebo také konfigurovatelná kuchyně je polní kuchyně, která je uzavřena uvnitř nákladního kontejneru, obvykle přepravního kontejneru nebo návěsu. Je velmi podobná rozkládacím kuchyním, ale bývá větší. Obvykle se nesestavuje ručně a je určena k nasycení více osob nebo přípravě více druhů jídla, než je možné u jiných typů polních kuchyní. Obvykle se jedná o modulární budovy, které lze v případě potřeby rozšířit.

Další kuchyňská zařízení - některé moderní armády používají mobilní zařízení, která nejsou polními kuchyněmi, ale doplňují je nebo jsou jejich součástí, například velké stany jako jídelny. Agentura pro obrannou logistiku USA uvádí jako příklad několik takových zařízení používaných ozbrojenými silami Spojených států, včetně Multi-Temperature Refrigerated Container System, kontejnerového mrazáku; Food Sanitation Center, specializovaného stanu na mytí nádobí; a Containerized Ice Making System, kontejnerového výrobníku ledu určeného k hromadné výrobě ledu.