Nač dnes jezdí brazilské auto?

Jihoamerická země měla před lety také návyk na ropu z Blízkého východu, ale dokázala se ho zbavit. Jezdí se tam na alkohol vyrobený z cukrové třtiny. K programu ropných náhražek, zejména etanolu, o němž se zmínil minulý týden ve Zprávě o stavu Unie americký prezident, ještě jeden dodatek - z Brazílie.
Jihoamerická země měla před lety také návyk na ropu z Blízkého východu, ale dokázala se ho zbavit. Jezdí se tam na alkohol vyrobený z cukrové třtiny.

Aby se ale Spojené státy mohly Brazílii v tomto ohledu jenom přiblížit, musely by od základu změnit spoustu věcí, tak jak to učinila Brazílie. Bylo by třeba zvýšit daně z normálního benzínu a nafty, ukončit státní dotační programy pro zemědělství (cukrová třtina a kukuřice) a otevřít trh se zemědělskými plodinami.
Brazílie spustila svůj etanolový program v roce 1975, a teprve před několika lety se etanol vyrobený z cukrové třtiny stal cenově konkurenceschopný vůči obyčejnému benzínu (mezinárodní ceny benzínu byly dlouho tak nízké, že etanol nemohl konkurovat). Vláda musela dlouho zájem o etanol uměle povzbuzovat.
Benzínky musely etanol prodávat levněji než benzín a stát jim ušlý zisk dorovnával dotacemi. Nemůžeme se divit, že brazilská veřejnost celý program dlouho považovala za ztrátu peněz. Nakonec pomohly dvě věci: odstranění veškerých dotací pro pěstitele třtiny a globální zvýšení cen ropy. Dnes je etanol levnější než benzín i bez jakékoli intervence státu.
Učinit totéž ve Spojených státech bude těžké. Tamější dotace do zemědělství jsou skoro stejně štědré jako v Evropě. Napadá nás ale dobrá motivace pro Evropskou unii, které se nedaří reformovat společnou zemědělskou politiku. Argumentem pro zrušení či snížení dotací do zemědělství se může stát možnost vyrábět substituci k pohonným hmotám. Otázka onoho "návyku" na ropu je totiž pro Evropu stejně relevantní jako pro Spojené státy.