Jedno odpoledne v roli čerpadláře: I spropitné jsem dostal.....

Lidé mají stále představu, že pracovník obsluhy čerpací stanice chodí mezi auty v umaštěných montérkách a s kasírtaškou v ruce. Skutečnost je o hodně jiná..... Očekával jsem dotazy, jestli kouřím, důkladné informace o rozmístění hasicích přístrojů a jiné protipožární instrukce. Sice mě tyto informace později neminuly, ale první věty provozovatele čerpací stanice Shell v Kladně Radka Plýhala byly pro mne docela překvapivé. Když se totiž ujal mého zaškolování do role krátkodobého brigádníka začínajícího svou směnu na „kase“, začal mluvit o tom, jak se chovat v případě loupežného přepadení. "Sice už v pokladně nikdy nemáme tak vysokou částku, aby to pro zločince bylo atraktivní, ale stát se to může," začal. "V takovém případě nikdy neklaďte odpor, vydejte peníze a pro jistotu se mu ani nikdy nedívejte do očí. Teprve, když definitivně opustí areál stanice, můžete přivolat pomoc,"uzavřel.

V praxi jsem si naštěstí vyzkoušet nemusel. Řečeno po vojensku: "Po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo."

Roli obsluhy jsem na stanici Shell v Kladenské Vítězné ulici plnil asi pět hodin. Po celou dobu v milé společnosti dvou zdejších zkušených "čerpadlářek" Jaroslavy Hamplové a Martiny Marečkové a jejich vedoucí Moniky Novotné. Ta po celou dobu důsledně dbala, abych měl na červeno-žlutém firemním "stejnokroji" visačku s nápisem Zácvik.

Nejprve jsem nastoupil za "kasu". "Musíte se vždycky těch, kteří přicházejí k pokladně zeptat, zda tankovali. Je také vhodné položit otázku, u jakého stojanu, a jaké palivo. To pak zkontrolujete na displeji. Předchází se jednak tomu, že by někdo třeba i jen kvůli roztržitosti odjel bez placení, a je to dobré i kvůli tomu, aby si zákazník ještě jednou uvědomil, že do svého auta natankoval správné palivo, a ne třeba benzin do dieselové nádrže," vysvětlila mi má školiktelka Martin Marečková.

Lidí, kteří přijíždějí k této stanici každý den tankovat jsou desítky. Ovšem existuje velká spousta lidí, která se pouze u benzinky při cestě pěšky do práce nebo z práce staví, aby si koupili cigarety nebo svačinu. "Spoustu z nich už za ta léta známe a víme i časy, kdy přijdou. "Pro ty už máme na pultě připravenou oblíbenou značku cigaret," dodává Jaroslava Hamplová.



I já jsem nejčastěji prodával cigarety. Je to jednoduché, stačí v obřím regálu najít ty správné, načíst čárový kód, položit obligátní otázky, zda mají věrnostní kartu a zda platí hotově či kartou, na pokladně potvrdit částku a případně vrátit správnou částku zpátky.

Celkem jsem za necelé dvě hodiny obsloužil 59 zákazníků a dopočítávání správné částky zpět mi obvykle nečinilo moc potíží, přestože jsem na všech absolovaných školách měl mnohem raději češtinu než matematiku. "Takových nových prodavačů je ale dnes už docela málo. Museli jsme spoustu uchazečů o práci odmítnout právě proto, že neuměli základní kupecké počty," svěřuje se paní vedoucí Hamplová.

Zřejmě jsem se nespletl. Naopak v pokladně po skončení mé velmi zkrácené směny pár korun přebývalo. Ne všichni zákazníci totiž požadují vrácení drobných do posledního „haléře“.

Lidé, kteří stojí za kasou, nemají skoro žádný prostor na lehký odpočinek. Proud zákazníků je totiž téměř nepřetržitý. Občas se musí otevřít i druhá pokladna. "Většinou se ale ten druhý prodejce věnuje doplňování zboží v regálech, obsluhuje pekárnu, (na Shellkách si totiž od konce minulého roku koupíte i poměrně solidní sortiment jednoho potravinářského řetězce), kontroluje stav toalet, počítá neprodané výtisky časopisů a novin. Prostě je toho spousta. "Často hledáme marně čas na svačinu či kafe," říká smířeně Martina Marečková. Jedním dechem však dodává: "Rozhodně ale napište, že tu práci máme rády a jsme tu skvělá parta."

Občas je tu prý docela zábava. Někdy je pobaví i jistá prostoduchost některých zákazníků. "Například jsme si všimli, že jeden pán odjíždí od myčky se špinavým autem. Vzápětí přišel do prodejny a divil se jak je možné, že myčka nefungovala, když zadal kód, který získal po zaplacení jednorázového mytí, a který má platit týden. "Včera jsem udělal to samé a auto se bez problémů umylo," divil se.

 

Druhou polovinu "brigády" jsem absolvoval v roli asistenta venkovního prodejce. Dohlížel na mě Tibor Bala. "Je to absolutní špička mezi venkovními prodejci na našich stanicích. Pracuje sice tady v Kladně, ale často ho využíváme i pro školení obsluhy u jiných čerpacích stanic," vysvětlil mi mluvčí českého zastoupení Shellu Petr Šindler.

Pan Bala je neuvěřitelně energicky působící zhruba šedesátiletý muž. Je Slovák a přestože již desítky let žije v České republice, stále mluví krásnou slovenštinou. "No, našel jsem si tady v Čechách Slovenku, takže mám stálý trénink, směje se.

Přestože má areál čerpací stanice rozlohu odhadem jen nějakých 40x30 metrů, věřím tomu, že denně nachodí hodně přes deset kilometrů. "Však taky potřebuji každých půl roku nové boty," svěřuje se.



Je radost ho pozorovat. Jakmile zaregistruje, že k některému ze šesti výdejních stanic přijíždí auto, hned k němu přispěchá s otázkou, zda může natankovat. "Pokud vidím, že je to nové nebo výkonnější auto, snažím se doporučit prémiovější typ paliva. Zamezuje totiž zakarbonování motoru,"vysvětluje. Navíc nabízí i kontrolu motorového oleje, kapalinu do ostřikovačů, ochotně se ujme mytí oken. "Jsou lidé, kteří mě poměrně hrubě odmítnou, ale většina je ráda, když nemusí tankovat sama," říká.

V okamžiku, kdy se stanice téměř úplně zaplnila auty, jsem s nabídkou stejných služeb zašel za řidiči i já. Jedna paní si ode mě nechala umýt zaprášená okna a když jsem doplna natankoval nádrž u jednoho velkého "esuvečka", dočkal jsem si spropitného. V dlani se mi ocitly dvě zlatavé dvacetikoruny. Je prý znát, že se lidem v Česku už daří lépe, než před nějakými osmi či deseti lety. Dnes už téměř nikdo nechce tankovat za dvě stovky, obvykle se nádrž plní kompletně.

Největší frmol podle pana Baly bývá v pátek před víkendem, ještě větší zájem o pohonné hmoty, ale i kapaliny do ostřikovačů, či motorový olej bývá na konci měsíce, kdy lidé utrácejí zbytky limitu ze služebních tankovacích karet.

Pan Bala je už v Kladně poměrně známou osobností a velká část motoristů si ho váží a má ho ráda. "Několikrát se mi už stalo, že jsem viděl auto projíždějící po silnici kolem benzinky prudce brzdit a pak couvat k nájezdu ke stojanům. "Prý, když mě ten dotyčný viděl," tak si hned řekl, že si ode mě nechá natankovat. Vůbec nejraději však vzpomíná na jednoho manažera, který se s ním osobně rozloučit. "Prý odjíždí na dlouhý pobyt do zahraničí, takže už zde bohužel tankovat nebude."

Při své návštěvě jsem měl štěstí. Mohl jsem totiž vidět, jak se doplňují zásoby paliva v podzemních nádržích stanice. Ty bez problémů „spolykají“ celý obsah obří cisterny. „V různých odděleních cisterny můžou být různé typy paliv. „Nejdůležitější je, aby se důkladně zkontrolovalo, že z nádrže poteče obsah do toho správného tanku,“ informovala mě paní vedoucí Novotná. Přehled o tom, kolik jednotlivých druhů paliva ještě má k dispozici, vidí na displeji ve svém kanceláři. Stejná data se ovšem zobrazují i na centrálním dispečinku Shellu. Celý proces přečerpání pak trvá desítky minut. Palivo teče samospádem, z bezpečnostních důvodů se nepoužívají žádná čerpadla.

Brzy potom jsem se s pracovníky stanice rozloučil. Odjížděl jsem s pocitem, že je určitě dobře, že stále ještě existují „benzinky,“ kde řidič může s příjemnou obsluhou prohodit pár slov. Přece jen u těch bezobslužných to není ono.