TEST: Hranaté Volvo V70 je pořád parádní kombík. I když už má svoje léta

Velké hranaté kombíky jsou docela ohrožený druh. Naštěstí alespoň Volvo zatím zůstává věrno tradici a praktické "almary na kolech" stále nabízí.  Tradiční kombíky s velkou a hranatou zádí v posledních letech nahrazují sportovněji střižené vozy se splývavou zadní částí. U těch však často tak klíčové vlastnosti jako praktičnost a maximálně využitelný zavazadlový prostor ustupují stylu a elegantní linii.

Klasickou roli rodinných aut ale od vozů s karoserií kombi také postupně přebírají velká „esúvéčka".

Právě proto jsou pojízdné "rakve" druhem na pokraji vymření. Pokud dnes po podobném vozu zatoužíte, máte na výběr jen omezený počet výrobců. Volvo je jedním z nich.

Švédskou automobilku přitom právě užitečné kombíky do značné míry proslavily a staly se jejím symbolem. Podobně jako třeba Rolls-Royce znamená superluxusní limuzínu, tak při zmínce o Volvu se by vám v mysli mohlo objevit velké hranaté kombi z poctivé švédské oceli.

Dnes už je samozřejmě doba jinde. Vždyť i u Volva je nejprodávanějším modelem SUV XC60. A vlajkovou lodí ještě větší SUV XC90. Přesto na severu Evropy pořád vyrábějí i klasicky tvarovanou "pojízdnou almaru". Jmenuje se V70 (případně XC70, pokud chcete vyšší podvozek a dobrodružnější vzhled).



Volvo V70 přitom viditelně navazuje na svoje slavné předchůdce, lze v něm rozpoznat minimálně dědictví modelu 850 ze začátku devadesátých let. Mimochodem, označení V70 se poprvé objevilo v roce 1996, současné provedení je už třetí generací, která se vyrábí od roku 2007. Všechny tři generace přitom vypadají docela podobně.

Design je tedy logicky velice konzervativní.

Právě díky "skříňové" karoserii je "sedmdesátka" mimořádně praktická a prostorná. Například pro zavazadla je k dispozici kufr o objemu 575 až na 1 600 litrů. Pravidelný zavazadlový prostor má navíc skvěle využitelný tvar.

Kabina nabízí dostatek prostoru a důraz na rodinu pak dokládají třeba příplatkové (10 700 Kč) integrované rozkládací dětské sedačky na krajních zadních sedadlech. Šikovná věc.

Vnitřek je také klasický a podstatně přispívá k pohodě na palubě. V nejvyšší výbavě Summum vypadá skvěle, potěší výborným zpracováním a třeba i měkounkou kůží. Kožená křesla jsou mimořádně komfortní, jen je potřeba si zvyknout na vysokou pozici za volantem. S nastavením sedadla si můžete hrát, jak chcete, ale pořád budete sedět jak v SUV.



Interiér nenabízí žádné designové výstřelky, tady vládne spíš strohá elegance. Někomu může vadit středový panel posetý mnoha tlačítky. Podle mě jde ale o nejefektivnější způsob ovládání, cokoli lepšího než fyzická tlačítka totiž dosud nikdo nevymyslel.

Ani staromilské V70 se ale pochopitelně nevyhýbají moderní technologie. Například přístrojový štít je digitální a umožňuje třeba měnit barevné schéma. A nechybí multimediální systém Sensus, který se ovládá kruhovým ovladačem na středovém panelu. V tomto případě však ani mechanické ovládání nezaručuje dokonalý zážitek.



Ovladač je totiž docela daleko od řidiče a samotný systém je navíc poměrně komplikovaný. Trochu mi vadí i umístění displeje, je znát, že původní tvar palubní desky s obrazovkou nepočítal. Její "zástavba" tak působí docela nepřirozeně.

Moderní technika se ukrývá i pod klasickou kapotou. Testovanou verzi D4 totiž pohání nový čtyřválcový diesel z řady Drive-E. Má dvě turba, 181 koní a i když není tak charakterní jako starší (a legendární) pětiválec, funguje parádně.



Zvenku je sice trochu hlučnější, zvlášť po nastartování, ale uvnitř o něm díky výbornému odhlučnění skoro nebudete vědět. Potěší také svými výkony. Díky dvojitému přeplňování ohromí zajímavým zátahem v nezvykle širokém spektru otáček: probere se už kolem 1300 otáček a pak nepolevuje až k (na diesel poměrně vysokým) 5000 ot/min. Síly má prostě pokaždé dostatek a rád poslechne vždy, když potřebujete zrychlit.

Přitom ale nenutí k závodění, projevuje se spíš uvolněně a je jakoby nad věcí.

Trochu jsem se obával spojení s manuální převodovkou, k velkému Volvu – zvlášť s touto motorizací – se podle mě hodí automat, ale tahle kombinace funguje překvapivě dobře. Převodovka je totiž dobře odstupňovaná (na šestku točí při 90 km/h 1500 otáček, při 130 km/h pak 2000 ot/min) a samotné řazení se vyznačuje přesným a s příjemně tuhým chodem.



Hezky vypadá i spotřeba, kterou lze snadno udržet pod 7 litry na sto kilometrů. S trochou snahy se dá dosáhnout na průměr 6,5 l/100 km.

Nejvíc se mi ale na V70 líbí, že se nestydí za to, že je "jen obyčejným" praktickým kombíkem. Nesnaží se přidávat nějaké sportovní ambice. Podvozek je naladěný komfortně, tak, aby především spolehlivě pohlcoval výmoly. A i když švédský kombík umí být v zatáčkách překvapivě rychlý, je cítit, že obratnost není jeho nejsilnější parketa. Takže vás řezání oblouků nebude ani bavit.

Řízení vcelku podle očekávání neoslní citem a zpětnou vazbou, je přeposilované a uvolněné, ale právě takový charakter se k autu opravdu hodí.

A jako každé správné velké Volvo i V70 samozřejmě nabízí stabilitu ve vysokých rychlostech a velkou dávku bezpečnosti.



S tímhle autem je to tedy až nečekaně jednoduché. Má totiž přesně to, co byste od velkého rodinného kombíku měli chtít. Je prostorný, praktický, pohodlný a bezpečný. Navíc umí přidat luxusní interiér. Víc není potřeba.

Volvo V70 D4 Drive-E: Hodnocení a technické údaje
+	prostorný a kvalitně zpracovaný interiér
+	povedený motor
+	pohodlný podvozek
-	vysoká poloha za volantem
-	jistá neobratnost v zatáčkách
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1969 ccm
max. výkon	133 kW (181 k) při 4250 ot/min
max. točivý moment	400 Nm při 1750-2500 ot/min
převodovka	manuální, šestistupňová
max. rychlost	220 km/h
zrychlení 0-100 km/h	8,6 s
kombinovaná spotřeba	4,3 l/100 km
cena testovaného vozu	1 471 300 Kč

Kompletní ceník najdete zde.