Garážový miláček: proč se Renault 4CV stal želvičkou cest ve Francii i v Česku

Byl prvním poválečným vozem slavné francouzské automobilky. Brzy po svém představení na autosalonu 1946 se Renault 4CV stal velice populárním. Vydobyl si také prvenství v podobě francouzského vozu s více než milionem vyrobených kusů. Zároveň se stal prvním západním osobním automobilem dováženým do někdejšího socialistického Československa. Ve Francii mu říkali „hrouda másla“ u nás dostal přezdívku „želvička“. Vůz se vyráběl v letech 1947 až 1961 a kvůli obrovské popularitě mezi řidiči bylo vyrobeno více než milion kusů. Automobil měl podle wikipedie samonosnou karoserii a poháněl ho řadový čtyřválec o objemu 750 kubických centimetrů. Motor byl umístěn vzadu. Nabízel místo pro čtyři cestující.

• Louis Renault se představení vozu neodžil

• Velký problém s malým detailem

• VIDEO: Vozy Renault 4CV v Československu v roce 1960
• Na Rallye Monte Carlo, 24 hodin Le Mans a Mille Miglia

• Nevyráběl se jenom ve Francii
V roce 1939 inicioval šéf automobilky Louis Renault vývoj malého lidového vozu s motorem umístěným vzadu. Podle portálu Renault Club byl zřejmě inspirován německým KdF z něhož později vznikl populární Volkswagen Brouk, který viděl při návštěvě v Německu.

Během války vyráběl Renault v okupované Francii nákladní vozy a opravoval německé tanky a náklaďáky. Jakýkoliv vlastní vývoj Němci firmě zakázali. Skupina nadšenců vedená Fernandem Picardem, Charlesem Serrem a Jean-Augustem Riolfem ale ve vývoji tajně pokračovala a v roce 1942 postavila a odzkoušela první prototyp s hliníkovou dvoudveřovou karoserií.



„Budoucí nový Renault se tvarově se dost podobal Broukovi, světlomety měl ale zabudované v přídi před kapotou,“ uvádí web Auto.cz. Druhý prototyp měl ještě dvoje dveře, ale jeho základní rysy už dostaly podobu pozdějšího sériového provedení. Teprve třetí prototyp, který vznikl až v listopadu 1945, měl čtyři dveře se závěsy ve sloupku B. Portál Auto.cz píše, že jej měl dokonce testovat sám Ferdinand Porsche a doporučit jeho sériovou výrobu.

Bombardováním za II. světové války značně poničené továrny Renaultu v Billancourtu a v Le Mans se po válce s obtížemi obnovovaly. Navíc šéf automobilky Louis Renault byl po osvobození Francie v září roku 1944 zatčen a obviněn z kolaborace s Němci. Nedlouho po zatčení ve vězení zemřel.

V lednu 1945 vydal generál Charles de Gaulle výnos o znárodnění automobilky Renault a šéfem se stal odbojář Pierre Lefaucheux.  Ten dal dalšímu vývoji nového automobilu zelenou, a tak mohl být vůz poprvé veřejnosti představen na podzimním autosalonu v Paříži v roce 1946.

Louis Renault ve Washingtonu v roce 1940., zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Louis Renault byl francouzský průmyslník, spoluzakladatelem firmy Renault a jeden z předních průkopníků automobilismu. Narodil se 12. února 1877 v Boulogne-Billancourt. Byl nejmladším z pěti dětí. Jeho otec, Alfred Renault, byl úspěšným obchodníkem s textilem, matka Louise pocházela z bohaté rodiny. Již od dětství se Louis zajímal o mechaniku. V roce 1898 podle wikipedie postavil svůj první automobil na bázi De Dionovy čtyřkolky s dvoudobým motorem, v dílně na zadním dvoře domu svých rodičů. Na Vánoce, 24. prosince 1898, vyhrál sázku se svými přáteli. Vsadil se, že jím postavený vůz dokáže vyjet svah ulice Lepic na Montmartre. Jakmile toto dokázal, obdržel 12 závazných objednávek na tento automobil. Na základě objednávek i předpokladu komerčního úspěchu a rozvoje automobilismu se spojil se svými staršími bratry Marcelem (1872–1903) a Fernandem (1865–1909) a 25. února 1899 založil firmu Société Renault Freres. Ta už o dva roky později měla 347 objednávek a v továrně v Billancourtu zaměstnávala 110 pracovníků.

Louis Renault se také společně s bratrem Marcelem úspěšně účastnil motoristických závodů. Při závodě Paříž – Madrid v roce 1903 Marcel Renault zahynul a Louis kariéru závodníka ukončil, aby se věnoval jen firmě. Následujících čtyřicet let plně kontroloval chod rozvíjející se společnosti. Podílel se na jejím rychlém růstu a také na návrzích mnoha technických řešení používaných dodnes. Těmi jsou hydraulické tlumiče, bubnové brzdy, turbodmychadlo ale i taxametr. Po I. světové válce byl vyznamenán Řádem čestné legie za úspěšné návrhy vojenské techniky, zejména revolučního tanku Renault FT-17. V roce 1929 postavil podle Fordova vzoru novou továrnu s pásovou výrobou a moderními metodami montáže vozů. Světová hospodářská krize v 30. letech těžce postihla i firmu Renault. Po vpádu Němců do Francie v roce 1940 musela jeho firma, stejně jako všechny francouzské společnosti, spolupracovat s okupanty a zapojit se do válečné mašinérie.

Renault opravoval německé nákladní automobily a tanky. Spolupráce s okupanty, stejně jako podání ruky Adolfu Hitlerovi v roce 1939 v Berlíně, mu bylo později vyčítáno a považováno za kolaboraci. Po osvobození Paříže francouzskými a spojeneckými vojsky v srpnu 1944 byl v září Louis Renault jako kolaborant zatčen. Zemřel ve vězení Fresnes 24. října 1944. Přesná příčina smrti však nebyla nikdy řádně objasněna. Oficiální zpráva hovoří o smrti na následky urémie, existuje i podezření na špatné zacházení ze strany věznitelů. Portál Auto.cz uvádí, že zemřel ve věku 67 let, jen dva měsíce po osvobození Paříže, aniž by se jeho vinou zabýval soud.Rozběhl se kolotoč kolem pojmenování nového automobilu. V souvislosti se znárodněním přicházejí v úvahu jména Régine, Régina, Régie Stella, Réginette. Nakonec je mu podle historie vozu na webu Renault Club ponecháno označení používané pro prototypy už v průběhu války, a to 4 CV.

To označuje zařazení vozu do francouzské daňové třídy podle objemu motoru. Než však první exemplář spatřil světlo světa uběhl ještě nějaký čas. První exemplář totiž opustil brány továrny až 12. srpna 1947.

Facebook Deník Styl je tu pro každého., zdroj: Deník/Denisa Lottmannová

Před zahájením výroby se ještě ředitel Lefaucheux musel potýkat s velkým problémem, který způsobil malý detail. Šéfdesignér Renaultu totiž při vývoji vozu přehlédl drobnou, nicméně podstatnou podmínku pro připuštění vozidla do provozu. Tehdejší francouzské předpisy požadovaly minimální výšku světlometů 600 milimetrů nad vozovkou. Maličký 4 CV však měl světlomety pouze 550 milimetrů vysoko.

Nakonec francouzské úřady souhlasily s připuštěním vozidla do provozu, pod podmínkou, že jich nebude vyrobeno mnoho a že nebudou pokud možno, jak se lze dočíst na webu Renault Club jezdit v noci mimo obec.

To vše se však odehrálo v době, kdy nikdo netušil, že se tohoto malého lidového vozítka vyrobí více jak milión kusů.



Renault 4CV byl mezi veřejností natolik oblíben, že se na něj čekalo až dva roky a byl prvním francouzským automobilem, který překročil magickou hranici jednoho miliónu vyrobených vozů., a to už koncem roku 1958. Informuje o tom webu Auto a Veteran kaleidoskop. Ve výrobním programu zůstal do roku 1961, přičemž souběžně s ním se začal vyrábět nový model a jeho nástupce Renault Dauphine.

V Československu nebyl automobilový trh v letech 1950 – 1989, jak uvádí portál Garáž.cz nijak bohatý, automobily z takzvaných kapitalistických zemí se dovážely jen výjimečně, a když, tak přednost dostaly francouzské a italské, byť valut na jejich nákup uvolněno mnoho nebylo.

„Francouzský Renault měl u tehdejších československých vládců protekci, byl to totiž národní podnik, stejně jako celý československý průmysl. Navíc jak ve Francii, tak v Itálii měli komunisté značné slovo, a to československým soudruhům imponovalo,“ píše se na webu Garáž.cz. Českoslovenští motoristé tak dobře znali Renault 4 CV a pak také další typ v podobě Renaultu R8, jejichž základní charakteristikou byl motor uložený vzadu.

Po prvních šedesáti 4 CV, dovezených v roce 1955, se import do Československa navýšil. V roce 1956 už jich bylo devět stovek, 1957 téměř tisíc, 1958 jen čtyři stovky, ale v roce 1959 rekordních 1 048 vozů. V letech 1960 – 1961 podle portálu Garáž.cz ještě dovoz činil solidních 900 a 800 vozů.

Renaulty 4 CV byly neobyčejně oblíbené, záhy vznikl Renault Club Praha pro jejich majitele, když už od poloviny padesátých let v Praze existoval oficiální značkový servis Renault, jehož vybavení dodal francouzský výrobce, tedy Régie Nationale des Usines Renault.



Majitelé 4 CV byli velmi spokojeni, mnozí s vozy jezdili desítky let. Zájemců by jistě bylo více, ale navzdory poměrně velkému dovozu pěti tisíc vozů stejně poptávka převyšovala nabídku.

V roce 1961 se prodával Renault 4 CV za stejnou cenu jako Fiat 600 D, oba měly v ceníku 22 000 korun, zatímco nejlevnější domácí produkt Škoda Octavia byl za 28 500 korun a východoněmecký Wartburg 900 za 25 800 korun.

Ač se vůz těšil veliké oblibě, Francouzi mu brzy po zahájení výroby začali říkat „hrouda másla“, francouzsky la motte de beurre, kterou vozidlo připomínalo nejen tvarem karoserie, ale i barvou. Důvodem totiž byla skutečnost, že většina vozů z počátku sériové výroby byla nastříkána pískově žlutou barvou, použitou z německých vojenských zásob. U nás ale vůz dostal daleko trefnější přezdívku, a to „želvička“.

Byly časy, kdy se snad všechny vozy zúčastňovaly velkých závodů. A tak ani Renault 4 CV na nich nemohl chybět. Startoval na Rallye Monte Carlo nebo ve vytrvalostním závodu 24 hodin Le Mans.

Když v roce 1948 vyhrál François Landon svou třídu ve slavném závodě do vrchu Mt. Ventoux, jmenovala ho automobilka šéfem sportovního oddělení a továrním jezdcem.

V roce 1951 dobyl třídu S 750 ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, na 4 CV (model 1063) se zvýšeným výkonem spolu s André Briatem byli nejlepší ze čtveřice továrních 4 CV, celkově skončili dvaadvacátí. O průběhu závodu a výsledky závodu lze najít ZDE.



V ročníku 1949 dojeli Louis a Jean-Louis Rosierové, otec a syn, na třináctém místě v Rallye Monte Carlo, a pro Renault 4 CV tak získali triumf v objemové skupině 750 – 1 100 kubických centimetrů, když Peraud byl třetí, Landon pátý a Laureys šestý v téže kategorii.

Mimochodem byl to zároveň nejúspěšnější ročník pro československé jezdce, za dvěma dominujícími francouzskými vozy Hotchkiss dojela naše posádka František Dobrý -Zdeněk Treybal s britským Bristolem 400 na senzačním třetím místě! Podle textu na webu Garáž.cz také François Landon (1907 – 1997) v pozdních šedesátých letech organizoval zapůjčení soutěžních vozů Renault pro jezdce ze zemí východní a střední Evropy.



V roce 1954 startoval s Renaultem 4CV populární francouzský jezdec Jean Rédélé a pozdější zakladatel značky Alpine, se spolujezdcem Louisem Ponsem na známém silničním vytrvalostní italském závodu Mille Miglia – Tisíc mil, v kterém startovalo přes 480 vozů. Posádka podle portálu wikipedia skončila na 66. místě.

Vůz Renault 4CV nebyl pouze francouzskou záležitostí. Licenčně se vyráběl i v dalších zemích. Web Auto a Veteran kaleidoskop informuje o tom, že se kompletoval v Japonsku u firmy Hino a dále také třeba ještě v Belgii, Anglii, Irsku, Španělsku nebo Jihoafrické republice či Austrálii.