TEST: Suzuki Grand Vitara – opravdový grand

TESTY, 31.10.05 | 00:00

Ačkoli je japonská společnost Suzuki známá především díky svým jednostopým motorovým vozidlům, už před několika desetiletími se etablovala i jako specialista na menší osobní auta do terénu. V roce 1970 začala značka z Hananatsu vyrábět model LJ10, svůj první velkosériový vůz s pohonem 4x4. Přesně pětatřicet let poté dnes Suzuki přichází se zbrusu novým automobilem se staronovým názvem Grand Vitara. Jde o kompaktní SUV se stálým pohonem všech kol, určené pro provoz na silnicích i mimo ně.

Předchozí Grand Vitara se v této době doprodává ze skladových zásob, a to často za mimořádně výhodných cenových podmínek. Prestižní prodloužená verze XL-7 (na snímku) zatím ve výrobě zůstává.

Vozy s označením Vitara nejsou v oblasti terénních vozidel žádnými nováčky. Během téměř patnácti let produkce si svojí nenáročností, trvanlivostí a průchodností terénem získaly dobrou pověst a jezdí po celém světě. První generace Vitary byla do prodeje uvedena v roce 1989, o devět let později následovala zcela nová generace s označením Grand Vitara a před třemi lety prošla celá modelová řada modernizací. V rámci ní dostal vůz nejen novou palubní desku a omlazený zevnějšek, ale především moderní vznětový motor se vstřikováním Common Rail z produkce koncernu PSA. Letos je tu Grand Vitara zcela nová. Zprvu je k mání ve třídveřovém provedení s motorem 1,6l a v pětidvéřovém s motorem 2,0l. Na začátku roku 2006 by se v nabídce měl objevit i moderní vznětový motor 1,9 DDiS se vstřikováním Common Rail, splňující mimo jiné emisní normu Euro 4. Naším testem však prošla pětidvéřová verze v základní výbavě JLX.

Zvenčí lze vůz popsat jako kombinaci SUV střední třídy, kombi a off-roadu. Se svým stejnojmenným předchůdcem nemá Grand Vitara po vzhledové stránce vůbec nic společného, přesto působí svébytným dojmem, nepodobá se žádnému z konkurentů. O zkušenostech automobilky Suzuki s pohybem vozů v terénu svědčí ven vytažené okraje blatníků. Jak praxe ukázala, dokážou blatníky i v těžkých bahnitých podmínkách udržet vnější části karosérie čisté. Rozšířené blatníky působí impozantně zvláště z předního pohledu. Jinak lze vzhled vozu označit spíše za decentní. Přední část se vyznačuje dvojdílnou maskou chladiče s voštinovou strukturou a rozměrnými sdruženými světlomety, s projektorovou optikou pro potkávací a parabolou pro pomocná dálková světla. Zde musím zdůraznit, že s takto účinnými „nexenonovými“ reflektory jsem se již dlouho nesetkal. Platí to jak pro potkávací světla, jejichž světelný tok je ostře omezen na ideální plochu, tak pro výkonné dálkové reflektory, jež na rozdíl od valné většiny konkurentů osvětlují prostor před vozem rovnoměrně a tím správným směrem. Kvalitní jsou rovněž kruhové mlhovky, jež se však zevnitř při vlhkém počasí rosily. Zajímavým způsobem jsou zdůrazněny výstupy teplého vzduchu z motoru na bočních okrajích kapoty.
Zadní sdružená světla jsou elegantní dominantou. Jejich štíhlá stavba umožnila vytvoření co nejširšího vstupu do zavazadlového prostoru. Jeho dveře se nevyklápí, ale horizontálně otevírají. Běžnou nectností takto řešených japonských vozů je orientace směru otevírání dveří podle levostranného provozu. Manipulaci s nimi usnadňuje výkonná plynová vzpěra.
Skutečně pozoruhodný je rozsah základní výbavy nové Grand Vitary. Všechny verze tak zahrnují například bezpečnostní dvojité zamykání s dálkovým ovladačem, automatickou klimatizaci, rádio s přehrávačem CD a šesticí reproduktorů nebo pneumatiky o šířce 225 mm nazuté na discích z lehké slitiny. Pasivní bezpečnost podtrhuje také šest airbagů včetně okenních.

Klady

+ sebevědomý design

+ výkonné přední reflektory

+ bohatá výbava již v základu

Zápory

- dveře zavazadlového prostoru

- rosící se přední mlhovky

Za volantem si uvědomíte nejvíce, že sedíte právě v Suzuki. Přesvědčí vás o tom kvalitní tříramenný volant a rudě podsvícené palubní přístroje soustředěné ve třech matně stříbřitých válcích. Například na menší Suzuki Ignis bohužel odkazuje také hladký a tvrdý plast kryjící středovou konzolu, kde by řidič u podobného vozu čekal kvalitnější materiál. Jinak jsou použité materiály i jejich zpracování na velmi dobré úrovni, o čemž svědčí také absence jakýchkoli rušivých zvuků za jízdy.

Všechny ovládací prvky jsou ve snadném dosahu a jsou uspořádány do logických skupin. U většiny moderních aut stále opakovaným nešvarem je spínač předních mlhovek s vestavěnou kontrolkou, která pak chybí ve skupině ostatních kontrolek na přístrojovém štítu a řidič ji často přehlédne. Nevýhodou je také nepodsvícený ovladač naklápění světlometů.
V horní části středové konzole je displej ukazující čas, vnější teplotu a aktuální spotřebu paliva. Zdaleka však nelze hovořit o plnohodnotné náhradě palubního počítače. Pod tímto displejem se nachází vestavěné autorádio s přehrávačem CD. Za pozornost stojí, že nejen že patří do základní výbavy vozu, ale je i velmi kvalitní co do příjmu radiových vln a reprodukovaného zvuku. Jeho základní funkce lze ovládat také spínači na levé příčce volantu. Pod rádiem jsou spínače automatické klimatizace, která spolehlivě reguluje teplotu vzduchu, jeho intenzitu a místa, kudy bude do prostoru interiéru proudit, ale není schopna při nárůstu teploty sama spustit klimatizační jednotku. Vedle řadicí páky jsou v přední části zásuvky na 12V a za nimi spínače vyhřívání předních sedadel. Cestující mají k dispozici řadu odkládacích prostorů a schránek. Řidič v tomto ohledu může spoléhat zejména na prostory pod sklopnou loketní opěrou a nevelkou schránku před spolujezdcem. Mezi předními sedadly jsou dva držáky pro kelímky či plechovky s nápoji, PET lahve lze umístit ve zvlášť tvarovaných předních částech kapes předních dveří.

Všechna sedadla jsou pohodlná, ta přední však citelně postrádají regulovatelnou tuhost bederní části opěradel. V interiéru se pohodlně usadí i pět dospělých cestujících. Zadní sedadla jsou včetně sedáků i opěradel dělena v poměru 60:40. Sklon jejich opěradel lze regulovat a celá sedadla pak postupně sklápět směrem dopředu pro dosažení maximálního objemu zavazadlového prostoru.

Klady

+ kvalitní zpracování

+ znamenité standardní autorádio s CD

Zápory

- absence regulace tuhosti bederní části předních opěradel

- kontrolka předních mlhovek mimo zorné pole řidiče

Motor a jízdní vlastnosti

Pod kapotou pracoval zážehový čtyřválec s nejvyšším výkonem 103 kW, jehož technické údaje naleznete v níže umístěné tabulce. Jeho chod je kultivovaný, ačkoli ve vyšších otáčkách do interiéru výrazněji proniká jeho hluk. Motor dosahuje točivého momentu až 183 N.m a řidiči poskytuje velmi slušnou dynamiku. Průběh točivého momentu je plynulý a dostatečně výrazný, to především díky variabilní délce sacího potrubí. Motor splňuje emisní normu Euro 4.

Karosérie vozu je vůbec poprvé vyrobena kombinací samonosného skeletu s vestavěným žebřinovým rámem. Díky tomu je nejen patřičně tuhá a pevná, ale také lehká a má níže uložené těžiště. Z toho těží jak jízda v terénu, tak na silnici. Na zpevněném povrchu zajišťuje nezávislé zavěšení všech kol za všech podmínek ideální kontakt s vozovkou, mimo silnice potěší dobrá skřižitelnost náprav, ale především světlá výška celých 200 mm. Nová Grand Vitara je na rozdíl od svého předchůdce vybavena stálým pohonem všech kol se samosvorným mezinápravovým diferenciálem a trakční ústrojí se ovládá elektronicky, a to otočným spínačem na palubní desce pod ovladači klimatizace. Standardní je poloha „4H“, směrem vpravo následuje pozice „4H Lock“ s uzavřeným mezinápravovým diferenciálem a krajní poloha „4L Lock“ navíc doplní redukci pro pomalý pohyb v těžším terénu.

Na silnici si řidič vychutnává přesně reagující řazení i řízení a ostatní pasažéři pak znamenitou akustickou izolaci, zejména aerodynamického hluku. K tomu napomáhají i pouze minimální spáry mezi karosářskými díly. Vůz se i přes svoji značnou výšku v zatáčkách nijak výrazně nenaklání a všechna kola poctivě vedou stopu.

Zkoušený vůz byl vybaven příplatkovými zástěrkami u všech kol. Ty jsou bohužel vyrobeny z tvrdého plastu a v těžším terénu můžou být snadno zranitelné. Jinak má však Grand Vitara znamenitou průchodnost terénem, zejména díky již zmíněné velké světlé výšce a velkým nájezdovým úhlům vpředu i vzadu. Jak se potvrdilo při jízdě na blátivé motokrosové dráze, je nová Grand Vitara v obtížných podmínkách jako doma. Motor poskytuje dostatek výkonu a spolu s řízením, vybaveným účinným posilovačem a strmým převodem, umožňuje jízdu kontrolovaným smykem a průjezd ostrých zatáček „dveřmi napřed“.

Klady

+ vyspělá konstrukce karosérie

+ silný zátah motoru

Zápory

- nepraktické tvrdé zástěrky za koly

- prodleva, s níž funguje ovladač trakčního ústrojí

Závěrem
Suzuki Grand Vitara je ve své nejnovější verzi znamenitým kompromisem mezi rodinným kombi, prostorným SUV a off-roadem, jež zdolá více, než byste do něj řekli. Jeho vzhled působí naprosto sebevědomým výrazem, jenž svého majitele nezahanbí snad při žádné příležitosti. Kombinace samonosné karosérie s vestavěným žebřinovým rámem poskytuje komfort a znamenitou stabilitu na silnici a suverénní jízdní vlastnosti v terénu. Během celého testu vůz neprojevil žádný výrazný nedostatek.

Zkoušená Grand Vitara patřila mezi první svého druhu u nás a na tachometru měla pouhých několik set kilometrů. Během našeho testu absolvovala 380 km, a to v rozmanitých režimech, od dálnice přes okresky až po terénní polygon. Během testu si vůz řekl v průměru o 12,3 l/100 km, což není zrovna málo. Je však více než pravděpodobné, že po ujetí většího počtu kilometrů by se mohla průměrná spotřeba stáhnout i pod 10 l/100 km.

Jiří Duchoň

Vůz k testu zapůjčila společnost CanoCar s.r.o.