Na silnicích v okolí české metropole jsme vyzkoušeli faceliftovanou vlajkovou loď firmy Opel. Jaké jsou naše dojmy z jízdy?
Ještě to není tak dávno, co jsme na těchto místech nešetřili chválou nad univerzálním nástupcem někdejších modelů Vectra i Omega. Čas ale nejen v insignii kvapí čím dál rychleji a po čtyřech letech proto nadešel čas na poměrně zevrubnou omlazovací kúru, která se dotkla jak vzhledu a výbavy, tak pohonných skupin.
Insignia byla na poměry značky z Rüsselsheimu vždycky mimořádně líbivé auto a facelift její přirozeně elegantní proporce ještě zvýraznil, či spíše přiostřil. Mluvím o nižší a širší mřížce chladiče, nových světlometech nebo říznějších rámečcích mlhovek. Ústřední výraz je tedy nyní o poznání dynamičtější a krok drží i záď auta s novými svítilnami a jinak řešenou horizontální chromovanou linkou – zejména kombík Sports Tourer opravdu hodně prokoukl.
Velký Opel býval též jedním z typických otloukánků v otázce tepání nadměrného množství tlačítek v interiéru. V této sféře jsme se s faceliftem dočkali doslova mamutího skoku, když nová architektura středového panelu povyšuje intuitivnost a přehlednost ovládání jednotlivých funkcí o několik pater výše. Je sice pravda, že část ovladačů se jen „odstěhovala“ na multifunkční volant, zvolené řešení ale v praxi oceníte mnohem více než někdejší změť. To ale zdaleka není všechno. Dříve vcelku konvenční přístrojové vybavení insignie zůstalo zapomenuto, aby ustoupilo novému „kosmickému“ řešení se dvěma multifunkčními osmipalcovými displeji. Ten na středovém panelu je možno ovládat dotykově i malým touchpadem, ne nepodobným tomu, jaký najdete v lexusech. Opelovská „myška“ je navíc schopná jakési zpětné vazby (zabrnění), klasické dotykové ovládání přímo přes obrazovku je ale přirozenější. Plně digitální přístrojový štít, který dostanete od druhé výbavy, potěší variabilitou svých zobrazení, snesl bych snad jen o něco méně zdlouhavý přístup do vzdálených koutů palubního menu. Tématem na samostatnou kapitolu v dnešní době začínají být vychytávky zaobalené do zábavného ranku s názvem konektivita. Opel nabízí systém Intelilink, který ve spojení s vaším chytrým telefonem nabídne dosud nevídanou paletu nejrůznějších užitečných aplikací.
Velké přezbrojování se odehrálo také pod kapotou. Tuzemce jistě nejvíce zaujme rozšíření nabídky dvoulitrových turbodieselů o dvě zvláště úsporné modifikace značené tradičně ecoFlex s výkony 88 a 103 kW. Technickou dokumentací slibovaná spotřeba je menší než čtyři litry, ale u pořízka, jakým insignia nadále zůstává (provozní hmotnost předokolky se 103 kW a šestistupňovým manuálem je 1 613 kilogramů, kombi je ještě o víc než metrák těžší), si člověk musí zachovat soudnost. Především však nesmíte očekávat stejnou dynamiku jako u stejně výkonné konkurence, neboť insignia není obtěžkána jen svým hřmotným tělem, ale tradičně i dlouhými převody, mezi kterými vyniká „rychloběžná“ šestka, ať už jde o manuál nebo automat. Ten však není v případě velkého Opelu vůbec špatnou volbou a vedle obligátně pohodového projevu nabídne i slušnou „inteligenci“ a rychlost řazení. V případě naftových motorizací bych se tak jako tak přimlouval, když už ne za BiTurbo, tak alespoň za jednoturbové CDTI se 120 kW. Nesporným krokem vpřed jsou nové přímovstřikové turbobenzíny 1.6 a 2.0 DISI Turbo, dávající 170, resp. 250 koní – zejména po starém neurotickém 1.6 Turbu se nám určitě stýskat nebude.
Tou možná vůbec největší „peckou“ pro modelový ročník 2014 je zbrusu nová outdoorová verze Country Tourer postavená na bázi klasického kombíku insignia. Svým pojetím a stylizací se jedná o auto z jednoho ranku se Subaru Outback nebo Volvem XC70. Country Tourer bude k mání se třemi přeplňovanými motory. Základem je 2.0 CDTI o výkonu 120 kW, následuje 2.0 BiTurbo CDTI se 143 kW a vrcholem je zážehový 2.0 SIDI Turbo, který dosahuje 184 kW a točivým momentem 400 Nm se vyrovná dvojitě přeplňovanému turbodieselu. Převodovky jsou vždy šestistupňové: u BiTurba CDTI je standardem automat, zbývající motory nabízejí výběr mezi manuální a automatickou převodovkou. Pohon všech kol je obligátně distribuován prostřednictvím Haldex spojky a elektronicky řízeného zadního samosvorného diferenciálu eLSD. Samozřejmostí je již z dřívějška známé adaptivní tlumení FlexRide a osazení karoserie plastovými ochrannými prvky. Se dvěma centimetry světlé výšky navíc oproti standardu mimo silnici zázraky nečekejte, estetika se však velmi vydařila a také v zimě nejspíš nezůstanete viset v prvním větším sněhovém jazyku.
Nové insignie jsme měli možnost i krátce vyzkoušet, a to ve variantách 1.6 SIDI, 2.0 CDTI BiTurbo a klasický jednoturbový diesel. Zatímco Country Tourer byl díky svým bezmála dvěma tunám hmotnosti i s nejsilnější „naftou“ spíše krotkým společníkem, který spěchá, jen když opravdu hodně poprosíte, předokolka „v sedanu“ umí velmi živě upalovat i se slabší ze vznětových motorizací. Špatnou volbou určitě není ani benzínová šestnáctistovka, která oproti dřívějšku nabídne výrazně vyrovnanější charakter a pohodové jezdění s dostatečnou výkonovou rezervou. V otázce jízdních vlastností jsem opětovně musel ocenit flexibilitu podvozku insignie, který si i s velkými koly hravě poradí s většinou českých vozovek, jistý je ale i v zatáčkách, byť s o něco vláčnějším řízením. Asi nejhbitějším ze zkoušených vozů byla předokolka s turbobenzínem, který příliš netíží přední nápravu a auto je s ním proto o poznání méně nedotáčivé. Jako příznivou hodnotíme informaci, že navzdory četným objektivním vylepšením zůstává insignia cenově na úrovni staršího vydání – zkrátka zas jednou jeden opravdu povedený facelift!