Pro koho je pohodlné a klidné cestování s dostatkem prostoru na zadních sedadlech prioritou, měl by právě teď zbystřit. Přinášíme totiž redakční test Nissanu Tiida.
Almera od Nissanu byla posledním Mohykánem v nižší střední třídě. Nissan překvapivě nepředstavil žádného přímého nástupce. Na trh se po ukončení výroby Almery dostal pouze model s názvem QashQai, který jsme před nedávnem také otestovali. Po čase se objevil model Tiida, který lze konečně považovat za nástupce Almery. Tiida v provedení sedan má hodně blízko k Almeře ve stejném provedení a pětidveřová Tiida zase k Almeře Tino. Mezeru mezi modelem Note a QashQai-em Nissan vyplnil právě Tiidou, která je určena pro stávající majitele starých dobrých Almer. Nově přicházející zákazníci sahají právě po modelech Note a QashQai.
Karoserie: nápadem nehýří
Tiida je postavená na béčkové platformě, kterou sdílí například i model Note, Micra a sesterské Clio. Rozvor je shodný s prostorným modelem Note. Celkem povedenou příď na způsob Murana degraduje provedení boku a zadních partií. Karoserie od béčkového sloupku vypadá proporčně nevyváženě a nepůsobí zrovna harmonickým dojmem. Může za to zejména tvar posledního sloupku s hranatě tvarovanými dveřmi. Zadní partie je podsaditá a postrádá originálnější nápad. Obrovská koncová světla zakončují záď a zejména zadní partie mi připomínala Renault Megane. Během testu Tiidy karoserie překvapivě poutala pohledy nejednoho řidiče.
(+) velký úhel otevírání dveří
(-) kontroverzní design
(-) vysoká stavba karoserie
Interiér: prostor a zase prostor
Interiéru vládnou hrany a jednoduchost.Zadní sedadla poskytují doslova nadbytek prostoru v podélném směru. Ani osoby nadprůměrného vzrůstu nebudou mít problém. Od předních sedadel jim zbude rezerva na vozy nižší střední třídy nevídaná. Celou řadu
sedadel lze podélně posouvat. S místem nad hlavou nebudou mít také problém. Díky polohovatelným opěradlům lze zvolit ideální sklon a dokonce si při delší cestě ulevit na úkor zavazadelníku. Šířka je dostatečná pro dvě osoby, tři budou utlačeni, ostatně stejně jako v každém jiném konkurenčním automobilu. Sedadla jsou poměrně měkká a cestovat právě v zadu je příjemný zážitek.
Opěradla zadních sedadel lze polohovat a patří k velkorysým.To však neplatí pro přední sedadla. Vysoký posed poskytuje sice dobrý výhled směrem vpřed, na druhou stranu nalezení ideální pozice za volantem dá zabrat. Sloupek volantu se seřizuje pouze výškově a sedadla nedokáží poskytnout dokonalý
komfort. Tvarování opěradel nutí sedět řidiče příliš vzpřímeně a nepohodlně. Díky tomu delší cesty nemusí být zrovna příjemné.
(+) prostornost
(+) bohatá základní výbava
(+) zadní podélně posuvná a sklopná sedadla
(-) nepodsvícená tlačítka volantu
(-) umístění ovladačů zpětných zrcátek
(-) přední sedadla
(-) nemožnost podélně nastavit volant
TIP: TEST SPOTŘEBY - Nissan Tiida 1,6i
Motor: dobrá šestnáctistovka
Pod kapotou Tiidy se v obou karosářských verzích může objevit základní benzínová šestnáctistovka produkující 81 kW nebo osmnáctistovka s 93 kW. Pro příznivce naftových motorů Nissan nachystal patnáctistovku s výkonem 78 kW. Námi testovaná atmosférická šestnáctistovka patří k tomu lepšímu na Tiidě. Poskytuje akorát výkonu, do středního pásma otáček je tichá a relativně úsporná. Ve vysokých otáčkách dává o sobě hlasitě vědět, přesto ji často nebudete vytáčet, jelikož Tiidě nejvíce svědčí pohodová jízda. Tiida s 1,6 atakuje stovku za 11,1 s a rozjede se až k 186 km/h.
(+) adekvátní spotřeba
(+) odhlučnění
(+) adekvátní spotřeba
Jízdní vlastnosti: krok zpět
Během testu jsem často vzpomínal na Almeru. Ta využívala víceprvkové zadní zavěšení kol známé pod označením Multilink. Ta se podepisovala na dobrých jízdních vlastnostech. Bohužel Nissan stejně jako většina automobilek udělala krok zpět a Tiidě nadělila vlečná ramena spolu s poměrně měkkým podvozkem. Některá automobilka dokáže nastavení zadní pevné nápravy vyladit tak dokonale, že ani zkušený řidič neodhalí absenci nezávislého zavěšení kol. Ostatně toto řešení nepovažuji za samospasitelné. Bohužel Tiida neexceluje v jízdních vlastnostech a o ostřejším zacházení nemůže být ani zmínka. Tiida miluje vyrovnanou pomalejší jízdu v přímém směru. V tomto ohledu se podařilo Nissanu postavit skvělý polykač kilometrů. I přesto, že hatchback má tužší pérování než sedan, nepodařilo se naklánění karoserie výrazněji potlačit. Vyšší stavba karoserie a vysoko položené těžiště stojí za nadměrnou citlivostí na boční vítr. O dálničním sprintu po německých dálnicích si také nechte raději jen zdát.
Řízení není příliš komunikativní a je spíše přeposilované, což oceníte při parkování ve městě. To samé platí i o řazení. Na dlouhé dráhy jednotlivých stupňů a menší přesnost při řazení si lze po čase zvyknout. Brzdy vynikají vlažným nástupem brzdového účinku. Aerodynamický svist proniká do kabiny již při stotřicítce.
(-) vlečná ramena se doopravdy jen vlečou
(-) zdolávání nerovností /rány/
(-) citlivost na boční vítr
(-) nekomunikativní řízení
(-) průměrné řazení /dlouhé dráhy a nepříliš přesný chod/
Závěr: průměrné auto za nadprůměrné peníze
V segmentu nižší střední třídy je nabito. Automobilky útočí nejen cenou, ale i poskytovanou zárukou, prostorností a předhání se v kvalitách jízdních vlastností. Bohužel v poslední disciplíně Tiida ztrácí nejvíce bodů. Převážná část konkurentů jí v této oblasti válcuje. Tiida je vhodná pro klidné kratší přesuny z bodu A do bodu B, přičemž nejvíce komfortu poskytuje právě na zadních sedadlech. S Tiidou si neužijete ani trochu zábavy. Spíše se přikrčí do kouta garáže a bude sloužit jako tichý pomocník. Víc od Tiidy nečekejte, sama si na nic víc nehraje. Za tuto službu zaplatíte však stejně jako u konkurence, a to je příliš. Přesto věřím, že Tiida si svůj okruh zákazníků rozhodně najde.