Nestává se příliš často, aby se nám do rukou dostala základní verze některého z běžně vyráběných aut, a to tím spíš, že jde o výchozí provedení exkluzivního zboží, jakým je britský „knedlík“. Jak se s ním žije?
Úspěch novodobého MINI vzniknuvšího už pod křídly BMW snad nečekali ani jeho tvůrci, o to větší očekávání proto budilo představení jeho třetí generace v loňském roce. Konstruktéři se velmi prozíravě vyvarovali nic neřešících změn původního designu, které v takovýchto případech bývají spíše ke škodě věci, vzniklé auto je ale přesto z velké části zcela nové. Pozornost příznivců vozů MINI byla v uplynulých letech často odlákávána k jeho stále bobtnajícím derivátům v podobě modelů Countryman či JCW. Podstata výchozího modelu naštěstí zůstala stále stejná, tj. kola v rozích, sportovní posed a vynikající jízdní vlastnosti. Pozornost však dnes nebudeme věnovat špičkovému JCW ani Cooperu S a zaměříme se na to nejlevnější, co pod značkou MINI můžete v současné době koupit – model ONE s benzínovým tříválcem a výkonem 75 koní.
Navenek si ONE zachovává všechny atributy klasického MINI včetně nápadného oranžovožlutého laku. Pozorný divák si ale záhy všimne detailů, které exkluzivitu anglické klasiky zcela cílevědomě dehonestují – mluvím třeba o nelakovaných platech zrcátek, dveřních klik nebo lišty nad registrační značkou. K tomu si přidejte ještě nápadně úzká kola (rozměr 175 mm) a rozporuplný dojem ze vzhledu auta je na světě.
Méně nápadné (i když stále patrné) jsou lowcostové zásahy na palubě MINI. Interiér totiž ani v nejnižší specifikaci nepostrádá dostatečný glanc a originalitu. Je to zkrátka místo, odkud se člověk rád dívá na svět, a nepřítomnost navigace nebo vyhřívání sedadel na tom zhola nic nezmění. Posed za volantem je díky neobvykle malému sklonu relativně nízkého čelního okna poněkud netradiční, rychle si na něj však zvyknete a snadno získáte dobrý pocit potřebný k bezproblémovému ovládání. Na palubě zůstala řada efektních detailů, jako startování „leteckým“ tlačítkem na dolní části středového panelu, stejně jako obdobná tlačítka umístěná na stropě před zrcátkem. Řada nevyužitých pozic však napovídá, že spousta funkcí zůstává u MINI opomenuta. U třetí generace je zásadní změnou přesun všech podstatných jízdních ukazatelů ze středu před řidiče, což představuje pragmatické, ale nerušivé řešení. Původní kruh uprostřed je sice zachován, jeho střed však nyní zabírá pouze rádio. Inženýři si každopádně mohli odpustit diskotékové neonové orámování celé kružnice, které zbytečně září. Z prostorového hlediska se vpředu budete cítit zcela dospěle, zadní místa navzdory dalšímu nárůstu rozměrů však nestojí za řeč, podobně jako nevelký zavazadlový prostor.
(+) originální styl interiéru
(+) pozice za volantem
(-) málo místa vzadu a v kufru
Jak už jsme nastínili v úvodu, místo pod kapotou tentokrát nezabírala výkonná přeplňovaná šestnáctistovka, ani o deci menší nový tříválec z dílen BMW, nýbrž rovněž zbrusu nová skromná jednadvojka se stejným počtem válců. Základní agregát s nízkotlakým turbem slibuje maximální provozní efektivitu a úsporu paliva při zachování dostatečné pružnosti. První dojem po nastartování se točí okolo výtečného odhlučnění, které až do zhruba 4 000 otáček maskuje tříválcovou realitu. 75 koní není v dnešní době a na poměry vozů MINI vskutku mnoho, přeplňování však slibuje přijatelnou dynamiku. Asi také díky mimořádně dlouhým převodům (nezažil jsem jiný vůz, ve kterém by mi nepřišlo divné jet na dvojku osmdesát) jsou však jízdní dojmy velmi rozpačité. Malorážka se roztáčí jen zvolna a po dosažení zhruba 3 000 otáček žádný další hmatatelný výkonový progres nenásleduje. Minimálně subjektivně proto dynamika verze ONE dosti pokulhává. Od základní verze sebehezčího auta na druhou stranu nelze čekat zázraky tím spíš, že podstatná veličina, kterou je zde především spotřeba, se většinou drží ve velmi příjemných mezích – my jsme (i při nečekané absenci Stop/Startu) běžně jezdili za 6,3 litru a při troše snahy snadno docílíte i nižšího odběru. Pokud si však zbytečně nechcete kazit náladu, na sportovní ambice si nechte zajít chuť a jezděte na pohodu.
(+) kultivovaný chod
(+) příznivá spotřeba
(-) absence charakteru motoru a bídná dynamika
Pakliže by z předchozích řádek snad mohlo vyplývat jisté rozčarování, vězte, že záchranná brzda, kterou u MINI vždy byly jízdní vlastnosti, zde funguje mimořádně spolehlivě. Autíčko s lehčí přídí než obvykle je i v základním provedení mimořádně hbité a když se do zatáčky zavčasu pořádně rozjedete, dokáže svou hravostí a poslušností rozehrát úsměv na tváři i dosavadním skeptikům. Bezprecedentně přesné a komunikující řízení vás vtáhne do děje a užijete si jej i při obyčejném městském manévrování. Trochu paradoxní úlohu zde sehrávají uzounké pneumatiky, díky kterým se záď vozu při ubrání plynu v zatáčce nebo brnknutí o brzdu snadno žertovně smýkne v náznaku přetáčivé tendence – tu díky rychlému řízení vždy snadno zvládnete i při vypnuté stabilizaci. Podvozek nikdy nebyl z nejpohodlnějších a u ONE tomu není jinak. Na oplátku však nabízí bytelný a jistý pocit podpořený skutečností, že uvnitř nic nelomozí a nevrže, jak tomu bývá u některých méně fortelně postavených konkurentů.
(+) hravé a jisté chování na silnici
(+) výtečné řízení
(-) tvrdší odpružení
Nejlevnější MINI v podstatě splňuje očekávání v něj vkládaná – v dobrém i zlém. Nový základní motor rozhodně neohromí výkonem ani charakterem, je však velmi úsporný. Na výši je naopak výbava a především výborné jízdní vlastnosti. Jen ta cena by mohla jít ještě níž…