Lancia Musa 1.4i 16V - jak ji hodnotí majitel?

Mně samotnému se ještě nepovedlo potkat stejné auto, alespoň ne s českou reg. značkou. Toto auto, resp. typ tohoto auta, mi padl do oka při dovolené v Itálii. Od pohledu se mi velmi líbilo, a to nejen mně, ale i mé manželce, jen jsem tenkrát trošku nechápal, k čemu je to auto vlastně dobré. Jako druhé auto do rodiny, vození dětí do školy, školky, na nákupy apod. mi přišlo jako zbytečně velké a jako rodinné zase příliš malé. Já sám jsem tenkrát vlastnil mondeo kombi. Poté však, kdy jsem byl okolnostmi donucen absolvovat dovolenou v jižní Dalmácii s Fiatem Panda, a to bez jakýkoliv problémů (někde je tu o tom ode mě článek), jsem přehodnotil své priority ohledně prostoru a výkonu, mondeo prodal a začal uvažovat o něčem menším a úspornějším, zároveň jsem se však nechtěl vzdát benzínového motoru. I vzpomněl jsem si na onu Lancii Musa a náhodou na německém inzertním portále objevil jednu v blízkosti svého bydliště. Jel jsem se na ni původně jen nezávazně podívat a okamžitě jsem propadl jejímu kouzlu.

Nebudu dlouze rozebírat design toho auta, je to prostě lancie, mně se líbí a velmi, každému ale nemusí. Auto má jednoprostorovou karoserii MPV a popravdě řečeno, při úkolu postavit na cca čtyř metrech délky co nejprostornější a nejvariabilnější auto musí být výsledek vždy poněkud krabicovitý či bachratý. Italští konstruktéři a designéři se však svého úkolu zhostili minimálně velmi dobře a výsledkem je vcelku pohledné auto. Přední části vévodí pro lancii typická mohutná chromovaná maska zhruba pětiúhelníkového tvaru a poměrně velká světla, což autu propůjčuje dobromyslný až usměvavý výraz. Vzadu pak koncová a brzdová světla z LED diod dodávají autu až luxusní nádech. Pocit luxusu pokračuje i uvnitř, kde nalezneme hodnotné a na omak příjemné materiály, zpracování některých, hlavně oku schovaných, detailů je někdy typicky italsky lehce nedbalé. Na první pohled zaujmou uprostřed umístěné 'budíky', z hlediska čitelnosti či přehlednosti je s nimi pouze jeden malý problém, a to ten, že když povezete tchyni či manželku, tak ať ji posadíte kamkoliv, vždy vám uvidí na tachometr. Jinak jsem si na toto uspořádání zvykl bez problémů a poněkud zvláštní je pouze naprostá tma za volantem při jízdě v noci. Odkládacích prostor je dostatek, navíc oproti běžným autům je např. přihrádka v místě, kde se obvykle nachází budíky, a polička nad čelním oknem.

Auto je doslova 'zvenku malé, uvnitř velké' - na sedačce řidiče (ta mě zajímá nejvíc) je naprosto přirozený, oproti běžným autům mírně zvýšený posed, nikde nic nepřekáží, nikde nic neomezuje (a to nejsem žádný drobek, cca 180 cm a 100 kg živé váhy), stejně tak u spolujezdce a příjemné překvapení čeká vzadu. Sedačky vzadu jsou mj. posuvné, a to každá zvlášť, a i v poloze co nejvíce vpředu si sám za sebe naprosto pohodlně sednu. Sedačky jsou celkově velice pohodlné a dobře dimenzované, postrádají sice jakékoliv boční vedení, ale to u auta tohoto typu a určení snad ani nikdo nečeká. Úmyslně píši čtyři sedačky, auto je sice dle TP pětimístné, dozadu se ale na šířku pohodlně poskládají max. dva dospělí a hubený pes. Kufr nabízí v poloze, kdy jsou sedačky posunuty max. vzad, stále ještě přijatelných 390 l, což je hodnota, která mě naprosto postačuje i pro rodinné auto (pro srovnání kufr u kombi nižší střední třídy má cca 500 l).

Pouze na cesty na dovolenou jsem dokoupil zahrádku, abych mohl připevnit box, který jsem již vlastnil. Prostorově tedy velmi chytře vymyšlené auto, pro běžnou 4-člennou rodinu naprosto vyhovující a zaparkovat se dá i v mezeře po fabii či punto. Ještě zpět k zadním sedačkám, jejich variabilita nekončí u posunu směrem dopředu či dozadu, je možné naklápět plynule sklon jejich opěradel, sklopit pouze opěradla či celá sedadla jednotlivě (dělení 40:20:40) a je možné je z auta vyjmout. V recenzi na tento typ vozu na těchto stránkách je uvedeno, že zavazadlový prostor omezuje výstupek pro měnič CD, a to vždy, i když auto tímto měničem vybaveno není. Musím však konstatovat, že moje musa takový výstupek nemá. Možná je to tím, že byla jako nová koupena v Německu a onen výstupek byl specialitou provedení pro jiné trhy včetně ČR. Nechci polemizovat s autorem článku, který jsem několikrát četl a který považuji za velice dobře napsaný a pokud by měl vzniknout dojem, že z něj opisuji, pak to není nedostatkem mé vlastní invence, ale pouze faktem, že je prostě pravdivý, objektivní a že se s tou či onou skutečností ztotožňuji.

Musa má pod kapotou benzínový motor 1.4i 16v o výkonu 70 kW (95PS) a hodnotím jej jako optimální - tichý, kultivovaný a přiměřeně výkonný. Jedná se o motor řady FIRE, v dnešní době již tedy žádný high-tech, zato však jednoduchý, spolehlivý a při odpovídající péči (dostatek kvalitního oleje a chladicí kapaliny) téměř nesmrtelný agregát. Krouticí moment je, opět v rámci italské tradice, nastaven poněkud výše, svého maxima dosahuje ve 4 500 otáčkách a podle toho je třeba se k němu i chovat. Pod 2 500 otáček se již vyloženě trápí. Spotřeba je 6-6,5 l/100 km. Výhodou je 6-stupňová převodovka, kdy 6. stupeň je vyloženě dálniční a pod 120 km/h nemá smysl ji vůbec řadit. Jako velmi dobré hodnotím odhlučnění celého auta a také izolaci vibrací od motoru, při stání na volnoběh je nutné zkontrolovat otáčkoměr, abyste věděli, jestli motor vůbec běží a i za jízdy o motoru do cca 3 000 otáček téměř nevíte.

Velmi bohatá je výbava mé musy: od automatické dvouzónové klimatizace přes tempomat, vyhřívání sedaček, parkovací senzory až po dešťový senzor a automatické spínání světel. Zde je myšleno jednak 'italské' zhasínání světel při vypnutí zapalování a jejich opětovné automatické rozsvícení při zapnutí zapalování, jednak senzor šera, kdy světla se mohou za šera sama rozsvítit. Uznávám, v podmínkách celoročního povinného svícení toto poněkud pozbývá svého smyslu. Věci jako mlhovky, el. ovládání oken a zrcátek, centrál atd. pokládám za samozřejmost, a proto se o nich nezmiňuji. Airbagů má vůz šest.

Auto je velmi příjemné na řízení, přehledné, je z něj dobrý výhled, díky posilovači s funkcí „city“ se skvěle parkuje či manévruje ve městě a stísněných prostorách. Není to sice žádný sporťák, zatáčky na hranici adheze s ním „řezat“ nejde, ale ani při klidné, pohodové jízdě, která muse vyhovuje nejvíc, to není žádná brzda provozu. V zatáčkách se sice mírně naklání, což je vzhledem k poměru výšky a šířky pochopitelné, ale ne nijak nepříjemně či snad nebezpečně. Také s bočním větrem není vůz zrovna kamarád. Brzdy jsou vpředu kotouče, vzadu bubny, což u tak dobře vybaveného a v případě nového i ne úplně levného (v mé konfiguraci cca 21.000 eur) auta působí poněkud překvapivě, svou práci však odvádějí bez výhrad a je možné se na ně za všech podmínek spolehnout.

Bát se není třeba ani servisu či náhradních dílů, jedná se o jinak designovaný a lépe vybavený Fiat Idea a technicky je základem Punto II. generace, takže spotřební materiál bez problémů a za sympatické „fiatí“ ceny a pokud by byl potřeba nějaký blatník, nárazník či kapota, tak k tomu poslouží havarijní pojistka.

A co je možné lancii vytknout? Ani ne tak malá zrcátka, jak stojí v recenzi na těchto stránkách, jako spíše pár drobností k ergonomii: ovládání mlhovek, přístup k ruční brzdě a sponám bezpečnostních pásů není při sklopených loketních opěrkách úplně ideální, potvrdit musím i nevalnou účinnost ostřikovače čelního okna. Občas se zblázní venkovní teploměr a ukazuje naprosto nesmyslné hodnoty, to trvá naštěstí vždy jen pár minut a pak se vrátí k normálu.

Ciao, Arthuro